Mlčící fontány
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/451964/bmid_mlcici-fontany-kxG-451964.jpg
4
1352
1352
Madrid, píše se rok 1957. Španělsko za diktatury generála Franca skrývá temné tajemství. Do země proudí turisté a zahraniční obchodníci lákáni na slunce a víno. Mezi mini je i osmnáctiletý Daniel Matheson, syn ropného magnáta, který přijede do Madridu se svými rodiči a doufá, že bude moci prostřednictvím čočky fotoaparátu poznat zemi, kde se narodila jeho matka. Fotografování - a osud - mu přivedou do cesty Anu. Překážky, jimž musí její rodina čelit, odhalují přetrvávající hrozby španělské občanské války i mrazivé rozhraní mezi štěstím a strachem. Danielovy fotky vyvolávají nepříjemné otázky. Je zahnaný do kouta složitými rozhodnutími, protože chce chránit ty, které miluje. V příběhu, kde se potkávají životy a láska s osudy, se ukáže neuvěřitelně temná stránka tohoto jinak slunného španělského města.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2020 , CooBooOriginální název:
The Fountains of Silence , 2019
více info...
Přidat komentář
Ach, tak krásná obálka!
Ale ne! Nesuď knihu podle obalu, tedy jdu se rozepsat i o samotném obsahu. Musím říct, že téma bylo velmi lákavé a neokoukané. Autorce se povedlo vykreslit dobovou atmosféru a smýšlení postav.
Nedá mi a musím knihu rozdělit na dvě části - první je láskyplný příběh, který mě prostě nepřesvědčil (hlavně ten super přeslazený konec?), který na mě působil jak z nějaké young adult knihy. Moji kritiku milostného děje trochu změkčuje doslov autorky, která naznačuje, že právě mladní generaci je kniha věnována. Nicméně ta druhá část, méně přeslazená a pro mě více uvěřitelná se týkala společnosti, režimu a obchodu s dětmi. Musím uznat, že tato část se autorce opravdu povedla, a proto hodnotím jak hodnotím - vlastně za mě trochu zastínila moje pocity z toho přecukrovaného vztahu. Popis Madridu mě vtáhnul a uvěřila jsem mu. Byla jsem tam s Danielem, pletla se uličkami a mačkala v metru. Pletichy v hotelu a politikaření bylo také výborné. A přidání protipólu Puri mělo své kouzlo!
Kniha samozřejmě nedosahuje mé srdcové záležitosti V šedých tónech, ale určitě se mi líbila více než Potrhaná křídla.
Ani neviete ako veľmi ma táto kniha zaujala. Bolo to zas niečo iné, ako bežné čítam a som veľmi rada, že som sa k tejto knižke dostala.
Španielsko. Generál Franco. Daniel a jeho fotoaparát. To všetko nájdete v tejto knihe. Z týchto 500 strán som si odniesla obrovský čitateľský zážitok. Avšak, tých 500 strán sa vôbec nebojte. Kniha je písaná pomocou krátkych kapitol a dej rýchlo ubieha. Autorke sa podarilo vykresliť diktatúru v Španielsku tak, že kniha je vhodná pre všetky vekové kategórie.
Príbeh skúmame z niekoľkých pohľadov, takže v kapitolách sledujete rôzne príbehy. Naše hlavné postavy Ana a Daniel mi boli veľmi sympatické a veľmi sa mi páčili ich charaktery. Celkovo každá postava mala dobre vykreslený charakter a neboli plocho napísané.Som rada, že romantická linka medzi nimi sa odohrala na pozadí príbehu a dej nerušila. Páčilo sa mi, aká bola reálna. Autorka odhalila kus histórie, o ktorom sa veľmi nehovorí. Kniha vo mne vyvolala emócie a od jej čítania som sa nevedela odbehnúť. Jednoducho ma chytila a už nepustila.
Celkový nápad a spracovanie je úžasné a označenie Humbooktip je zaslúžené. Odporúčam aj pokiaľ nemáte radi dejepis, pretože táto kniha nie je len o histórii. Je o ľuďoch, o láske dvoch mladých ľudí a tajomstvách zo Španielska. Som rada, že som si knihu prečítala. Túto knihu budem asi odporúčať každému a určite si zaslúži vašu pozornosť. Dokonca sa zaradila na zoznam najlepších knih roku 2021. 5/5✨
Za poskytnutie knižky pre vás do súťaže ďakujem @gorila.sk
Tuhle knihu bych bez pochyb zařadila mezi nejlepší, které se mi v loňském roce dostaly do ruky.
