Moje upřímná posedlost jménem anorexie
Petra Lukešová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/513152/bmid_moje-uprimna-posedlost-jmenem-anore-UpV-513152.png
4
67
43
Příběh plný bolesti, nenávisti k vlastnímu tělu, ale i naděje a touhy po životě. Chceš vědět, co mě dohnalo k anorexii? Jak jsem se v ní plácala a místo toho, abych se závislosti zbavila, jsem vyměnila jednu za druhou? Právě držíš v rukou osobní, necenzurovaný příběh o klopýtání a pádech během mého léčení z anorexie. O vztahových šarvátkách, násilí i manipulaci. O bloudění kolotočem méněcennosti a týrání vlastního těla. O závislosti na hladovění. O závislosti na pozornosti mužů. O bolesti a pokusu o sebevraždu. Ale taky o hledání - sebe sama, vlastní hodnoty a smyslu života.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem dostala přímo od autorky @petralukesova. Tahle recenze bude jiná, než jaké obvykle píšu.
Petra je i hrdinkou téhle knihy, rozhodně jí za hrdinku považuju. S anorexíí problémy nemám, za to si umím díky této knize dost dobře představit, že je se jedná o celoživotní boj a sklouznout k ní zpátky asi není úplně těžké.
Sama poslední roky bojuju s váhou, akorát že u mě se jedná s nadváhou až obezitou, má to mnoho důvodů, jedním z nich je hormonální léčba a snaha o to mít děti, druhým je, že nesnáším sport, kámoším se leda s jógou. Nevím, jak to máte vy, ale já ve svém okolí nemám žádnou kamarádku, která by nějakým způsobem neřešila svojí váhu, fakt ani jedna jediná. Všichni se vidíme hůř než je realita, nikdo není se sebou spokojený, ptám se denně, čím to je? Je to snad tím, že nás chce okolí dokonalé? Nebo je to instagramem plným hubených a šťastných lidí? Když vidím, jak si kamarádka stěžuje, že na dovolené přibrala tři kila a že je musí z hubnout, ptám se, kde ty kila má a snažím se jí podpořit, že to na ní fakt není nikde vidět a že váha je jen číslo, a myslím to upřímně. Sama sobě to, ale říct nedokážu, protože vidím svou realitu a jsem na sebe mnohem přísnější než na svoje kamarádky!
Petra není jiná, než jsem já nebo moje kamarádky nebo holka odvedle z baráku. Je úplně stejná. Je na sebe přísná, vidí špeky, tam kde nejsou. Nemá se ráda. Jo, je to tak.
Navíc má obrovskou smůlu na toxické lidi kolem sebe, neumí je rozeznat a věří, že to s ní myslí dobře. Toxičtí lidé se totiž opravdu špatně rozeznávají.
Příběh Petry by si měl přečíst každý, nejen že je syrový, upřímný a lidský, ale je i velmi čtivě napsaný. Literárně nemám, co vytknout. Čekala jsem rozhodně vše, ale dostala jsem ještě mnohem víc.
Holky mějme se rády takové, jaké jsme! Já vím, je to to nejtěžší, co máme v životě udělat.
Tato kniha se mi dostala do rukou díky knižní štafetě a děkuji tím Petra Lukešová za napsání svého příběhu a Jitka Dudychová za organizaci štafety
Kniha pojednává o boji Petry s anorexií a životem. Anorexie je zde až intimně označována jako Anna. Boj s anorexií je na dlouho a potřebujeme k tomu nejen podporu okoli ale i správnou léčbu. Můžeme zde polemizovat kde, kdo udělal nejspíš v pomocí Petře chybu, ale těžko odsuzovat pokud jsme tím neprošli.
Myslím že Petra necítila v rodině takovou oporu (myslím že rodina v tomto případě trochu pokulhávala, ale ono je to i období puberty - nechci soudit a říct jo rodina byla na prd protože si myslím že tu byly i komunikační bariéry, jiné problémy, horší spolupráce s doktorem...) A tak vyrážela jak se říká klín klínem a upnula se na člověka co byl "nejblíž" a to nový přítel.
