Naznak
Erubescit
Verše plné štěrku, který drhne mezi zuby. Trávy, která příjemně šimrá na zátylku, a strachu, který tě někdy svírá třeba i jen proto, že máš projít žižkovským tunelem v noci. Hází to s tebou ode zdi ke zdi a někdy nemáš tušení, jestli zprava doleva, nebo seshora dolů. Zmatek. Jedno velké oxymoron. Ale vždyť to jsme my taky. Snažíme se marně najít smysl v něčem, co je od přírody uvaleno v chaos. Jindy o něj zakopáváme tam, kde přímo bije do očí. Sami se točíme dokola jako pes za svým ocasem. Ale co vlastně chceme?... celý text
Přidat komentář
Geniální. Geniální. Geniální. Nejedno srdce zaplesá.
„možná že kdyby lidi
mysleli méně na sebe
neřešili, kdo koho šidí
a koukali častěji do nebe
kdyby kreslili do písku vzkazy
a zase chodili nazí
šibenice hlásaly by s klidem
že nejsou určeny lidem"
Naznak
Poezii čtu minimálně, ale tato sbírka se mi moc líbila.