Následovat člověka do Božího království

13.05.2022

V doslovu ke knížce autor vyslovuje naději, že se mu podařilo propojit zkušenosti etika a biblisty. To se vynikajícím způsobem povedlo zvláště v pasážích věnovaných Novému zákonu – Starým zákonem docent Opatrný prosvištěl snad až příliš rychle a kdybych neměl bližší představu o tématech z dřívějšího čtení páně Větrovcova Prvního studia Starého zákona, asi bych se lehce ztrácel.
Napětí mezi snahou dodržet požadovaný rozsah publikace a zároveň do ní vměstnat maximální počet témat jsem vnímal ještě u kapitoly věnující se vývoji morální teologie, těch cca 35 stránek pro rozpětí mezi Didaché a druhým vatikánským koncilem je prostě zoufale nedostatečných - po poznání bažící čtenáře spíš rozdráždí než uspokojí. :-)
(K tématu dějin morální teologie píše skvěle a podrobněji Servais Pinckaers v Pramenech křesťanské morálky, vřele doporučuju)

Dál už budu ale pouze chválit! (On ani ten předchozí odstavec neměl být kritikou, spíš povzdechnutím.) Kniha je totiž nejen napsána čtivě a srozumitelně, ale zároveň dokázala funkčně velmi dobře propojit etická témata Bible se současným životem tak, že to nepůsobilo strojeně nebo nevěrohodně, naopak, inspirovalo to a povzbuzovalo. Tomu nejspíš napomohla struktura celého oddílu, která pojímala evangelia tematicky (ne po jednotlivých knihách, ale po jednotlivých motivech). Exkurz do recepce horského kázání pak byl pomyslnou třešničkou na dortu.

Důvodem proč mi byla kniha doporučena a proč jsem si jí pořídil, byla její fundamentálně morální část – kapitoly o svědomí, vině, hříchu, smíření... Tady jsem ještě víc ocenil, jak organicky je propojeno promýšlení o specifičnosti křesťanské etiky (jak ji přejímáme z jejich posvátných zdrojů a jak se ji snažíme dějinami nést) a jejím vztahu s obecnou etikou, sociologií a morální psychologií. Na řadě míst jsem se dozvěděl něco nového nebo něco starého nahlédl novou optikou – pozitivních dopadů pro mojí vlastní sebereflexi bylo víc, než by se možná u podobné knihy dalo čekat.

Kdybych měl vybrat jedno místo, které mě obzvlášť zaujalo, bylo by to pojednání o svobodě – tak trochu v Pinckaersově duchu se zde oproti Ockhamovské svobodě volby prezentuje svoboda jako schopnost pozvednout se ke správnému jednání. Protože podle Tomáše Akvinského „svoboda spočívá v tom, že si vybírám to nejlepší; naopak špatné volby moji svobodu umenšují.“
„Svobodu také můžeme chápat jako svobodu k dobru. Kdykoliv ve svém životě uděláme nějaký hrdinský (tedy mimořádný) čin, nebo jen altruistický skutek, narušujeme tím bludný kruh determinace. I jen taková věc, jako je nezasloužené odpuštění, znamená zlomení zákonu odplaty a vykročení do svobody dobra.“