Jak víme fixovat se na jednu osobu a hlavně až do té míry až ztratíte svou identitu je špatně. Zde byla až doslova bezhlavá zamilovanost a ti lidé zneužili pak její slabinu.
Kniha se mi líbila byl to silný příběh a chvílemi jsem nevěřila svým očím. To co potkala nebyly kluci ani muži byli to zakomplexovaní tvorové kteří sami měli nějakého kostlivce ve skříni, kterého se báli.
Držím palce Petře ať do toho znovu nespadne.
Myslím že ji celý to co prožila udělalo silnější.
Hodně silný příběh ze života, krásně napsáno
Petru obdivuji za to , že o svém životě dokázala takhle napsat , jít s kůží na trh , protože už jen ta odvaha vypovídá o tom jak je silná žena , přeju ji aby byla už jen šťastná a knihu doporučuji všem
Petra nám přináší otevřenou zpověď o jejím vztahu s Annou a o dalších závislostech. Je to čtivé, ale zároveň děsivé.
Tuhle knihu teď můžete celkem často vídat v instragramovém světě a proto jsem ráda, že jsem si ji taky mohla přečíst. Moc si vážím autorky za to, že šla s kůží na trh - málokdo svoje problémy takhle zveřejní. Neumím si představit něco takového prožívat a ještě o tom psát. Nevím, jestli mě děsila víc anorexie nebo toxické vztahy. Nevěřila jsem svým očím, co všechno Petra strpěla. Klobouk dolů, Petro!
Nechápu, že vlastní matka neviděla, co se děje s její dcerou. Kniha ve mě vyvolala spoustu emocí - spíš těch negativních. Je to silný příběh, který vás v klidu rozhodně nenechá.
Tuhle knihu by si měli přečíst fakt všichni bez rozdílu věku, ať si uvědomíme, co se může stát a kam až to může dojít.
Díky za recenzní výtisk a hodně štěstí, ať se všechno daří podle Vašich představ!
Nelze hodnotit něčí život - proto Peti ber prosím tyhle hvězdičky jako odměnu za ten obrovský kus cesty, který jsi ušla, za ten obrovský kus práce, kterou jsi na sobě za ty roky udělala :)
Neskutečně si vážím Tvé odvahy vystoupit se svým dlouholetým trápením na veřejnost, ukázat světu kůži a vhled do své trpící náctileté dušičky :)
Kniha se mi velmi těžce četla, když víte, že před sebou máte skutečný život skutečného člověka, jeho bolesti a prohry, vidíte co vše musel překonat...
Tato kniha není jen o boji s "Annou", jak ji sama autorka nazývá, je to o boji s vnitřními démony, je to o neskutečné bolesti fyzické, ale i psychické, o neskutečném sebeovládání, ale i o selhání, o vzestupech i pádech, o lásce i nenávisti - nejen k sobě samé, ale i lidem okolo :(
Při čtení mi bylo neskutečně smutno, z Petry, z její maminky i z lidí, kterými se v tom nejzranitelnějším věku obklopovala :(
Přitom stačí své dítě zahrnovat láskou a ochranou a ne slovy, které ač nejsou většinou myšleny zle, tak ubližují a zraňují.
Nad propastí se může ocitnout každý z nás, nikdo nemůže říct mě se to netýká, nebavíme se pouze o závislosti na jídle, jsou i jiné....
Jsem velmi ráda, že jsem knihu četla a všem ji vřele doporučuji, měla by se dostat mezi co nejvíc lidí, ano má své mouchy, ale obsah a to, co má kniha předat je mnohem mnohem důležitější, než nějaký slovosled a jiné prkotiny.
DĚKUJI...
Peťa mě oslovila, jestli bych si její knihu chtěla přečíst. Byla jsem v procesu vaření a tahle zpráva byla tím, co mi doslova změnilo den. To jsem ale ještě nečekala, co se stane, až knihu otevřu. Respektive, co se stalo.
