Nejostřejší pokrmy tatarské kuchyně
Alina Bronsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/88_/88353/bmid_nejostrejsi-pokrmy-tatarske-kuchyne-6GG-88353.jpg
4
42
11
Svérázné dílo o osudech tří žen, které spolu byly nedobrovolně a zároveň nerozlučitelně svázány v průběhu téměř tří desetiletí na ose Východ – Západ. Na druhé straně Uralu panuje skrytý matriarchát, Rusové se zdráhají užívat exotická jména a krásná Tatarka Rosalinda se cítí příliš mladá, než aby byla babičkou. Pokus o potrat u její dcery Zulfie se ale nezdaří, a tak se narodí Aminat. Despotická Rosalinda stojí poprvé v životě tváří v tvář stvoření, které skrznaskrz miluje. Po zhroucení Sovětského svazu zavede Rosalindina vůle přežít všechny tři ženy do Německa. Tady je Tatarka tou vůbec nejvášnivější babičkou všech dob – a čtenář svědkem neslýchaných příhod a komických scén.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2011 , JotaOriginální název:
Die schärfsten Gerichte der tatarischen Küche , 2009
více info...
Přidat komentář
Ruské/tatarské počtení. Docela něco jiného než západní svět. Po přečtení si člověk váží toho, co má, jakou má rodinu, poměry, bydlení. Někdo píše, že autorka přehání. Možná, že ano. Ale, kdo žije ve stylu všechno nebo nic, dotáhne to daleko.
To bylo ale hodně ostré počtení! Čtenář se zmítá mezi různými pocity, chtěl by hlavní hrdinku litovat, protože je jasné, že je produktem všivé doby, ale nejde mu to, protože se paní chová opravdu ohavně. Na konci knihy svitne pro mladou generaci naděje, ale je otázka, jak to všechno bude dál...
Výborná kniha, doporučuji, ne však pro citlivé poživače romancí.
Ležela v knihovně a sama si mě přitáhla, nechtěla jsem si nic půjčovat a přesto jsem ji vzala. Strávila jsem s ní dvě noci, v nichž se toho tolik odehrálo. Nevím, jak slovy vyjádřit pocit, jež zanechala.
Již dlouho jsem si tak nepochutnala! Vtipné podání, dramatický až tragický obsah, sarkastické postřehy, groteskní nadsázka. Suché, lapidární posudky a zejména odsudky, z nichž jsem se válela smíchy a žasla na autorčinou schopností v jasné zkratce podat živou charakteristiku osob i zvířat. Ženské postavy, že by je jeden zabil! O mužských ani nemluvě. Sovětsko-tatarská "Forestka Gampová" táhne životem od posledních let tvrdého sovětského režimu přes svobodu slova vykoupenou potravinovými lístky až po rozpad "sajuzu" a po drásavých střetech se všemi lidmi, s nimiž jen přijde do kontaktu, a zejména s těmi nejbližšími - dcerou a mužem, následuje střet nejdrsnější: nezdolná sovětská žena tváří v tvář rozvinutému kapitalizmu v zemi, kterou prý její země kdysi porazila.
Zřejmě se jaksi očekává, že knihu budou číst hlavně ženy, když jí žena napsala, žena příběh vypráví a jiné ženy do něj v každé větě nebo jen epizodně vstupují.
Pokud jste čtenářka, která se potřebuje s postavami ztotožnit, oblíbit si je, mít je ráda, schvalovat celé jejich konání či soucitit s nimi - tak to ani nečtěte. Zbytečně - viz komentář níže - byste této skvělé, nevídané knize snižovaly hodnocení. Ale pokud dovedete pochopit a ocenit autorčinu schopnost vytvořit postavu tvrdou, nesympatickou, sebestřednou, ve všech parametrech přehnanou a přehánějící, ale sršící vitalitou, sex appelem, nezdolností, umíněností - tak si tuto chuťovku mnoha barev, vůní a přísad rozhodně nenechte ujít! Možná té Růženě pak - jako já - budete od předposlední stránky knihy až po tu následující, žel - poslední, fandit a držet všechny pěsti, jen aby se ten nápad ... ten, s tou provozovnou ..., mňam, mňam ... povedl!
