Mise Afghánistán
Tomáš Šebek
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/263911/bmid_mise-afghanistan-263911.jpg
4
515
114
Pět měsíců s Lékaři bez hranic: „Desetiletý Rahmudin přišel s proraženou lebkou. Nevěřil jsem, že se kdy probudí z kómatu. A po operaci ten malej syčák chodí!“ Tomáš Šebek byl v Afghánistánu dvakrát, v roce 2013 a 2015, pokaždé s Lékaři bez hranic. Mezi zákroky, při nichž operoval těžce zraněné z bojů i léčil docela „běžné“ úrazy, fotil a psal. Výsledkem je soubor záznamů, které zaujmou nejen autentickou a syrovou výpovědí, ale i neotřelým pohledem na život v pusté hornaté krajině. Šebkovo vyprávění je osobité a mnohdy humorné. Je to nepatetické svědectví lékaře a přítele Afghánců, jejichž zemi už několik desetiletí sužují teror a válečné konflikty. Koupí této knihy podpoříte organizaci Lékaři bez hranic.... celý text
Přidat komentář
Musím říct,že tahle kniha byla pro mě vazne oříšek. Prvních 200 stran jsem četla s přestávkami snad půl roku. Posledních sto stran jsem zvládla za dva dny. Některé popisy byly pro laika hodne zdlouhavé,ale závěr skvělý ,proto tři ***
Přečtena jedním dechem, těším se na další jak malý děcko.
Už dlouho se rozhoduju, zda na misi taky nevyrazit... Tohle autentické zprostředkování ve mně ale vyvolává protichůdné pocity. Hrozně ráda bych pomáhala, ale nevím, jestli na to už mám po psychické stránce. Může na to být vlastně člověk někdy připravený?
Klobouk dolů před lékaři bez hranic a klobouk dolů před lékařem Tomášem Šebkem. Co se ale jeho knihy týče, tady pět hvězdiček dát nemůžu. Vadí mně hovorová čeština a neslušná slova. Čekala jsem víc vyprávění, ale knížka je opravdu deník lékaře. Čtenáře, kteří mají blízko ke zdravotnické profesi, určitě pohltí, ale já jsem místy nerozuměla. Přínos pro mě je, že teď tuším, co obnáší život lékaře v Afgánistánu.
Uf, to byla knížka, která mi dala občas zabrat. Po některých operačních zákrocích tam popisovaných jsem musela četbu přerušit a jít se nadýchat zhluboka na vzduch. Mám hrůzu z pohledu na krev :-) a tady jdou popisky opravdu hodně na dřeň a případy některých zranění a zákroků jsou nepředstavitelné. Je až neuvěřitelné, co dokáže jeden lékař a hlavně za jakých "technických" podmínek. Člověk při čtení začne přehodnocovat své problémy. Domnívám se, že taková práce přímo na místech konfliktů nebo přírodních katastrof je u nás bohužel společensky nedoceněná. Hluboká poklona všem Lékařům bez hranic a velký respekt a dík za vaší práci !!!
Žasnu a smekám. To, co dokáží lékaři bez hranic je až neskutečné. Pracuji ve zdravotnictví a my všichni, ti "frflalové", že toho je hodně, že nestíháme, se můžeme jít bodnout. S malým vybavením, téměř bez asistence a perioperační mortalita 0,2%.
Jsem ráda, že pan Šebek se na misi setkal s "naším" lékařem Pavlem Rolečkem.
Díky, že nás tak dobře prezentujete.
Přemýšlím, že začnu přispívat na lékaře bez hranic.
Místy mi vadila hovorová čeština. Ale zase jinde jsem si říkala, jak styl psaní doplňuje hrůzy, které se dějí. A pokud by je člověk popisoval jinak, zřejmě by neměl ocelové nervy pana doktora Šebka na to, aby mohl v takovémhle místě zachraňovat lidské životy.
Každý měsíc posílám malou částku na Lékaře bez hranic a díky této knize vím, že peníze chodí na správné místo.
"Stačí se narodit na blbým místě. Jen náhoda, a život je skutečně beznadějným bojem o přežití."
Toto je velká pravda a každý den kolem nás vidím spoustu lidí, věčně nespokojených, kteří řeší vlastně úplně malichernosti a nicotnosti.
Velký klobouk dolů před panem Šebkem, který popisuje své dvě mise s Lékaři bez hranic v Afghánistánu. Tam, kde by většina z nás kolabovala když ne z psychických důvodu, tak těch fyzických určitě, on prostě ne nazuje boty a jede operovat. Klobouk dolů!
Co mi dojem z knihy kazil byl fakt, že je psán hovorovou češtinou (nějaký děti, tenký střevo, nezkušenej chirurg, hotovej nepovednej případ, Šebkovo zlepšovák,...) a někdy mě to nutilo knihu odložit, protože ne, opravdu mi to vadilo.
Klobouk dolů před panem Doktorem, je to chlap na svém místě a dělá to co ho baví :)
Kniha Tichý dech od Jana Trachty se mi líbila o mnoho více. Lépe se četla a zápisky nebyly tolik chaotické. Avšak knihy Tomáše Šebka mají svou hodnotu a místo. Přibližuje široké veřejnosti organizaci Lékařů bez hranic a to není nikdy na škodu. Navíc lze vypozorovat v textu pozitivní vývoj a tím pádem se těším až si přečtu další knihu tohoto pana doktora.