Kniha mi ležela v polici s dalšími knihami k přečtení. No a jeden den byl ten den, kdy ty tenčí knihy přečtu všechny.
A přišla řada na posedlost.
Asi nebudu ani psát, o čem kniha je. Řeknu vám, co jsem cítila, když jsem knihu dočetla a zavřela.
Nevnímala jsem teplotu, zvuky kolem, zkrátka jsem jen seděla, slzy mi tekly proudem. Proč? Protože celé čtení jsem byla jak napnutá struna. Občas trošičku povolit, když jsem se radovala, že se hrdince (je to hrdinka i doopravdy) podařilo o krůček být blíž svým snům a cílům. A o stranu dál už je opět na dně a ještě hloubš, než předtím.
Pád střídá pád, já však pořád čekala na světlo, kterého bych se chtěla chytit i pro ni samotnou jsem si to přála.
Kniha vám zlomí srdce, rozerve duši a vypláčete si oči. Pak se ale zase zastavíte a řeknete si, no počkat, tohle už se neděje. Má se dobře (ptala jsem se jí), takže jeden velkej opravdickej hezkej konec (začátek?) to má :)
Co se stylu týče, jak je to vyprávění v ich formě, zkrátka si necháváme vyprávět příběh v přítomném čase. Kapitoly nám rozdělují text na dvě části a dohromady je na 177 stranách 14 kapitol. Můžeme to tedy přečíst na jednou nebo si to dávkovat postupně. Musím říct, že téma je na mě opravdu těžké, ale je to realita a to je potřeba umět otevřít. A nedělat z toho tabu. To, že o něčem nemluvíme neznamená, že se to neděje. I když bychom rádi.
Hrozně moc děkuji za nádherné věnování psané ručně, věnováno mě osobně, a za to, že se autorka (ano, jsi autorka, Peti) odhodlala tohle všechno sepsat. Psaní určitě nebylo lehké. Opět se k tomu vracet
Tuto knihu doporučuji všem maminkám dcer, všem holkám, co jsou dcery svých maminek, doporučuji jí všem otcům dcer i synů a hlavně ji doporučuji Tobě!!! :)
Moje upřímná posedlost jménem anorexie - Petra Lukešová
Dnes vám přináším tip na jednu útlou knížku, která ale v sobě skrývá mnoho. Mě by málem minula, ale byla by to velká škoda.
Tato kniha je příběhem samotné autorky a jejím bojem s anorexií, závislostí na hladovění, které je pak vyměněno za závislost pozornosti mužů a také o tom, jaká nesmyslná měřítka vytváří určitá část populace.
Já osobně jsem ji přečetla za jeden den. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Tohle byla i velká emoční jízda. Na jedné straně radost z pokroků za lepšími zítřky a na straně druhé nenávist k určitým lidem a výrokům třeba rodičů. Vím, že i rodiče to nemají občas lehké, ale jsou věci, které se prostě svým dětem neříkají. Sama se nedokážu úplně vžít do takových situací, protože jsem se s Annou nikdy nepotkala, ale v této knize se to autorce podařilo popsat tak realisticky, že jsem měla pocit, že jsem součástí příběhu.
S Petrou projdeme velkou proměnou a já můžu říci, že jsem se stala velkou fanynkou. Smekám nad tím, co vše překonala hlavní hrdinka a že u ní došlo k obrovské proměně. Už bude jen lépe!
Já této knize nemám co vytknout. Smekám před talentem autorky, protože je to velice povedená prvotina. Doporučuji všemi deseti!
,,Zanedlouho ukazovala ručička váhy už jen čtyřicet kilo a okolí mi začalo tleskat. Do povědomí se mi začaly dostávat věty: ,,Konečně jsi hezká" nebo ,,Vidíš, že nemusíš jíst jenom tu čokoládu," a hlavně ,,Když jsi zhubla, mám tě radši." Tahle věta mě doprovázela do mých 19 let. Vyřkla ji moje nejbližší osoba na světě."