Zatím nejhorší kniha tohoto roku... :)
Začátek nadějný, vypadalo to na zábavné čtení, ale asi mi úplně nesedl styl. Což o to, autorka píše dobře, lehce, čte se to samo, ale strašlivě přehání a hlavní postava (která je i vypravěčkou) je zkrátka neuvěřitelně nesympatická ochechule, absolutně se s ní nedá ztotožnit. A toto bohužel celou knihu zabilo.
Cílevědomost je dobrá lidská vlastnost. Ale nesmí se jít přes mrtvoly. Já zpočátku nevěděla, na čem jsem. Jestli to autorka myslí doopravdy. Přece nikdo nemůže být tolik bezcitný a současně tak nekritický k sobě? Pasáž, kdy se snaží o vyvolání potratu u své jediné dcery, pro kterou v podstatě nemá dobré slovo, je strašná. Jakoby zabíjela komára. Drsná četba o ženě, která si přisvojila právo vládnout nad životy všech, co k ní nějak patří. Nikomu nedovolí žít vlastní život, žijí podle jejího diktátu. Všechno si omluví. Nepochybuje o ničem, co dělá. Vždycky si ví rady. Je bez skrupulí, lidi používá pro své cíle a co je to láska, netuší. Kniha je opravdu dobrá, i když depresivní. Víckrát ji číst nebudu, ale ráda ji doporučím.
Vypravěčka příběhu a hlavní hrdinka v jednom má přebujelé ego, trpí velikášským komplexem, je panovačná, excentrická a přehnaně ambiciózní tyranka bez zábran, z čehož potom logicky vyplývá, že je krásná (ne-li nejkrásnější), elegantní, talentovaná, šikovná, schopná (všeho), ergo kladívko Rosalinda je nesnesitelná osina v zadku, ale nudit Vás skutečně nebude. I za tu cenu, že Vám poběží mráz po zádech, za cenu stažených útrob, mrtvolného potu na čele, nevěřícného vrtění hlavou, vytřeštěných očí i nepokrytého smíchu, nezanudí a nezanudí.
Tuto knihu si vychutnají zejména ti, co neutěšenou realitu socializmu alespoň malinko zažili... U všech těch absurdních situací vás pak bude trochu mrazit v zádech a tuhnout ůsměv. Ano - útěk z decimovaného Ruska za pomoci německého pedofila je značně na hraně, ale bohužel také velmi pravděpodobný a tak nějak vyjadřuje to zoufalstvi a bezmoc lidí, žijicí o pár kilometrů dál na východ... Kniha vás pobaví, ale tak nějak smutně... :-)
Zprvu mi přišla knížka hodně zábavná a to i přes velice nesympatickou vypravěčku, která je nejchytřejší, nejšikovnější, od všeho má klíče. Alespoň si to myslí a díky tomu má i pocit, že může řídit život svých bližních, i když jim ho spíš ničí. Knížka se četla dobře, i jsem se dostkrát zasmála, ač někdy to bylo přehořké. Ale zhruba od chvíle, kdy se tři hlavní ženské postavy vydají do Německa, mě příběh začal nudit, ba i štvát, a to, jak se Rosalinda (tedy vypravěčka příběhu) chovala, už se mi těžko překusovala. Vím, že to byl záměr, udělat ji tak nesympatickou, ale kdyby na to nedojelo tolik postav... Knížky s enormně nesympatickými hlavními postavami prostě nejsou můj šálek. Skoro škoda, autorka píše dobře a zkusím ji sledovat.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Za zrcadlem |
| 2014 | Rozbité zrcadlo |
| 2011 |  Nejostřejší pokrmy tatarské kuchyně |
| 2018 | Posledná láska baby Dune |
| 2023 | Barbara neumiera |
Teda asi nikdy mi nebyla hlavní hrdinka tak strasně nesympaticka jako tady.To byl prostě výplod dokonalosti,nikdo nebyl tak krasný,mladistvi,okouzlující a neuměl tak dobře vařit jako ONA.Velmi jsem litovala její dceru a nedivím se že se neustále snažila před matkou utéct.