Muž, který pronikl do Osvětimi
Denis Avey , Rob Broomby
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/129213/bmid_muz-ktery-pronikl-do-osvetimi-QAr-129213.jpg
5
102
24
Muž, který pronikl do Osvětimi je pravdivý příběh britského vojáka, který dobrovolně vstoupil do Buna-Monovitzu, koncentračního tábora známého jako Osvětim III. Za druhé světové války bojoval v poušti, upadl do zajetí a jako válečný zajatec byl nakonec umístěn v táboře poblíž Osvětimi III. Doslechl se o krutém zacházení s tamějšími vězni. Vyměnil si místo s jedním vězněm a dvakrát se mu podařilo proniknout do židovské části tábora a strávit tam noc. Stal se svědkem pochodu smrti a po dlouhém putování střední Evropou se vrátil do rodné Británie. Až po mnoha desetiletích se přiměl k vyprávění.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2012 , Universum (ČR)Originální název:
The Man Who Broke Into Auschwitz , 2011
více info...
Přidat komentář
V knize je zaznamenan i zivot po valce, jak bylo tezke zit mezi lidmi, kteri neprosli podobnou zkusenosti.
Osobne se mi zda trochu neuctive jit si "vyzkouset" zivot mezi zidovskymi vezni, kdyz tam ostatni skutecne bojuji o zivot. Chapu, ze tam chtel autor ziskat informace, ale nejak to nemuzu zkousnout.
Původně jsem od knihy čekala něco jiného. Začala jsem číst a trvalo mi než jsem se začetla, putování po Egyptě a jiných zemích mě moc nevtáhlo a pár krát jsem uvažovala, že knihu nedočtu. V polovině se to zlomilo, začala část o Osvětimi a završil to zajímavý příběh i o jiném přeživším. Druhou půlku knihy jsem dočetla jedním dechem.
Velice zajímavá a čtivá kniha. Hrdinský a skvělý příběh. Všem koho zajímají příběhy z 2. světové války a táborů, tak vřele doporučuji :)
Často čtu knihy odehrávají se v době 2. Světové války, ale tato kniha na mne udělala obrovský dojem. Čekala jsem literaturu faktu, kterou se budu muset prokousat, ale dostala jsem skvěle napsanou knihu, která mě neskutečně zasáhla. Byla čtivá a zaměřena na životní vzpomínky úžasného člověkem.
Musím přiznat, že ač čtivě napsáno, moc mě nezaujala první část z války v Egyptě atd. Jiné už to bylo o Osvětimi a nejvíce mě zaujal konec, příběh Ernieho.
Zajímavé čtení. Pan Avey měl i přes vsechno v životě štěstí. Je mi sympatické, že se nebál přiznat, že neměl tendence pomáhat všem (viz ztroskotání lodi). Oceňuji, že kniha neskončila koncem války, ale ukázala strasti, které přeživší při návratu do společnosti a při snaze zprostředkovat hrůzné zážitky zažívali. Jsem ráda, že jsem měla možnost si tento jeden příběh přečíst. Stálo to za to.
První část knihy popisující autorovo působení jakožto vojáka a válečného zajatce mě příliš nebavila. Druhá část o proniknutí do koncentračního tábora byla pro mě zajímavější. Nemůžu se však ubránit dojmu, že název knihy je jen marketing, protože Denis Avey byl do Osvětimi dopraven, pronikl pouze do části tábora mezi židovské vězně. Celkově je to zajímavý příběh jako asi příběh kohokoli, kdo přežil holocaust.
Knihu jsem si vybrala, abych splnila čtenářskou výzvu.... nemusím tento žánr, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla.....
Kniha se mi líbila, je založena na skutečných událostech. Denis Avey se rozhodl po mnoha desetiletích vyprávět svůj příběh, kdy byl jako válečný zajatec držen v pracovním táboře E715 poblíž Osvětimi III. V knize popisuje jeho dětství, rodinu, první lásky.. Také popisuje boje na poušti během 2. světové války. Kapitoly z pouště se mi líbily a byly napínavé, zároveň byly napínavé další události, které autor popisuje.