Péťo, jak já Ti rozumím.
Péťa Lukešová se tu vypsala ze svého životního příběhu a obrovsky si ji za to cením, že našla odvahu to všechno prožívat znovu, když knihu dávala dohromady!
Kniha mě na první pohled zaujala tím, že má v názvu anorexii. Já se celý život potýkám s obezitou a zajímal mě pohled z druhé strany barikády a musím říct, že to teda byla jízda! Kniha se četla sama, už jsem se nemohla dočkat, jak to dopadne.
Péťo obrovsky mě mrzí to, čím sis prošla a procházíš, ale věřím, že Tě to vyškolilo a posílilo, jak Anna, tak i předešlé vztahy.
V knize se totiž neřeší jen anorexie, ale také rodinné vztahy, terapie, závislost na pozornosti mužů a nenávist ke svému tělu.
Příběh byl pro mě velmi poučný a skrze Péti příběh jsem také získala ,,nové zkušenosti".
Děkuji autorce za to, že se s námi o to všechno podělila. Doporučuji!
Přiznám se, že tuto knihu jsem nejdřív neměla v plánu číst, ale osud tomu chtěl, aby se mi dostala do ruk a jsem za to ráda. Strašně moc děkuji autorce za knihu a nádherné věnování, neskutečně si toho vážím!
Po dočtení ale prakticky i v průběhu čtení mi docházela slova, měla jsem slzy na krajíčku, nechtěla ani věřit. Nemohla jsem se odtrhnout a knihu přečetla na jeden zátah. Tím spíš, že se vlastně jedná autobiografii a to, co autorka prožívala v tak mladém věku, mě nenechalo chladnou.
Anorexie, nenávist k vlastnímu tělu, nepochopení v rodině i okolí, zklamání v lásce, psychické i fyzické týrání.
Je to opravdu silná kniha bez cenzury, plná bolesti ale zároveň i naděje.
Osobně neznám nikoho, kdo by se potýkal s anorexií a nyní jsem dostala možnost nahlédnout do mysli člověka, který s touto psychickou poruchou bojoval.
Nezbývá mi nic jiného, než Petře vyjádřit obrovský respekt, že vše, čím si prošla, dokázala překonat. A chtěla bych její knihu moc doporučit k přečtení. Má necelých 200 stran, je čtivá a dá se v pohodě přečíst za jedno odpoledne.
Nejdříve jsem nechtěla hodnotit hvězdičkama, ale budu.
Popravdě jsem úplně naplánovala se do knihy pouštět. Ale jak se říká člověk míní pánbůh mění a tahle autorky prvotina se ke mě musela dostat. A jsem za to ve finále moc ráda! Petra Lukešova otvírá těžké téma, které se občas přehlíží. Ukázala jeden z extrémů závislosti na jídle.
A hlavně nám ukázala jak slova působí. Obzvlášť, když se řeknou malé holce, která má řešit něco úplně jiného než kalorické tabulky a počet kroků.
A navíc nám ukázala, že z každé závislosti se dá dostat. A vyhrát nad ni. I když vám sedí na rameni a nabádají vás k něčemu jinému. I když vaše hlava říká něco jiného.
V Moji upřímně posedlosti se dostáváme do hlavy jedné holky, která si vybudovala závislost na počítání kalorií, přehnaném cvičení a kterou to dovedlo až k hledání možnosti jak uniknout z tohohle světa.
Knihu jsem přečetla za dvě odpoledne. Ta myšlenka se mi líbí. A já Petře hrozně fandím! A jsem na ni hrozně pyšná, že získala opět vládu nad svoji hlavou a nad tou mrchou Annou.
Myslím, že i kdyby pomohla jednomu člověku má smysl. Protože ukazuje, že v tom není nikdo sám. A stejně jako Peťa je potřeba mít kolem sebe milující a chápavé okolí, která podá pomocnou ruku v pravý čas.
