Mým domovem je Aljaška
James Huntington
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/158660/mym-domovem-je-aljaska-158660.png
5
17
17
Autobiografické příběhy Jima Huntingtona (1916 – 1987), syna indiánky z kmene Athabasků a bílého trappera, jsou nejen na Aljašce známou outdoorovou klasikou. Napínavé putování Huntingtonovy matky mnoho set mil zasněženou Aljaškou téměř bez vybavení, boj Jimmyho a jeho malých sourozenců o přežití, když po smrti matky zůstali sami opuštění v divočině, dobrodružné lovecké historky či triumfální vítězství ve dvou největších závodech psích spřežení upoutaly pozornost mnoha milionů čtenářů a v tisícovkách vydání vyšly po celém světě. Navzdory těžkým ranám osudu šel Jimmy Huntington po celý svůj život za svými sny. Tato kniha ve vás posílí víru v nezdolnost lidské vůle a odvahy.... celý text
Literatura světová Dobrodružné
Vydáno: 2009 , Outdooring.czOriginální název:
On the Edge of Nowhere , 1966
více info...
Přidat komentář
Skutečný příběh a dost drsné čtení. Pořád jsem si říkala, že z nás civilizace udělala strašné měkoty.
Moc krásné čtení. Mrzelo mě, jak rychle jsem se dostala na konec knihy. Je pozoruhodné, s jakou pokorou přijímal Bill všechno, co mu život přinesl. Nežehral na nepřízeň osudu ani si neztěžoval na krutost Aljašské přírody. Chápu, že tato kniha je a bude evergreenem.
PS: děti asi trochu rozmazluju, ale dám jim to přečíst. Snad si budou svého pohodlí trochu víc vážit (tedy alespoň po nějaký čas, než výchovný efekt vyprchá).
Kniha, kterou by si měli přečíst všichni rodiče rozmazlující své děti. I přesto, že mu máma s tátou (stejně jako svým ostatním dětem) dali veškerou možnou lásku, měl Jimmy Huntington na Aljašce opravdu drsné dětství. Vyrostl z něj ale člověk, co se o sebe umí postarat - v divočině i civilizaci. A troufám si říct, že člověk se silným morálním kreditem. Líbí se mi také téma lovu - ne jen tak pro zábavu, ale pro obživu, sice pro kožešiny, zároveň však s využitím všeho a hlavně s myšlenkou zachování rovnováhy v přírodě.
"V malé plechovce jsem sebou nosil svíčku, svítil si na cestu závějemi a okolo mne jenom ticho. Ani jediné slůvko, zakňučení psa či jakýkoliv jiný zvuk v posvátném sněhovém tichu, které doprovázelo třeskutý mráz té zimy. V prosinci přituhlo ještě víc. Neměl jsem sebou teploměr a nevěděl, kolik je stupňů. Bylo mně však jasné, že v tomto počasí žádný pilot nepřiletí. Mrzlo jen praštělo, a přestože jsem celé noci udržoval oheň, nedalo se ve stanu spát jinak, než v rukavicích, parce a muklukách. Jednadvacátého, tedy v den, kdy měl přiletět pilot, uhodil snad nejhorší mráz za celou zimu. Zůstal jsem ve stanu a celý den poslouchal, jestli nezaslechnu motor letadla. Zahříval jsem se pohledem na třicet kuních a několik norkových kožešin. Byl to slušný úlovek a sliboval pěkné Vánoce pro mé děti."
Jedním slovem krása. Ať už jde o vykreslení krásné přírody na Aljašce, tak i silné příběhy, které Jimy i jeho máma během života prožili.
Skvělá kniha. Jim měl velkou smůlu a obrovské štěstí. Drsný život, drsný chlap a drsná příroda.
Po přečtení téhle knihy si říkám, kéž by takových bylo víc. Pro milovníky dobrodružství, okouzlující divoké přírody a prostého, avšak krásného loveckého života, je tato kniha to pravé. Díky takovým chci stále víc uskutečnit svůj sen...žít tam.
Krásná kniha o dobrodružství, vytrvalosti a síle člověka v divoké přírodě i mimo ní. Jsou zde veselé, obdivuhodné i smutné životní příběhy, které mají hloubku a vyvolávají u člověka velmi silné dojmy..
Nádherná kniha o souznění člověka s drsnou Aljaškou, o přežití, o samotě a hlavně o síle, kterou člověk v sobě najde, když mu o něco opravdu jde...Krásná, dojemná i poučná...Deset hvězdiček... Těším se, až si ji přečtu znovu...
Mým domovem je Aljaška
Pěkné vyprávění o Aljašce a drsném trapperském dětství i životě. Některé historky byly přehnané (aneb kterak skolit 3 naštvané medvědy sekerou), občas si vypravěč protiřečil (lovím jen pro jídlo vs 118 vlčích kůží ulovených z letadla), ale to už patří k aljašskému líčení příběhů.
"Pořád jsem přemýšlel nad jednou podivností: proč je pro mne těžší naučit se žít mezi lidmi, než učit se přežívat v divočině bez nich? Kdykoliv jsem zavítal z buše do vesnic a měst, pořád se mně zdálo, že dělám něco špatně. Čím jsem byl starší, tím méně jsem měl chuť žít tam, kde jsou v dosahu plné regály obchodů. Lidé začali být pohodlnější a doléhalo to i na mne."