Úžasný příběh, který vás místy pohladí po duši, jindy vám z něj bude běhat mráz po zádech. Skvěle propracované postavy, které provází příběhem a vy postupně odhalujete motivaci jejich chování a vše vám do sebe začne zapadat.
Nenechte se odradit tloušťkou knihy, celý příběh krásně plyne a nakonec budete litovat, že nebyl delší :)
Brilantní příběh.
Ruta Sepetys do svých knih dává celou svou duši. Kniha je nádherná. Jsem ráda za konec. I když bych ještě několik kapitol přidala. Nerada se loučím s postavami a cítím, že by se ještě dalo říci několik slov k jejím životům.
Těším se na další setkání s knihou od Ruty Sepetys. Autorka píše skvostně, a zároveň nám přibližuje historii, o které se tolik nemluví. Bravo, paní spisovatelko, bravo ! Doporučuji ke čtení.
"Zlato se pozná v ohni a stateční lidé v neštěstí."
"Strach dává životu rozměr. Bez strachu bychom nikdy nepoznali odvahu."
Každý národ má své jizvy, každý národ něco ze své historie skrývá.
Kniha mě opravdu pohltila, jde o kus historie o kterém toho víme tak málo. Opravdu krásný příběh stejně jako u předchozích knih této autorky.
Četla se mi moc dobře. Poodhalila něco málo z dějin poválečného Španělska, o kterých jsem neměla ani potuchy. A to mi asi i trochu "vadilo" v tom čtení, několik historických témat této země nastíněno, ale pořád se klouzalo jakoby po povrchu. Nevím, jak to přesně vyjádřit. Nečekala jsem rozsáhlý historický román, čekala jsem fajn čtení s příběhem v historickém dění, což jsem dostala. Asi to na mě působí, že jsem vám něco nastínila o Španělsku a jestli chcete vědět víc, přečtěte si další knihy, což je vlastně asi taky v pořádku. Takže vlastně dobrý :-)
Příběh lásky v době nelítostného, tvrdého režimu diktátora. Díky skvělému popisu osob i prostředí se ocitnete ve Španělsku a prožíváte osudy lidí různých společenských tříd. Za mě moc hezké čtení, i poučné.
Pořád čekám až knihu "zažiju", abych dokázala napsat smysluplný komentář. Nějak se mi to nedaří. Každá kniha od Ruty Sepetys je pro mne zjevením. Každá pro mne otevírá témata o kterých jsem jen tak trochu něco tušila,ale ve skutečnosti nevěděla vůbec nic. Ani Mlčící fontány nejsou výjimkou. Ve škole jsme se o Španělsku neučili nic. Knihy o Španělsku u nás nebyly, mimo okleštěných průvodců. Takže co jsem věděla? Že v čele Španělska byl Franco. Pak tak trochu spojitost Hitler, Mussolini, Franco. Víc asi nic. Takových let útisku. A co ty kradené a prodávané děti? Dokonce v době dětství mých vlastních dětí. Dost mne to rozhodilo. To vlastně každá její kniha. Tahle se mi však četla asi nejlíp. Možná proto, že jsem tušila, že nakonec končí happyendem. A skončila,i když po tolika letech.
Nad Mlčícími fontánami jsem si uvědomila, jak jsem šťastná, že naše vnoučata jsou všechna čtenáři. Přesně tahle kniha totiž patří mezi ty, které jim zprostředkují důležité události, které nám unikaly.
Knižní výzva 2021 - 18. Kniha z prostředí, ve kterém bych se nechtěla ocitnout
Bála jsem se rozsahu knihy - přece jen 536 stran je docela dost :-) Překvapilo mne ale, jak jednoduše a rychle se kniha četla. Zvládla jsem ji za dva dny.
Opravdu oceňuji, že autorka zasadila děj do Španělska za vlády Franca. Musím říct, že jsem o tomto období znala jen základní informace, tudíž jsem byla skutečně ráda, že jsem se dozvěděla něco nového a opět se poučila. Z tohoto úhlu pohledu si díla vážím.
Co se týče příběhu, ten mne také zaujal, ale... Milostná linka je upozaděna, do popředí se dostává problematika krádeže dětí. To by mi až tak nevadilo, jsem za to ráda, ovšem i tak bych ocenila, kdyby si autorka s ústředním zamilovaným párem více vyhrála. Posun o osmnáct let jsem nečekala... Atmosféra slunného Madridu je kouzelně popsána. Jako čtenář jsem se do jeho ulic ráda vracela a mám chuť Madrid skutečně navštívit.