Ještě jednou děkuji Peťe za knihu a drž se holka! Věř, že v tom nejsi sama a nikdy nebudeš.
WOW! Kniha mě nalákala nejen svou obálkou ale i anotací a proto jsem čekala od knihy poměrně hodně. Knihu jsem přečetla na jeden zátah (2,5 hodiny) a do knihy se zamilovala. Nečekala že mě kniha do sebe takhle vtáhne a že začnu brečet když se dozvim co se stalo. Kniha popisuje autorčin příběh a možná proto mě to tak vzaloprotože jsem věděla, že se to fakt stalo. Za knihu moc děkuju humbook blogerům #spolupráce. Za mě 5/5
Páni, tak tohle byla jízda. Od knihy jsem upřímně neměla moc velké očekávání, ale byla jsem velice mile překvapena - jak stylem psaní, tak silným příběhem (proto jsem ji přečetla za 24 hodin).
Hvězdičkové hodnocení tentokrát u knihy nedávám, protože si nemyslím, že mám právo hodnotit něčí životní příběh a zrovna ten Petřin nebyl úplně procházka růžovým sadem. Jedna rána přicházela za druhou a já Petru obdivuju za to, že v sobě vždy našla dost síly na to, aby bojovala sama za sebe.
Čtení určitě není pro slabší povahy, ale jestli vás aspoň trochu láká vědět, jaký kolotoč může spustit anorexie, tak vám můžu knihu jen doporučit. Petra si vše sama prožila a v knize nám nabízí neskutečný pohled do mysli někoho, kdo je (byl) naprosto ve spárech různých závislostí.
Za knihu děkuji @humbook & @humbook_blogeri a autorce děkuji za krásné věnování, už teď se těším na její další knihu.
Woohooo, tak tohle bylo hodně silné čtení. Kdybych knížku neměla v rámci #spoluprace s #humbookblogeri tak bych se k ní tak rychle nedostala a byla by to obrovská škoda. Knížka je to sice velmi útlá, ale na každé její stránce se skrývá bolest a boj sama se sebou. Obdivuji autorku, že šla s něčím tak osobním ven, protože to muselo chtít hrozně moc odvahy. Autorka si toho zažila opravdu hodně a to ne z toho dobrého hlediska. Z jedné závislosti skákala do druhé, protože tak se mohla aspoň na chvíli zbavit té první. Já osobně mám hodně ráda autobiografické příběhy, zvlášť ty, kde můžeme vidět jak se člověk potýká s nějakou nemocí nebo závislostí. Mám tak možnost vidět, jak o tom "postižený" člověk přemýšlí, co ho k tomu dovedlo a jak kvůli nemoci/závislosti uvažuje. Jediné co vám může dát víc, je vlastní zkušenost, kterou v tomto ohledu nemám a netoužím mít. Z tohohle čtení mi bylo nevolno, ale zároveň jsem se i několikrát zamyslela a měla tendenci si některé myšlenky vypsat. Líbilo se mi, jak to bylo autentické a byla jsem nadšená z toho, že autorka studovala na stejné střední a dokonce byla u nás na vesnici :D Klidně by mě zajímalo ještě více jen o samotné anorexii, ale tím jak to je všechno propletené se vším, tak chápu proč je v druhé polovině knížka od tohoto tématu trochu odkloněná. Myslím si, že je fajn si jednou za čas přečíst i takové dílo, které vás ochromí tím, co vše se v něm skrývá. Přesně taková je tahle knížka. Tím, že není nijak dlouhá si myslím, že jí učte každý a dozvíte se toho opravdu spoustu. Jsem si skoro jistá, že to bude jedna z nejlepších knih tohoto roku.
TW: anorexie, sebepoškozování, pokus o sebevraždu, násilí, toxických vztah, mental health
Úplně nevím jak přesně tuto knihu hodnotit, protože je autobiografická, tudíž děj a postavy moc hodnotit nejdou. Kdybych byla čtenář, který neví, že je to podle reálného života, asi bych nevěřila, že tohle vše se může stát jednomu člověku a během takové krátké chvíle.