Autor popisuje jaké byly rozdíly v pracovním táboře, kde byl uvězněn a mezi koncentračním táborem Osvětim III, který se nacházel poblíž. Když dostal nápad, že chce na vlastní oči vidět Osvětim III, tak mne docela zamrazilo a říkal jsem si, že to není dobrý nápad, že hodně riskuje, jenže měl už takovou povahu a musel se přesvědčit na vlastní oči. S jedním vězněm z Osvětimi se domluvil a prohodili si místa na jeden den, po určitém čase se rozhodl provést tento skutek ještě jednou. Viděl hrozné věci, na které už nikdy nedokázal zapomenout. V literatuře se uvádí pojem "ztracená generace" a autor by se mohl zařadit do této skupiny. Když skončila 2. světové válka a Denis Avey se navrátil domů, měl pocit, že se nedokázal začlenit do společnosti, nedokázal mluvit o hrůzách koncentračního tábora Osvětim III, nedokázal popsat hrůzy "pochodu smrti", kterých se zúčastnil, připadal si nedoceněný jako spousta jiných lidí, kteří se vrátili domů z války. Samozřejmě se někteří lidé dotazovali na různé zážitky, které prožil, ale Deris Avey pociťoval, že většina lidí mu jakoby dávala za vinu, že byl zajatcem a napomáhal Němcům, když musel pro ně pracovat v pracovním táboře. Trvalo desítky let, než začal mluvit s ostatními o tom, čeho byl svědkem. S touto knihou mu pomáhal britský zpravodaj Rob Broomby, který mu pomáhal a prováděl s ním nesčetné rozhovory.
Kniha je čtivá, knihu určitě doporučuji pro čtenáře, kteří mají rádi knihy z 2. světové války včetně tématiky holokaustu. Je sice pravda, že než se rozvine příběh z Osvětimi, tak to trvá nějaký čas, ale určitě se nenechte odradit počátečními kapitolami, které se nevztahují k Osvětimi. Vykreslení válečných bitev, pocity, které prožívá Denis Avey při těchto bojích jsou autentické a mohou čtenáři zprostředkovat zážitky vojáka, které na mě působily, jako bych se ocitl v centru dění. Denis Avey je nepochybně statečný člověk, který mnoha lidem pomohl a jak se v knize dočtete, udělal řadu rozhodnutí, při kterých mohl přijít o život. Závěr knihy je hodně dojímavý.
V knize se vyskytují černobílé fotografie a také mapa Průmyslového komplexu IG Farben, kde pracoval Denis Avey a také celkový plánek Osvětim III konci roku 1944.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Ale proč jsem to dělal? Proč jsem se dobrovolně vzdal postavení britského válečného zajatce požívajícího ochrany, abych se dostal na místo, kde neexistovala naději ani lidskost? Povím vám proč. Věděl jsem, že se k osvětimským vězňům chovají hůř než ke zvířatům. Tehdy jsem ovšem nevěděl, k čemu různé židovské tábory slouží; že Osvětim I na západ od nás představovala hlavní vyhlazovací tábor, dokud ještě dál na západ nepostavili Osvětim-Březinku a nepřepsali definice průmyslově pojatých masakrů. Netušil jsem, že Osvětim III - Monovice, tábor hned vedle našeho, je z těchto tří relativně vzato nejméně vražedný. Věděl jsem ovšem, že přímo přede mnou zabíjejí Židy a že ti, kdo jsou příliš slabí na práci, jsou poslání na smrt. Když jsem se díval do vyzáblých tváří židovských vězňů se zapadlýma očima, neviděl jsem v nich vůbec nic. Zavraždili v nich veškeré pocity a emoce. Musel jsem se přesvědčit na vlastní oči, co se děje. Musel jsem se tam dostat.
Podle mě neexistuje horší člověk než ten, který týrá bezbranné zvíře. Lidé se mohou vzbouřit, zvířata ne.
K úspěchu zla stačí jen to, aby poctiví lidí nedělali nic.
Musíte aktivně bojovat za to, čemu věříte, nesmíte to nechat na jiných. Jestliže potřebujete k dosažení cíle být agresivní, nebojte se toho.
Hodně se mi líbil popis války v Tobruku a Denisovo dobrodružství při úniku z potápějící se lodi. Ze zajateckého tábora se mu několikrát podařilo vyměnit se s vězněm z Osvětimi III. Přes všechny útrapy se mu podařilo přežít a dostat se domů. Nejvice mě dojalo, kdyz se sám několik let musel vyrovnávat s válečným traumatem a vše se mu vracelo ve snech.
Silný příběh podle pravdivé události. O britském vojákovi Denisovi, který bojoval v Tobruku, měl možnost zůstat v Africe, než se v Evropě válka prežene, ale vrátil se zpět a dostal se do zajateckeho pracovního tábora kousek od Osvětimi III, kde měl o něco málo lepší podmínky než Židé. Měl touhu se dozvědět, jak to probíhá a vyměnil se s jedním Židem Erniem. X krát mohl umřít, riskoval, nakonec oba přežili.
