Nebe nad Jemenem
Tomáš Šebek
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420973/bmid_nebe-nad-jemenem-xTs-420973.jpg
4
400
400
Odjet jako chirurg na misi s Lékaři bez hranic neznamená jen vracet vyhřezlá střeva zpátky do břicha. I přes každodenní hřmění střelby, všudypřítomnou hrozbu cholery, operace těžce postřelených dětí a nedostatek spánku se Tomáš Šebek na své jemenské misi snaží pozorovat běžný život, který se skrývá pod tímto válečným závojem. Jak se žije muslimským lékařkám? Jaké lidské příběhy se ukrývají za tvářemi pacientů a co o nás prozrazují naše jména? To vše popisuje Tomáš Šebek ve své nejnovější knize z místa současné největší humanitární katastrofy na světě, ale zároveň nezapomíná zapojit i smysl pro humor a nadsázku.... celý text
Přidat komentář
Od této knihy jsem čekal něco úplně jiného. Pojednání o jemenském konfliktu, o kulturních rozdílech, o politické situaci v zemi. Autor však v průběhu knihy vysvětlil, že na svých výjezdech nemůže psát blog o těchto věcech, neboť by jej za to mohli perzekvovat. Nakonec jsem se dočetl i něco o odlišnosti naší a islámské kultury, ale všeobecně zajímavých informací tam bylo pro mě málo.
Velmi zajímavé vyprávění, chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na styl, kterým Tomáš píše, ale bylo to vlastně skvěle autentické. Ani jsem si vlastně nedokázala představit, co vše na těchto misích musí řešit a jak složité lidské osudy potkává.
Lékaře bez hranic už delší dobu sleduji i podporuji a tak bylo celkem nasnadě, že přijde čas, přečíst si o jejich práci i nějakou literaturu. A že to je práce více než záslužná, to velmi dobře a bez jakéhokoliv sentimentu popisuje ve své poslední knize Tomáš Šebek alias Ohňostroj (ano, opravdu se v tamní řeči překládá jméno Tomáš jako Ohňostroj, čímž vzniká spousta nezapomenutelných situací a mnohdy to pomáhá odlehčit jinak tíživou chvíli).
V knize se popisují jednotlivé případy, medicínské zásahy, na které není připraven žádný běžný absolvent medicíny, ale musí je vyřešit akutně, s rozvahou a chirurgickou přesností. Popisují se zde válečná zranění i běžné operace apendixu či komplikované porody. K ruce si zde stojí křesťané, muslimové, zarytí věřící i ateisté. Skoro 60% všech případů zde tvoří děti, a ty, jak víme, by neměly ve válce vůbec co dělat.....
Není to však jen kniha o medicíně. Šebek si všímá i běžného života v Jemenu, ikdyž poznat jej na vlastní kůži je mu zapovězeno, neboť se smí pohybovat jen v rámci nemocnice, a to jen od 7-18 hodiny a pak bývá autem převezen do guesthousu nedaleko, odkud se nesmí vzdálit. Inu, přísné bezpečnostní předpisy. Pokyny ovšem obdržel i ve věci týkající se jednání s jemenskými ženami. Jak s nimi jednat, jak je moci vůbec vyšetřit či co je v jejich blízkosti přípustné. Zajímavé byly i jeho krátké medailonky dvou lékařek, které se mu podařilo vyzpovídat a které velmi otevřeně odpovídaly na Šebkovy zvídavé otázky. Jiný kraj, jný mrav, ale některé věci běžný Evropan prostě pochopit nemůže....