Hodnotím knihu a v ní jsem se ztrácela. Někdy jsem ani té hovorové češtině, která se netýkala operací, nerozuměla. Četla jsem ji na několikrát a bojovala s tím, jestli ji dočíst.
Knihu mám jako audioknihu a velmi mne baví. Věřím, že není pro každého, ale dokáže zpříjemnit den díky občasným vtípkům a čtenář si občas i uvědomí, jaké má štěstí, že žije v zemi, kde není válka.
Nevěřila jsem, že by kniha mohla být až tak realisticky napsána. U některých pasáží mi běhal mráz po zádech a přemýšlela jsem o nedočtení, u jiných jsem hltala každé slovo a chtěla jsem víc a víc. Tohle téma mi přišlo hodně zajímavé a jsem velice ráda, že jsem knihu zkusila. Nejsem si sice úplně jistá, zda bych šla ještě do nějaké od tohoto autora, protože jeho styl psaní mi chvílemi dost nevyhovoval a nelíbil se mi. Času stráveného u čtení Mise Afghánistán však nelituji a doporučuji především lidem se silným žaludkem (protože i některé fotky jsou docela masakr).
Klobouk dolů před prací týmu MFS. Tahle kniha je ale drsná. Nad ní mě přepadla marnost pomoci. Kromě pár případů není zpětná vazba zda pacient po propuštění mohl žít plnohodnotnė. Afgánci si neváží života svého a ani svých dětí. Tak to na mě působí.
Výborná, ale drsná a krutá kniha. Autor je doktor, ne spisovatel, což je znát, ale rozhodně to není špatně, právě naopak. Výborný styl vyprávění i drsného humoru, který mi seděl. Jediný zádrhel pro mě byl v množství lékařských termínů, které jsem si často musel "googlit", abych věděl, čím že se to pak autor v tom břiše zrovna šťourá :-)
Když porovnám knížku pana Trachty s panem Šebekem, bohužel na plné čáře vyhrává pan Trachta, jeho knížka je ohromná. Možná je to tím, že jsem četla pana Trachtu jako prvního a byla jsem nadšená a čekala jsem něco takového i u této knížky,ale bohužel jsem ji nedočetla kvůli stylu, jakým je psaná. Jediné co si z ní pamatuji je, že Afghánci neprdí :D
Za mne to již zhodnotili Rind, Zorka nebo dadako a možná i další.
3* nejsou pro pana doktora Šebka a jeho práci, oboje zaslouží plný počet, ale pro styl knihy. Deníková forma plná lékařských zákroků je s ohledem na situaci logická, ale pro laika tak trochu "jednobrdézní". Prostě jsem čekal více Afgánistánu a méně operací, což je ovšem - uznávám - moje chyba, protože ze zápisků jednoznačně vyplývá, že na cokoliv jiného než je operační sál, prostě na takovéto misi nezbývá čas.
Obdiv panu doktorovi Šebkovi i Lékařům bez hranic, zde ovšem hodnotím knihu a tam výše jít nemohu.
O autorovi jsem četla zajímavý článek a protože se mi moc líbil Trachtův Tichý dech, byla jsem zvědavá na dalšího "lékaře bez hranic". Na můj vkus to bylo ale příliš naturalistické a literárně nic moc. Knihu jsem nedočetla, s Trachtou se to nedá srovnat, ten je podstatně lepší.
Děkuji autorovi. Něco tak dobrého jsem už hodně dlouho nečetla. A hluboce smekám před jeho prací a nadhledem, s jakým to vše zvládá.
Takoví lidé by měli být víc vidět... Zejména nyní, před volbami.
Štítky knihy
Afghánistán deníky lékařské prostředí dobrovolníci, dobrovolná služba Lékaři bez hranic
Autorovy další knížky
| 2015 |  Mise Afghánistán |
| 2017 | Africká zima: V Jižním Súdánu s Lékaři bez hranic |
| 2019 | Nebe nad Jemenem |
| 2013 | Mise Haiti: 5 měsíců s Lékaři bez hranic |
| 2006 |  Chřipka a pandemie, ptačí hrozba? |
Kniha Mise Afghánistán je v
| Právě čtených | 15x |
| Přečtených | 795x |
| Čtenářské výzvě | 246x |
| Doporučených | 39x |
| Knihotéce | 214x |
| Chystám se číst | 285x |
| Chci si koupit | 67x |
| dalších seznamech | 7x |
Ty krá ...so. To byl mazec. Člověk se asi po deseti kapitolách začte, čeká obvyklé knižní pročítání, ale tenhle poctivý dokument vás doslova pohltí. Dostane se vám pod kůži a rozcupuje vás na kousky, když s „Dr. Thomasem“ absolvujete operace na sále ...ve dne v noci ...mnohdy v poklusu za bojových podmínek. Hrubé a sprosté výrazy vás možná zprvu zaskočí, ale pak si na ně zvyknete. Prostě sem tak nějak patří. Doslova cítíte, jak jsou tu pro některé ventilem - únikem před úplným zblbnutím a totálním zmagořením. Skoro 24 hodin na sále ...a druhý den nanovo ...téměř dva měsíce na jeden zátah. To bych nedal. Afghánistán je jeden velký kotel pekla a zase pekla, ráje je tam pomálu. Lékaře bez hranic proto obdivuju. Á la prochaine, doktore Šebíku, díky za knihu. Pro mě byla jednou z nejlepších, kterou jsem letos četl.