Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová , Veronika Homolová Tóthová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352046/bmid_mengeleho-devce-650155410a05b.jpg
5
2569
2569
Skutečné osudy mladé židovské Slovenky, která byla svědkem nejhorších osvětimských hrůz. Kniha popisuje její život v prvorepublikovém Lučenci, anexi Maďarskem a stále se zhoršující situaci Židů. Nakonec je Viola se svou rodinou poslána na transport. Na rozdíl od jejích příbuzných si jí všimne nechvalně známý dr. Mengele a Viola se stává jedním z jeho „děvčat“ – skupiny žen a dívek, na kterých byly prováděny nejrůznější experimenty. Její vítězství nakonec nespočívá „pouze“ ve skutečnosti, že přežila, ale i v tom, že navzdory všemu dokázala založit rodinu a mít děti.... celý text
Literatura světová Pro ženy
Vydáno: 2017 , Ikar (ČR)Originální název:
A Texas-Sized Secret / One Night wit the Texan , 2016
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Poslouchala jsem jako audioknihu.Poslouchala se celkem rychle.Knížka ve mě zanechala hluboké dojmy.Některé pasáže,zvlášť jak SS zabíjeli děti u Dunaje před zrakem jejich matek a jak Mendělev dělal pokusy na dětech, jsem probrečela.Budí to tak silné emoce, ještě umocněné tím že to není vymyšlené.Stejně tak silné ale bylo jak se Viola po válce shledala se svým bratrem.Knížka je svědectví mladé ženy o hrůzách 2.sv.války a o lidech kteří vlivem okolností přestanou býti lidmi,ale i nezdolné síle lidského ducha,pokud má touhu žít.Audioknihu ještě pozvedá namluvení Jitkou Ježkovou a Vilémov Cibulkovou.
Knihu jsem si musela dávkovat postupně, některé pasáže pro mě byly tak silné, že jsem je nemohla vydýchat. Čekala jsem, že se bude kniha více věnovat právě Mengelemu, ale nakonec jsem byla ráda, že ne. Nevím, zda bych více zvěrstev ještě unesla a všichni, kteří tomu zrůdnému zacházení byli vystaveni, mají mou hlubokou úctu a obdiv.
Stále vstřebávám dojmy a přemýšlím, co napsat. Přiznám se, že některé pasáže ze začátku knihy mi přišly zbytečně zdlouhavé. Na druhou stranu, knih s židovskou tématikou jsem četla již více, ale žádná nepopisovala hrůzy koncentračních táborů z tak syrového pohledu. Už když jsem knihu dočítala, tak jsem si stále říkala, jak se tohle mohlo vůbec stát.
Trochu jsem od knihy očekávala něco jiného. Už z názvu jsem předpokládala, že kniha bude především popisovat koncentrační tábor a praktiky Mengeleho. Čekala jsem i hodně silný příběh, vždyť tyto knihy z období války a koncentračních táborů silné příběhy mívají. Některé tak silné, že mi kniha na dlouho sedí v hlavě. Ale tuhle knihu jsem přečetla a docela rychle se mi z hlavy vytratila. Ne, nebyla špatná, ale jsou lepší knihy na toto téma
Příběh je to silný a donutil mě k zamyšlení, jak hrůzné lidstvo jsme.
Musím říct, že jsem čekal od knihy něco jiného. Předpokládal jsem, že bude více popsán právě Mengele a jeho pokusy, ale to se tam jenom mihlo. Řekl bych, že 3/4 příběhu autorka popisuje život před koncentračním tábor, 1/3 je věnovaná životu v táboru a zbytek je rozdělen na popis Mengeleho a životu po.
Nikterak příběh neshazuji, jen mi kniha přišla v některých částech zbytečně zdlouhavá a nevěnovala se tolik tématu, které jsem očekával.