Hodně v knize skákal děj i myšlenky. Někdy jsem se nestíhala orientovat co se tam děje a v jakém věku a období hrdinky se to odehrává. Nebyl to úplně ustálený příběh, kde by se dalo orientovat.
Asi bych ocenila kdyby se daný problém nebo situace více rozvinula. Většinou se to tam jen začalo a hrozně rychle buďto nějak ukončilo, nebo zmizelo a už se o tom znovu nemluvilo. Chtěla bych vědět věci více do detailu a ne to vše jen rychle prolétnout a nakousnout.
Tento příběh asi rozhodně nebude pro každého. Jsou tam silné okamžiky, které někomu můžou pomoct trochu otevřít oči a částečně porozumět. Někoho to, ale může vrátit do okamžiků, které třeba sám prožíval a nechce se k nim vracet, takže si dobře rozmyslete, jestli tento typ příběhu je pro vás.
3,5/5
Za knihu děkuji v rámci #spoluprace s #humbookblogeri
Autorka nám předkládá osobní příběh a popisuje, co ji dohnalo k anorexii a jaký byl život s touto nemocí. Ale i o tom, čím vším, si musela životem projít týraní vlastního těla, toxické vztahy, násilí, pocit méněcennosti i pokus o sebevraždu. Petra se pokouší najít samu sebe i smysl života.
Uf, toto byla silná kniha a obdivuji Petru, že svůj příběh otevřeně předkládá všem čtenářům. Od prvních stránek se mi draly slzy do očí a během čtení mi bylo smutno a zároveň jsem Petře fandila, aby vše zvládla.
Její příběh jsem prožívala nejen jejím pohledem, ale i díky tomu, že jsem matka, tak jsem se dokázala vcítit do pocitů její maminky. Je to nepředstavitelné z obou stran, když Vás pohltí nemoc, a i Vaši nejbližší jsou bezradní a nemůžou Vám nijak pomoci. Je to ve Vaší hlavě a nejde to ven.
Ještě teď, když po dočtení píšu tyto řádky, mám slzy na krajíčku. Jsem moc ráda, že je Petra tam, kde je, že je z ní silná žena, která se s anorexií dokázala poprat, i když ví, že na ní může stále někde číhat.
Věřím, že tato kniha by mohla pomoci, byť třeba jediné dívce, která se cítí stejně. Když pozná, že v tom není sama a že se to dá zvládnout.
Petro, děkuji za Váš příběh a do života přeji už jen to dobré.
Opravdu nelehce se čte o takovém bolavém tématu, jako je anorexie a o moc těžší to je, když se na to nabalí další strasti, bolest, nepochopení a špatní lidé..
Jsem moc ráda, že i pres obtížné téma se mi kniha četla opravdu dobře i když někde za polovinou mě to mírně přestalo bavit. Jsem ráda, že to byl krátký příběh na pár stránkách, ale možná na to časové rozmezí byl za půlkou příliš "namačkaný" .
,,Uvíznu někde, kde jsem si to nikdy nepřála."
Životní příběh Petry je vážně neskutečný a těžko se věří, že si něčím takovým opravdu někdo projde. Přemlouvání se k jídlu, nepochopení od rodiny a smůla na chlapy (mírně řečeno).
Co mě možná bolelo nejvíce byl pohled rodiny. Ano, neznám jejich verzi a nebyla jsem u toho, tak nemohu soudit. Muselo to určitě být neskutečné náročné pro všechny. Ale, to jak se mamka v knize vyjádří na to, že se Petra chce vrátit domů (protože jí přítel zmlátí), z toho mi bylo opravdu smutno!!
Za co jsem ráda je, že si Petra našla novou psycholožku která byla milá, bylo vidět, že se opravdu zajímá o pocity a snaží se pomoci, né jen poukazovat na problémy.
,,Odstartovala jsem nesmyslnou hru, ve které jsem balancovala mezi životem sama se sebou nebo s ním a svou mrtvou duší."