„...tihle lékaři popisují možnost léčit lidi jako privilegium. Jako něco, co vůbec není samozřejmé. A to je pro mě nejsympatičtější přístup, který bych si chtěl i pod tlakem zachovat. Tyhle prototypy lékařů přistupují ke svým pacientům s absolutní úctou, respektem, pokorou a vlastně i poděkováním, že je mohou léčit. Jinými slovy, podle mě by měl správný doktor před zahájením léčby pacientovi poděkovat za důvěru, kterou v něj coby lékaře vkládá, a velebit ho, že se vůbec nechá léčit! Připadá vám to přitažené za vlasy? Mně vůbec ne. Nikdy nikdo nebude dokonalým lékařem, který všechno zná a všechno umí. Budete na správné cestě, když budete v každém případě postupovat tak, jako byste léčili sami sebe anebo drahého rodinného příslušníka....“
Amen, Pane Šebku!
Děkuji, že jsem si mohla počíst o něčem co je tak opravdové, ze života, týká se nás to a ještě to je psané tak přirozeně. Bez nějakých kliček a obcházení. Prostě jen tak, jak se léčí lidé jinde než u nás, se všemi vymoženostmi západního světa. Klaním se před Lékaři bez hranic.
O doktoru Šebkovi jsem poprvé zaslechla už před pár lety, ale ke knížkám jsem se dostala až teď, za to se vší parádou. Akorát jsem je vzala úplně na přeskáčku, takže jsem začínala právě Nebe nad Jemenem a Tomášův styl vyprávění mi učaroval. Na nic si nehraje, popisuje věci takové, jaké jsou, bez příkras a možná se až moc podceňuje (viz. vtipy o jednobuněčném chirurgovi) a působí jako naprostý pohodář, se kterým bych popravdě ráda pracovala. Při vyprávění popisuje detailně operace, ale takovým způsobem, že jim může rozumět i člověk, který na sálech nepracuje. Opravdu šíleně obdivuju lidi, kteří takto vyjeli do zasažených zemí pomoci. Knihy mám přečtené všechny, končila jsem příhodně první vydanou Misí Haiti, ale nejblíž mi přesto zůstalo vyprávění z Jemenu. Už mi na stolku čekají na přečtení knihy od lékarníka Standy a Honzy Trachty.
Velice zajímavé čtení. Ač jsem chvilkama nerozuměla ani slovu, pořád mě to nutilo číst dál a dál. Ohňostroj Šebek čtenáře zatáhne do nemocničního prostředí v zemi zbídačené válkou. A přitom napsáno lehce, s nadhledem a vtipně. Krása, že se všude najdou dobří lidé, kteří se dokáží spojit v dobrou věc, náboženství a politice navzdory.
Kniha byla velice poučná, člověk si začne víc vážit toho kde a za jakých podmínek žije.
Ale je pravda, že autor není spisovatel je to lékař a asi proto se kniha čte trošku hůře nic na tom ale nemění fakt, že je to zajímavé čtení.
Nejvíc si u této knihy cením lidskosti. Lidskosti vyvěrající z každého slova. Lidskosti, které je autor pokorným nositelem (nebo majitelem)? Shodou náhod jsem se během čtení dostala k rozhovoru s lékařkou Kristýnou H’oschlovou (další lékař bez hranic). Vysvětluje, proč ke své práci vědomě přistupuje bez emocí, filtruje mezi sebou a realitou. Tomáš Šebek tak nečiní. Nechce, neumí??? Jeho výpověď je proto tak lidská. Upřímná. Cítíte z ní, že autor je také jen člověk. Se vším všudy. Proto si užíváte každého slova.
Práci pana Šebka, organizace Lékařů bez hranic i všech okolo v podmínkách, ve kterých se to odehrává, obdivuji. Bohužel však styl psaní, kterým autor tuto knihu napsal, mi vůbec nesedl. Myšlenky, popisy (děje) jsou tak nesourodé, že jsem si z toho obraz musela skládat složitě. Nemám tak vůbec v plánu zkoušet číst další autorovi knihy.
