Molekula šťastia
Daniel E. Lieberman , Michael Long
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/498841/bmid_molekula-stastia-1SI-498841.png
4
23
6
Ako jedna chemická látka v mozgu podnecuje lásku, sex a kreativitu. Prečo sme posadnutí vecami, ktoré chceme a prestanú nás zaujímať vo chvíli, keď ich dosiahneme? Prečo je závislosť „absolútne logická“ pre závislého? Prečo sa zamilovanosť tak rýchlo dokáže zmeniť z vášne na nezáujem? Odpoveďou na tieto a mnohé ďalšie otázky je jedno slovo: dopamín. Dopamín je chemická látka, ktorá si vždy pýta viac – viac vecí, viac podnetov, viac prekvapení. Pri honbe za týmto všetkým nás neodrádzajú emócie, strach ani morálka. Dopamín je dôvodom, prečo hľadáme a uspejeme, prečo objavujeme a prosperujeme. Ale aj prečo hazardujeme a mrháme. Autori v tejto knihe na jasných príkladoch vysvetľujú pôsobenie dopamínu a objasňujú aj na prvý pohľad nesúvisiace aspekty správania.... celý text
Literatura naučná Zdraví Přírodní vědy
Vydáno: 2022 , LindeniOriginální název:
The Molecule of More: How a Single Chemical in Your Brain Drives Love, Sex, and Creativityand Will Determine the Fate of the Human Race , 2018
více info...
Přidat komentář
biochemický výklad o dopaminových drahách v mozku je upozaděn (psycho)sociologickými výzkumy, opírá se o tradiční pokusy s potkany (dřív myšky hltaly vodu s glukózou, dnes už máme speciální granule s příchutí!) a modelové testovací situace s lidmi (jejich interpretace bývají dost spekulativní, ale budiž), americky ukecaný a výrazně popularizovaný styl stejně jako zaměření výhradně na angloamerickou populaci mě spíš odrazuje (např. dělit dopaminergní osoby podle politické příslušnosti mi přijde dost ujeté a tendenční), ale celkově je to nenáročné zajímavé čtení o závislostech a psychických onemocněních spjatých s dopaminem, proč ne...
Dopamin je už delší dobu velké téma a informací o něm není zrovna málo, ale je těžké si z nich poskládat nějakou tu kompletní znalost, takže si tahle chemická látka knihu zasloužila.
Jsem tedy rád, že si autoři dali tu práci a napsali knihu, kde brali ohled na neodborného čtenáře a vše dosti zjednodušili, informacím to na kvalitě nijak neubírá, nicméně je dobré to mít na paměti. Stejně jako spekulativní části, na které autoři na začátku sami upozorňují.
Čtenář by si tak měl z knihy odnést nejen lepší znalost funkce dopaminu, ale i ohled na tento fakt. Mozek a jeho funkce jsou nepochybně ohromně komplexní a bylo by složité vše dopodrobna popsat.
Ťažko sa prijímajú fakty, podľa ktorých sme len otrokmi dopamínovej túžby. Ešte ťažšie sa dajú akceptovať tvrdenia, že táto "zázračná" chemická látka môže ovplyvňovať aj povahu či politické názory človeka. Podnetné čítanie.
Vynikajúca kniha. Ak majú autori pravdu tak sa potvrdzuje môj predpoklad, že nie sú tí zlí a tí dobrí, ale obe strany nám chcú dobre. Ovšem zo svojho uhla pohľadu. Jedni chcú dobre pre ľudstvo a tí druhí pre ľudí. Priznám sa však, že mňa osobne ako skôr narodeného rýchlosť pokroku doslova desí (som asi ten konzervatívec). Po prečítaní knihy od americkej novinárky Jenny Kleeman "Sex bez ľudí, mäso bez zvierat" a tejto knihy, ktorá dokazuje, že vývoj sa nedá zastaviť nedávam ľuďom príliš veľkú šancu. Práve preto, že hlavní hrdinovia súčasnosti milujú ľudstvo, ale neznášajú ľudí.
Problémem u publikací tohoto typu od zahraničních autorů, kteří nejsou i u nás už dobře známí, je, nakolik se dá věřit, že je to publikace napsaná opravdu erudovanými odborníky, kteří oboru skutečně rozumí a nevytvářejí jen chabě podložené teorie (protože empiricky jsou dané závěry za současného stavu vědy jen velmi omezeně ověřitelné). V tomto případě mám pocit, že autoři v zájmu větší zajímavosti knihy poměrně dost zjednodušují a některé jejich závěry jsou docela hodně spekulativní, což do určité míry sami připouštějí. Kniha mi připadá trochu jednostranně zaměřená – autoři dělají z dopaminu hlavního viníka téměř všeho důležitého v psychickém ustrojení člověka – na úkor velkého množství dalších nervových přenašečů a chemických látek v naší nervové soustavě. Myslím, že spíše půjde o jakousi dynamickou rovnováhu mezi všemi těmito látkami, záležející i na momentální situaci člověka, jeho zdravotním stavu, únavě, možná i počasí a řadě dalších faktorů. Příliš se mi nechce věřit teorii autorů o tzv. dopaminergních osobnostech, u kterých výrazně převažuje vliv dopaminu nad vlivem tzv. TaT přenašečů (pro „tady a teď“), mezi které řadí třeba i umělce a vědce (a vůbec všechny kreativní lidi) – není ovšem psaní knihy, malování obrazu, skládání hudební skladby, hudební produkce či vědecký pokus typickou činností, která se odehrává tady a teď a její autor si ji nepochybně užívá a nepřemýšlí v tuto chvíli nad budoucností? Nicméně v každém případě je to kniha zajímavě napsaná a nutící k přemýšlení, v níž se určitě řada platných poznatků najde; které to jsou, o tom si asi každý musí učinit názor sám i na základě vlastní životní zkušenosti.