Tato kniha není pro mě zrovna tou nejlepší, co autorka napsala, ale nečetla se špatně. Přiznám se, že o Frankově Španělsku poválečných let jsem toho do té doby moc nevěděl, hlavně jsem byl v šoku, v jaké bídě tam tehdy lidé žili. Problém prodeje adoptovaných dětí se dostával na povrch až mnohem později po Frankově smrti, podle některých zdrojů probíhal snad až doi knce osmdesátých let. Určitě stojí za to si ji přečíst, ale není to pecka jako Sůl moře, nebo V šedých tónech.
Kniha popisuje velmi těžké období které prožívali obyvatelé Španělska za vlády Franca. Je k neuvěření, že jeho diktatura vydržela až do roku 1975. Takže, zatím co se Evropa a vlastně celý svět vyrovnával s následky 2. světové války, Španěly čekala ještě třicetiletá doba temna.
I přes svou rozsáhlost a téma se kniha čte velmi dobře. Ruta Sepetys je skvělá vypravěčka a člověk má opravdu pocit, že tráví léto v horkém prašném Madridu. Podařilo se jí výborně vystihnout konflikt kultur. Jen mě tentokrát nedokázala dojmout k slzám.
Všechny knihy od Ruty S. jsou skvělé. Pokaždé, když čtu novou, si říkám: Tak ta je nejlepší! Silný příběh, na pozadí opět kontroverzní historické téma. Vše doplněno autentickými úryvky z různých archivů a spisů, které geniálně doplňují beletristický text. Za mě velké další plus - kniha je vhodná už pro dospívající (tak třeba od 14 let), zrovna ji čte dcera.
S knihou jsem zápasila celý měsíc. Příliš mnoho vypravěčů, pořád se nic nedělo, romantická linka nudná a pak když se něco začne konečně posouvat, tak dojde k časovému skoku. Popisná část byla krásná, člověk úplně cítil to slunce. Ale jinak velké zklamání.
Neskutečně čtivá kniha kterou si zamilujete a nedá se v ní přestat. Autorka dokonale vystihla ty dvě tváře diktátorského Španělska, ta přetvářka pro americké turisty a okolní svět, a ta skutečná, ve které vidíte těžký život mladých Španělů.
Naprosto nádherná obálka, která vystihuje atmosféru knihy. (Spoiler) O tom šíleném kradení španělských dětí jsem nevěděla a myslím, že o tom neví spousta lidí.
Obrovské doporučení a jsem moc ráda že jsem si tuto knihu přečetla. Ještě dlouho na ni budu myslet.
Na novou knihu od Ruty Sepetys jsem se neskutečně moc těšila. Jakmile se mi dostala do rukou zarazila mě na ní ta tlousťka. Nemám ráda tlusté knihy.
Jelikož šlo o novinku mé oblíbené spisovatelky a veliké doporučení moji kolegyně, jsem se do knihy pustila hned.
Udělala jsem dobře. Ta tloušťka mi vůbec nevadila. Kniha byla natolik čtivá a natolik mě vytáhla do děje, ze jsem nestihala obracet stránky a uz jsem byla na konci.
Vřele doporučuji všem.
" Každý národ má své jizvy, každý národ něco ze své historie skrývá ...."
Konečně jsem dočetla další dílo své oblíbené autorky - a těch 500 stran mi nedělalo problémy ....
Ocitla jsem se ve Španělsku za vlády generalisima Franka a sledovala osudy lidí různých tříd ....
Autorka opět překvapila svojí vypravěčskou schopností a rozsáhlostí nastudované literatury, je tu kousek historie, ale je tu i romantika - láska, kterou nerozdělil ani oceán....
Líbilo se mi, ale ty emoce, které vyvolala hrůza ruského gulagu či pochod smrti v Soli moře zde trochu zmírnilo španělské slunce ....
Ale autorku považuji za velmi talentovanou a budu se těšit na další knihu....
Sympatické postavy, čtivý romantický příběh a Španělsko pod diktátorským režimem. Velice oceňuji, že autorka věnovala mnoho let výzkumu historických údálostí, pobývala ve Španělsku, hovořila s odborníky, místními lidmi, ... Své znalosti pak citllivě a reálně přenesla do příběhu a do života postav. Seznámení s touto části historie bylo pro mě velice obohacující. Také se mi líbilo proložení španělštiny v textu. Možná kvůli knize V šedých tónech, která mě naprosto uchvátila, jsem od příběhu očekávala trochu více a závěr na mě působil jako z červené knihovny. Ale i tak je kniha hezká a doporučuji pro milovníky historických románů.