Knihu mám ve spolupraci s Humbook blogery.
Autroce děkuji za věnování v knize a přeju jí spokojený život plný radosti, přátel a zdraví .
My review: 3
Kniha mě zaujala při čtení její anotace. Příběhy o poruchách příjmu potravy nevychází moc často, nebo zapadnou mezi množství vydávaných knih.
Myslím, že je důležité jednou za čas si přečíst takovou to knížku, pomůže nám to pochopit situace lidí v blízkém nebo širokém okruhu.
Kniha je sice kraťoučká, má přibližně 180 stran, ale za to je opravdu plná těžkých témat. Hlavní hrdinka to rozhodně neměla jednoduché a je děsivé, co všechno se jí stalo. Budoucí čtenáře musím varovat, že čtení rozhodně není jednoduché, byl to opravdu silný příběh.
Bohužel jsem se, ale v knize často ztrácela. Přišlo mi, že některé časové údaje úplně neseděly a občas mi přišlo, že i když hrdinka má chodit na střední školu, tak nevychází, aby zvládala všechno ostatní popsané v knize. Navíc mi chybělo dořešení některých problémů, které jak kdyby zmizely.
Tato kniha stojí za přečtení pokud vás zajímá téma anorexie a problémů s ní spojených. Je to silné čtení.
PS: Děkuju autorce za krásné věnování
Za knížku v rámci #spoluprace s #humbookblogeri děkuji @humbook
(SPOILER)
Spousty dívek a žen si sleduje svoji váhu a puberta je náročná doba úplně na všechno. Dívčí tělo se mění, dospívá a některé dívky se s tím nedokážou smířit a začnou si hlídat každý gram. A přesně do toho spadla Petra. Ona totiž v deseti letech měla nadváhu, protože ráda jedla a neviděla důvod, proč by se měla omezovat. Jenže poznala prvního kluka. Sice virtuálně, ale když po mnoha měsících kývla na videohovor, tak jí řekl, že je tlustá...a cesta do pekla začala. Omezila snad veškeré jídlo. Počítala si kalorie, hýbala se, zakazovala si sedět a pokud si dovolila sednout, tak jen po mnohahodinovém pohybu či cvičení. Ze 71 kg se během pár let dostala na šílených 29 kg, která měla ve čtrnácti letech. Byla ohrožená na životě, protože běžně mívají děti v tomto věku 45-50 kg. Ale Petra se stále vidí tlustá, nenávidí se, nenávidí své tělo a nenávidí všechny okolo. Před očima má pouze kalorické tabulky. Má i vlastní nádobí, protože ji děsí představa, že by na talíři po jiném člověku mohl být mikroskopický zbytek jídla, který by jí zvedl váhu. V lednici má vlastní přihrádku na to málo co jí. Jablko na celý den. Pije minimální množství vody, protože se děsí, že by její tělo bylo zavodněné a tím pádem by přibrala... Petřino tělo trpí a hroutí se. Ona chce bojovat, ale nejde to.
Petra nebojuje jen s váhou, ale v pozdějších letech i s muži. Potřebuje je k životu, ale bohužel potkává jen podivná individua, která její situaci nepomáhají a jeden byl opravdu magor. Popisy násilí, které zažívala...no upřímně, fuj. V té době mě překvapilo chování její maminky. Petra volala o pomoc, maminka si myslela, že přehání...to pro mě bylo smutné a překvapivé. Věděla, že nežije s normálním mužem a snažila se od něj utéct, ale když on na veřejnosti vystupoval jako mílius...
Je to drsné čtení a nedokážete knihu odložit. Přesto bych byla ráda, kdyby měla knížka třeba o sto stran více, protože druhá polovina, která je dost věnovaná právě vztahy je chvílemi zmatečná a já netušila kdo je kdo a v jakém období právě jsme. Každopádně by si tuhle knížku měly přečíst všechny dospívající dívky, protože Petřin boj s anorexií a následnými problémy je odstrašující případ, kam až vše může zajít.
