Ministerstvo nejvyššího štěstí
Arundhati Roy
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372844/bmid_ministerstvo-nejvyssiho-stesti-65e594d3db1a7.jpg
3
17
4
Ministerstvo nejvyššího štěstí nás zavede na intimní cestu přes indický subkontinent – ze stísněných čtvrtí starého Dillí a nablýskaných center rychle se rozvíjejících nových velkoměst do zasněžených hor a údolí Kašmíru, kde válka je mír a mír je válka a čas od času to je život i normální. Anjum rozvine ošumělý perský koberec na městském hřbitově a vydává se na cestu domů. Setkáme se s nepolepšitelným Saddámem Husajnem, nezapomenutelnou Tilou a třemi muži, kteří ji milovali – včetně Musy, jehož osud je tak pevně propletený s jejím, jako kdysi bývaly i jejich paže. Domácí Tily, další bývalý nápadník, je nyní jako zpravodajský důstojník vyslán do Kábulu. A pak jsou tu dvě slečny Jebeensovy: první se narodila v Šrínagaru, zemřela ve věku čtyř let a je pohřbena na hřbitově mučedníků; druhá byla nalezena o půlnoci v dětské postýlce na chodníku v Novém Dillí...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , OmegaOriginální název:
The Ministry of Utmost Happiness , 2017
více info...
Přidat komentář
První kniha, kterou jsem od autorky četla, netušila jsem, co přijde, ani neměla žádná očekávání.
Navzdory krkolomným názvům (oceňuji poznámky pod čarou) fascinující a poutavé čtení. Chvíli trvá než se čtenář zakousne, protože kniha má svůj vlastní rytmus, velmi neobvyklý a osobitý, ale stačí když na to přistoupíte a necháte se vést.
Nejstrašnější na tom je asi fakt, co všechno dokáže jeden člověk udělat druhému jenom z přesvědčení. Nejhezčí bylo poznání, že i v temnotě je světlo.
Bohužel za mě veliké zklamání. Bůh maličkostí se stal jedním z mých nejsilnějších čtenářských zážitků, pokračování jsem nedočetla.
Škoda, že to opět vydala Omega. A možná škoda, že autorka nezůstala jen u Boha maličkostí.
Štítky knihy
Indie indická literatura kasty, kastovní systém
Ministerstvo nejvyššího štěstí
Musím se přiznat. Je to první kniha, kterou jsem nedočetl...skončil jsem na straně 210 a knihu jsem dal pryč. Asi bych i pochopil snahu vykreslit indickou kulturu, která je směsící nádhery a hrůzy v jednom, ale přijde mi, že kromě naprosto matoucího způsobu vyprávění autorky (nebo překladu??? kdo ví...) se v ní ztrácíte a po chvíli si chcete vystřelit mozek, protože nechápete jak jste se z bodu A dostali do B a pak přijdete na to, že to šlo přes C a někdy D a někdy, když už jste se začínali chytat, tak se přistihnete, že celou dobu profanované B je vlastně A a nikam jste se nedostali...tuto knihu bych doporučil s čistým svědomým jen velmi otužilým masochystickým čtenářům.