Moje osmitisícovky

14.06.2023

Moc pěkná kniha i fotografie. Příběhy jsou senzační, jelikož sám chodím na různé přechody hor, tak do některých situací jsem se normálně i vcítil. Kniha je super, jelikož je tady vícero různých výstupů a ne jen jeden jako ve většině takovýchto knih. Kdo nezná Messnera a chce se taky dozvědět jak to bylo se začátky horolezectví dříve (vybavení, oblečení...) tak je to super začátek.

20.05.2019

Nevím, zda za to může ono pro mě neznámé prostředí sněhu a ledu či R.M. sám, ale několikrát jsem se při obracení stránek přistihla, jak ztrácím jistotu, že přežije. // Je to vyprávění, které sází na lidskou touhu poznávat, překonávat se a získat. Vyprávění, v němž se snoubí křehkost s houževnatostí, pokora s vychloubačností a zbrklost s prozíravostí. Vyprávění, které Vám postupným vyjmenováním všeho špatného, co Vás může tam nahoře potkat, připomene to dobré. Výjimečně obyčejné. // Pět.

-------------------------------------
CITÁTY:
,,Zlézt osmitisícovku alpským stylem vlastně není žádná věda, pokud berete v úvahu všechny eventuality. A když už se něco jednou povede, vypadá to potom docela jednoduše. Tenhle horolezecký styl je beze sporu to nejjednodušší, co si lze představit. Jenom musíte se vším počítat. S tím, co se předvídat dá, i s tím, co se předvídat nedá. Jinak se nedožijete vysokého věku.“ – str. 59

,,Zastávám názor, že mrtví k těmto horám patří stejně jako živí. Budeme-li stále jen hovořit o svých úspěších a mrtvé zamlčíme, nebudou mladí a nezkušení horolezci věřit, jak nebezpečná ta hra na nejvyšších horách světa ve skutečnosti je. A možná i my sami tam nahoře ztratíme smysl pro realitu. (…) Není šílencem ten, kdo stoupá na nejvyšší vrcholy, ačkoliv ví, že tam může najít smrt, ale ten, který tak činí a nebere v úvahu, že může zahynout.“ – str. 138

,,Nemám teď v úmyslu konstatovat, že hory někoho chtějí a někoho ne. Hory nejsou ani dobré ani zlé. Jsou živoucí masou, která je pro nás lidi nevypočitatelná a pro vědce sotva pochopitelná. Nemají žádnou vůli, žádné nápady. Nevábí nás, ale také nás neodpuzují. Jsou pro nás lidi úžasnou výzvou, prostorem, kde můžeme sbírat zkušenosti. A protože jsou nekonečně větší než my sami, zůstanou navěky nebezpečné.“ – str. 205

,,Na vrcholu jsi tehdy, když už to nejde dál vzhůru. Ne když jsi unavený, máš strach nebo se ti už nechce dál." – str. 237