Přiznám se, že podobné knížky mám moc ráda. Když jsem dostala možnost si tento příběh přečíst, byla jsem více než nadšená. První polovina příběhu mě vcelku bavila, tempo bylo tak akorát, děj prokládaný sezením s psycholožkou byl super. Za polovinou se to bohužel zvrtlo. Za mě je prostě téměř nemožné na cca 180 stran dlouhou knihu napasovat příběh, mající více než dva roky. Chvíli už jsem měla pocit, že autorka příliš tlačila na pilu a na to, aby se do knížky vešlo vše co zažila. Byly chvíle, kdy už jsem protáčela oči, protože se dalo očekávat další drama.
Když to všechno shrnu... Knížka má potenciál, příběh je náročný, čtivý, ale od druhé poloviny už to bylo moc rychlé a chvílemi i zmatené.
Knížku nemůžu doporučit lidem, kteří si tímto stavem prochází, ale pokud máte podobný druh příběhů rádi a nebojíte se drsnějších popisů, dejte knížce šanci. Čeští autoři si zaslouží podporu
Za knížku děkuji Humbooku v rámci spolupráce
Moje upřímná posedlost jménem anorexie
Tato kniha se mi dostala do rukou díky knižní štafetě. Tímto děkuji autorce štafety i autorce knihy samotné.
Petra trpí anorexií. Svůj problém vnímá, ale nemůže přestat počítat kalorie, které sní. Každý gram pečlivě hlídá a pokud přibere jen kilo, zdá se jí její postava nedokonalá. I přesto, že má 30kg vidí na sobě špeky. Člověk, který s anorexií nebojoval, nepochopí. Rodiče už si s Petrou nevědí moc rady. Chtějí ji pomocí, aspoň na začátku knihy mi to tak přijde, ale postupně po jejím lhaní o tom, že jí, to maminka pomalu vzdává. A bariéra mezi nimi se prohlubuje. Petra hledá někoho, na koho by se mohla upnout. Vhodného partnera ale nenechazi. Jen kluky, kteří ji využívají. Díky nim se snaží s anorexií bojovat. Když ji ale opustí upadá zpět do depresí a nejezeni... Je to začarovaný kruh.
Velice čtivá kniha ale plná bolesti, utrpení a sebetrýznění. Přečetla jsem za jediný den. Nemohla jsem se odtrhnout a chtěla jsem vědět jak to s Petrou dopadlo.
Knihu jsem si chtěla přečíst už čistě z pracovního hlediska. Jsem totiž nutriční terapeutka. Při praxi na vysoké škole jsem se setkala s jednou slečnou, která s Annou (tak autorka anorexií nazývá) také bojovala. Tehdy jsem byla jen praktikantka a jen jsem sledovala jak se slečnou jednají. Chtěla jsem se tedy dozvědět, jak se cítí přímo člověk, který Annou trpí, jak to prožívá, jak sám sebe vidí, uvědomuje si vůbec, že má nějaký problém? Kniha mi na tohle všechno odpověděla a ještě na mnohem víc. Nechápu jak tohle všechno mohla jedná mladá holka zažít a hlavně přežít!!!!
Petro máte můj hluboký obdiv. Hnedka při prvních stránkách, kdy jsem četla o dětské doktorce, která dokáže dítěti říct, že je tlusté, mi vstávaly vlasy hrůzou. A vzpomněla jsem si na mého bratra. Přesně to samé. Pak začal řešit váhu a hubnout. Naštěstí to naši včas zarazili. Kdoví, zda by do toho také nespadl, nebýt včasného zásahu. Nechápu jak mohou být lékaři, terapeuti nebo psychiatři tak plní neempatie. Neuvědomují si co mohou způsobit nevhodná slova?
Buďte dál silná a přeji Vám aby Anna zůstala zkrocená tak, jak jen to jde. Aby její hlásek byl slabší a slabší a jednou zmizel úplně.