Milpardon, madam
Vasilij Makarovič Šukšin
Groteskní příběhy, soudničkové anekdoty z hospody, nemocnice, záchytky. Příběhy obyčejných vesnických lidí.
Literatura světová Humor Povídky
Vydáno: 1981 , OdeonOriginální název:
Do tretjich petuchov , 1976
více info...
Přidat komentář
Povídky jsou krapet jiné, než na co jsem zvyklý. Jsou ze života, ze života v Rusku. Bavily mně, ale ty konce jsou takové zvláštní, jako by hudba skončila o jeden takt dřív. Každopádně jsem se pobavil, dozvěděl jsme se něco nového o životě a o to přece jde. Povídka ze záchytky mě pobavila fakt hodně a námět je tak dobrý, že by v pohodě stačil na samostatnou knihu. Poslední povídka je potom asi nejlepší.
Výhoda povídek je,že můžete začít a přestat a přeskočit a nic se neděje.
Šukšina jsem si zamilovala když nás jednou za totáče nahnali neplánovaně do kina kvůli nějaké havárii ve škole a jak jinak,musel to tehdy být sovětský film,abychom byli vychováváni i ve volném čase. A promítli nám Červenou kalinu,což je podle mě všechno,jen ne "jednosměrný" film.
Knihu těchto svérázných povídek mám z antikvariátu a než jsem ji stihla dočíst,půjčila jsem ji. Vrátila se mi skoro po 30 letech.
Takže Milpardon,pane Šukšine,že jsem si dala tak načas.Stálo to za to
Souhlas s kapllu - chtela jsem dat 4*, ale po precteni posledni povidky nemohu jinak.
Všechny povídky mají dobrou úroveň, ovšem nejlepší nakonec, že? Chuť do života u mě vede na plné čáře, hlavně za ten konec..
Část díla
Autorovy další knížky
| 1981 |  Milpardon, madam |
| 1981 | Červená kalina (15 povídek) |
| 1987 | Červená kalina a jiné povídky (6 povídek) |
| 1986 |  Lovci a dravci |
| 1977 | Charaktery a lásky |
Kromě poslední povídky mě celá kniha nebavila. Já holt nějak nemám v oblibě ty bolševické spisovatele ....