Informace o činnosti Lékařů bez hranic a zapomenuté válce v Jemenu jsou zajímavé. Ale opět se potvrzuje, že pouhým publikováním Facebookových příspěvků nebo blogu dobrá kniha nevznikne. Působilo to na mne jako pracovní verze rukopisu. Informace se opakují, občas jsou v ději naopak mezery. Pomohlo by také kapitoly datovat.
Styl psaní pana Šebka působí stejně jako jeho charisma na přednáškách - nezapomenutelně. Pravdivě, upřímně, vtipně v kritických situacích, s nadhledem, s elánem a energií. Úžasná kniha plná lidskosti, otevřenosti, občas i bolesti a strachu, který zároveň vyvažuje dobrosrdečnost lékařů bez hranic. Klubouk dolů. Úžasný zážitek.
Nepochybně čtivě a neobvykle otevřeně napsaná kniha. Přemýšlel jsem, co nového nad rámec toho co lze najít na internetu, v rozhlase, v televizi.... o působení Lékařů bez hranic se z ní lze dozvědět. Že je působení této organizace potřebné víme, víme i o zemích a místech konfliktů kde působí. Nepochybujeme o odvaze všech kteří se misí účastní, občas je i nechápeme. Tato kniha však neříká téměř nic nového, možná nám přibližuje drobné etnické momenty, drobné zákulisní informace z mise, osobní pocity lékaře. Je dobře že vyšla, přečetl jsem ji možná díky ní budu mise Lékařů vnímat jinak. Nicméně výše ji hodnotit nedokáži, svojí literární hodnotou i hodnotou dokumentární a výpovědní nebyla pro mne nijak nadprůměrná. To však moji úctu k lékařům v misích nijak nesnižuje.
Výborné. Čtivé. Lidské. Bez hranic. "Ohňostroj" je frajer. Lékaři bez hranic jsou frajeři.
O knize „Nebe nad Jemenem“ jsem se dozvěděla v rozhovoru s Tomášem Šebkem na Českém rozhlase. Zpočátku mě překvapil jeho osobitý styl psaní, později se ale člověk začte a dojde tak k zajímavým lékařským i životním zkušenostem. Autor má skvělý smysl pro humor! Odvrácenou stránkou je bohužel horší uspořádání fotografií.
K reportážím Tomáše Šebka jsem se odhodlávala už notnou dobu, nakonec se mi do rukou dostala v knihovně. Vyprávění je velmi osobité, srozumitelné a v průběhu knihy jsem alespoň já měla pocit, že se Tomáš stává mým přítelem, který mi vypráví své zážitky. Čtení bylo zajímavé, vytkla bych snad jen poněkud zmatené značení obrázků.
Nebe nad Jemenem je pro mě jednou z těch knih, u kterých si říkáte, že si ji musíte přečíst, ale nikdy se k tomu nedostanete. Samozřejmě pokud se Vám čirou náhodou nehodí do knižní výzvy.
V první řadě bych chtěla uvést, že zřejmě nejsem cílovou skupinou, a to z jednoho prostého důvodu: dělá se mi špatně. Z krve. I z měření pulzu. Ze všeho.
Bohužel si tak neužiji ani pro někoho zajímavé popisy lékařských zákroků ani fotky ze sálů, nebo různých zranění. Špatně se mi dělá i u fotek usmívajících se zabandážovaných dětí. Prostě to nedávám.
Pan Šebek pro mě může být zajímavá osobnost, můžu ho obdivovat jako člověka, může mi být sympatický. Leč ani jeho styl psaní, ani jeho literární počiny nejsou pro mě. Bohužel.
Štítky knihy
Lékaři bez hranic Jemen lékaři
Autorovy další knížky
| 2015 |  Mise Afghánistán |
| 2017 | Africká zima: V Jižním Súdánu s Lékaři bez hranic |
| 2019 | Nebe nad Jemenem |
| 2013 | Mise Haiti: 5 měsíců s Lékaři bez hranic |
| 2006 |  Chřipka a pandemie, ptačí hrozba? |
Neskonalý obdiv všem lékařům!