Miluji tě, Adame

Miluji tě, Adame https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57765/bmid_miluji-te-adame-RXk-57765.jpg 4 16 4

Pryč s paneláky! vykřikují na nás jednohlasně rádio,televize i noviny, jsou ošklivé a navíc tam uprostřed tisícihlavého davu bují jedna z nemocí konce 20.stol. - samota. Ale holky z 15 povídek této knížky na sídlišti žijí a vědí o něm své. Ráno uhánějí do školy, pokřikují a střílejí očima po klucích, odpoledne uhánějí nakupovat, do klavíru, na gymnastiku, do kina, za partou, na trénink, nebo na rande. Chodí po sídlišti kolem paneláků, kde jsou jejich domovy, a prožívají příběhy podobné těm, které najdete v této knížce. Padají v nich facky, hraje se tu vybíjená, v níž jde o víc než o vybíjenou, jezdí se na tábory i na horolezecká soustředění, drze se odpovídá rodičům i učitelům a chodí se do tanečních. Všechny ty Jany, Zuzany, Kateřiny, Venduly, Dany, Lucky či Petry už vědí (nebo po tom aspoň touží), jak chutná první pusa a bolí první zklamání. Jejich svět je barevný, je v něm hodně třpytivých nicůtek, ale i smutek a hledání, ve kterém bývají někdy samy a potřebují kamarádku...... celý text

Přidat komentář

Nofar197
21.05.2023 4 z 5

Vyrostla jsem na sídlišti - celkem pěkném, kde kromě paneláku nechybělo ani hodně zeleně - a tuto knížku jsem četla někdy v osmičce, kdy mi byly blízké všechny ty Jany, Karolíny nebo Zuzany toužící po lasce a náklonnosti a řešící své každodenní peripetie. Ať už Karolína, která ve chvíli před důležitou hudební soutěží dostává zprávu o rozchodu, Jana dlouhodobě hledající vztah k hudbě, Dagmar v konfliktu s učitelkou.......... V roce 1989,kdy kniha vyšla, mi bylo sladkých čtrnáct, takže si dokážu vybavit tehdejší reálie : Umělohmotné náušnice ve stánku na pouti, hudbu skupiny Elán, školní prostředí, kde platilo, že učitel má vždycky pravdu a v případě, že ji nemá, platí pravidlo číslo jedna....... Je to taková nostalgie. Ale Adama jsem tehdy nemilovala.

Esmeralda168
19.08.2017 5 z 5

Skvělá výborně napsaná kniha povídek o náctiletých holkách. Není to jenom o prvních láskách, ale o všech trampotách, co mohou zažívat doma, ve škole, mezi vrstevníky atd. Hodně to připomíná skutečný život. Konce jsou sice krásné a dojemné, ale uvěřitelné, tak že to nevyznívá hloupě. Je z toho cítit pochopení pro druhé a láska k lidem, řekla bych.


edith79
09.01.2016 5 z 5

Knížka, kterou jsem v období ranné puberty naprosto zbožňovala a vážně si ji chci přečíst znova.

fialka voňavá
12.07.2013 3 z 5

(SPOILER) Spisovatelku Evu Lenartovou osobně znám a tudíž jsem si přečetla i její knihu,která je spíš četbou pro mládež,Hrdinkami této knížky jsou dospívající dívky,které zažívají první radosti a zklamání uprostřed jednoho sídliště. V 15 povídkách padají facky,hraje se vybíjená,jezdí se na tábor, chodí se do gymnastiky.Uprostřed jednoho takového mraveniště bují jedna z nemocí konce 20.stol. - samota. Je to čtivé pro dospívající holky doporučuji.