Skvělá kniha,, miluji knihy této autorky, vždy se dozvím něco nového o jiné části naší úžasné planety. Zpočátku jsem se nemohla začíst, ale to rychle přešlo, a pak už se četla krásně. Romantika na pozadí méně známých historických událostí. Jo, bavila mě.
Tato kniha mi trvala pouhe dva dny. Cte se rychle, ale je fakt, ze romanticky pribeh, na ktery jsem se tak tesila, je potlacen udalostmi na pozadi. Rozhodne je to zajimave tema, ale neco tomu chybi. Vse mi pripadalo malo popsane, malo napínavé, ale konec byl zajimave rozuzlen.
Štítky knihy
fotografování láska 20. století milostné romány Španělsko tajemství adopce diktatura
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Bezprostřední dojmy, přímo po přečtení - Předně si myslím, že je dobře, že tento young adult přeslazený román vznikl, protože přibližuje poválečné období ve Španělsku. Se Španělskem a jeho historií jsem byla už celkem obeznámena, protože španělštinu studuji a i když zrovna nestuduji, jsem španělsky mluvícími oblastmi dost posedlá a do nich nadšená - nicméně mám dojem, že ne moc lidí mimo tento obor ví, co se dělo ve Španělsku během doby Francovy diktatury, a většina lidí má oči navrch hlavy, když jim o tom něco říkám. Čím víc se o této části historie, která zemi rozdělila na dvě stále ještě existující části, bude mluvit, tím líp.
Z knížky bylo zřejmé, že má mimo jiné i edukativní záměr, což není špatně - koneckonců o tom píše autorka i ve své závěrečné poznámce. Líbily se mi krátké kapitoly a často se měnící úhel pohledu. Vím, že zrovna tohle je častým bodem kritiky, ale mně vyhovují příběhy psané tímto stylem, čím víc spletitých příběhů, tím líp. Nejvíce mě však bavily příběhy vedlejších hrdinů - Purificación, mladé vychovatelky v sirotčinci (jejíž dějová linka podle mě měla mnohem větší potenciál a mohla být klíčem k celému tomu labyrintu osudů) a Rafy a Fugy, dvou přátel, kteří si nepochybně taky zasloužili lepší rozuzlení. Kdo mě ale dost štval, byl Daniel. Nemohla jsem ho vystát, myslím, že bych s ním moc kamarádit nechtěla; neustále mlel o focení a o tom, jak je jinej, než ostatní, prostě se mi zdál být hrozně stereotypní, v příběhu neměl snad ani jednu zápornou vlastnost, no fakt. Pokud jste si nějaké všimli, klidně mě doplňte. Ale na hlavní románovou postavu na mě prostě působil příliš dvoj-, ne-li jednorozměrně. Ana, hlavní hrdinka, byla o něco lepší, protože její postava byla bohatší o rozměr životního osudu a měla aspoň trochu osobnosti. Byla jsem schopná s ní aspoň trochu soucítit a tak mě vlastně ani nerozčilovala. Jen když nad tím tak reflektuji, nejsem schopná říct, co na ní bylo zvláštního, kromě toho, že byla krásná. A Bena, novináře a Danielova životního mentora, toho jsem taky nemohla vystát - ale myslím, že to z velké míry bylo tím, jak byl popsán (jako někdo, kdo má neustále na sobě něco upatlanýho, špinavýho, roztrhanýho, kdovíjakýho, a vypadá, jako by se bůhvíjak dlouho nemyl) a jaký nenuceně vševědoucí tón promluv je mu přiklepnut. Možná je to českým překladem, nevím... Ale ten se mi zdál v pohodě, nic tam na první dobrou nedrhlo.
Druhá část a celkové rozuzlení příběhu mě dost rozsekaly, bylo to jako koukat se na nějaký americký film s násilím přišpendleným happyendem, některé detaily byly dost zbytečné, jiné nedotažené (to byl ale asi cíl), možná jsem takhle negativně nastavená proto, že jsem hyena, co nemá ráda takhle jednoznačně šťastné konce. Myslím, že z příběhu trčí dost nitek, ale na druhou stranu, tak to asi v životě bývá.
Určitě si knížku přečtěte, zvláště pokud je pro vás zmíněné historické téma zatím neznámé. A třeba vás Daniel Matheson nebude štvát tak jako mě!