Díky této knize můžeme vidět, jak málo stačí k tomu, abyste někomu zachránili život.
Kniha mě začala bavit až zhruba po sto stranách. Zážitky z pouštní války jsem chtěla mít co nejdřív za sebou. Musím se přiznat, že jsem byla zklamaná, jak málo stran je věnováno zajetí v táboře E715 a "výměnám". Později se k tomu ale autor vrací a dozvídáme se o stejných událostech i z pohledu Ernsta - vězně koncentračního tábora. Po táhlém "pouštním" úvodu jsem knihu dočetla téměř jedním dechem. Je neuvěřitelné, co může jedna lidská bytost provést té druhé, autorovi za knihu děkuji, je důležité aby o zvěrstvech konaných za války byla svěděctví aby se nikdy nezapomenulo.....ale když vidím a čtu, jak někteří tato svědectví zpochybňují, je mi z toho zle.
„K úspěchu zla stačí jen to, aby poctivý lidé nedělali nic. Musíte aktivně bojovat za to, čemu věříte, nesmíte to nechat na jiných."
Problem je,ze aby byla kniha poutava a zaujala a prodavala se tak se nepozna co je pravda a co fikce. Bohuzel je spousta podvodniku ktera si natom masti kapsy .Vzhledem k tomu ,ze se zajimam o revizionismus a po precteni nekolika komentaru tady je videt ,ze lide veri vsemu.Snad se nekdy dockame poutaveho cteni veznu z demokratickych koncentracnich taboru.Vzdyt ve stejnou dobu tedy v 50.letech jeste britove veznili desetisice lidi v Keni.Vzdyt to byly preci samotni britove kteri vytvorili koncentracni tabory v Burske valce a nechali tam pomrit hlady temer 30 tisic zen a deti
Vždycky jsem cítila beznaděj, když v nějakém válečném příběhu z koncentrátu někdo zemřel těsně před koncem války. Teď mi dochází, s čím museli žít ti "osvobození", to obrovské trauma, které si nesli po zbytek života :-(
A už vůbec nedokážu pochopit a uvěřit, že je nikdo neposlouchal a nevěřil tomu, co prožili!!! Jak jim muselo být, když někdo zpochybňoval a popíral holokaust?!!!!
3 úžasné příběhy v jedné knize - účast ve válce a zajetí, koncentrační tábor, poválečný život. Hrdinou každého příběhu je skromný, obyčejný člověk. Kniha nabízí neuvěřitelné zážitky, které napsal sám život. Akce na každé straně, až se nechce věřit, že toto vše lze stihnout zažít. Avey je pro mě muž formátu Nicolase Wintona a z celého srdce mu přeji tu radost a pocit zadostiučinění, které musel prožívat, když se dozvěděl, jak jeho nezištná angažovanost za války zachránila lidské životy, třebaže svůj vlastní tehdy svými činy dával všanc. A stejně jako byl s velkou slávou objeven Winton až mnoho let poté, co učinil svůj neobyčejný skutek, byl Avey nalezen reportérem Robem Broombym a přemluven k podání svědectví o zážitcích, které bychom raději navždy vytěsnili z povědomí.
Stejně jako cathyblack i mě těší Aveyho zmínka o solidaritě Čechů s válečnými zajatci a Židy. Tuto knihu bych v rámci povinné četby dosadila do osnov škol, aby nebylo nikdy zapomenuto zlo, ke kterému došlo, ani dobro, kterého je schopen naprosto obyčejný "malý" člověk.
Kniha začína válkou v africe proti Italům, následně příjdou na řadu i němci a pak ona očekávána osvětim. U některých kapitol a to nebudu konkrétně jmenovat sem doslova prožíval trauma a strach hlavního hrdiny. Suprově napsané a hlavně je to skutečnost. Smekám nad odvahou britského hlavního hrdiny.
Přečtená před lety.
Osobní příběh muže - vojáka, který se nechal dobrovolně uvěznit v KT Osvětim, aby později mohl světu předat svědectví, která nebyla nikdy zaznamenána.
Je pravda, že začátek příběhu mě moc nebavil hlavně to, jak autor psal o vandrování po cizích krajích, ale zmínka o převzetí ocenění Hrdiny holocaustu ve vysokém věku změnila pohled na příběh a kniha má u mě právem plný počet hvězd .