Moje oči musely vidět
Ivan Diviš
V sbírce I. Diviše sílí apelativní agresivita básníkových odsudků skutečnosti přeplněné zlem a absurditou. Mezi odsudkem světa, v němž „nelze dosáhnout štěstí“, a básníkovou křesťanskou vírou vzniká tragické napětí, jímž se vyjevuje střet víry s nevírou, stále přítomný prožitkový horizont této básníkovy tvorby
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2002 | Teorie spolehlivosti |
2003 | Žalmy |
1964 | Chrlení krve |
1993 | Bílá žízeň |
2004 | Sursum |
Hořké a nelítostné svědectví viděného/protrpěného, neúprosně padni komu padni, samotného autora nevyjímaje. Ve vší té syrovosti krásné, silné, zapamatovatelné.