Silný a smutný příběh. Vždy když čtu příběhy lidí z koncentračních táborů, nebo lidí z míst, kde je pořád válka, říkám si, jak je ta lidská rasa barbarská. Na jedné straně jsme schopni lásky, pozornosti a obětavosti a na straně druhé jsme schopni nesmírné bolesti, zvrácenosti a co je podle mě nejhorší, bezostyšné apatie k bolesti druhých. I to se ukázalo u všech těch sousedů, známých, spoluvěznů, kteří místo pomoci udávali a pro zachování vlastního "pohodlí" (protože často šlo i o pohodlí a ne život) byli schopni zradit druhé. Když se pak podívám na dnešní dobu, kdy se veřejně hádáme o naprosté "hlouposti", říkám si, co si asi musí myslet lidé, kteří si prošli tím peklem. Bůh pomáhej generaci, která zapomněla na hrůzy války a která se o nich ani nevzdělává.
Hodně jsem přemýšlel, jak knihu nějak jednoduše charakterizovat a víceméně jediné slůvko, které mě pořád napadalo. bylo slovo "depresivní". Knih s touto tématikou mám načteno hodně, ale tato kniha ve mě vyvolávala asi největší deprese.
Autorka velice pozvolna začne s předválečnou zamilovanou pohodičkou v malém městečku na jihu Slovenska. A pak začne přidávat šílenosti, které by člověk radostně vzal v jakékoli fikci, ale tyto absurdity někdo vážně prožil a z hlediska historie vlastně úplně nedávno. Začíná válka, u nás protektorát, Slováci si jedou svoje, obec se dostává pod Maďarsko, čtenář musí kousnout první dávku absurdit, kdy se s některými lidmi jedná jako s věcmi a kdy společnost určuje, třeba kdo může bydlet na ulici, která se po někom jmenuje atd. Pak následují už "známé" etapy jako ghetto, transport, Osvětim, zde z pohledu ženského tábora a "vědeckého" experimentování doktora Mengeleho. Jsem už velkej kluk, ale i tak jsem často zvažoval jestli mám brečet nebo zvracet.
Viola měla naštěstí štěstí v neštěstí, ve finále tam byla celkem krátce a tuto etapu přežila, stejně tak další tábory a pochod smrti. Prozrazuje to už na obálce, tak to jako spojler neberu.
A ikdyž má kniha šťastný konec, tak ta poválečná pachuť v rodném městečku, tak to byla taky pecka, která mi z hodin dějepisu taky úplně nedocvakla, ale logiku to má, že návrat někam, kde se proti sobě vyhrotily dvě skupiny obyvatel, asi nemusel být úplně nejšťastnější a ověnčený šeříky.
Tato kniha ve mě bude rozhodně hodně dlouho, mohu ji silnějším povahám jen doporučit a já si jdu přečíst asi nějakou knihu pohádek.
Opravdu velmi silné, dojemné osobní vyprávění o neskutečné hrůze koncentračních táborů, kterému se ani nechcete věřit a přesto je to hrozivá, bolestná pravda. Jedna z nejlepších knih na toto téma. Doporučuji všem.
To bylo neskutečné, hodně syrové. Kolik toho zvládne jeden člověk zažít a má v sobě stále dost sil na přežití. U konce mi i slza ukápla.
Moje již druhá kniha o hrůzách 2. světové války a určitě ne poslední . Jistě ,je to velmi bolestivé čtení ,ale také velmi poutavé . Začátek příběhu je plný galantnosti , která k tomuto období patřila . První láska ,tak krásná . Vše se postupně zhoršovalo ,kam až se to dostalo mi vlastně k tomu jaké měli lidé tehdy mravy vůbec nesedí . Jak se lidská povaha může takto zfanatizovat ? Jak někdo vůbec mohl mít žaludek na to aby koukal ba dokonce se účastnil takových zvěrstvech ?! Vyhladit celé rodiny ,po milionech .Nikdy toto nepochopím ,stejně jako nikdy nepřestanu číst tyto příběhy aby nebyli zapomenuty ....
Poslední dobou mě knihy o Osvětimi začaly dost lákat a mám jich i celkem dost přečteno. Mengeleho děvče je pro mě zatím nejlepší z nich. Kniha je velmi osobitá, jelikož ji vypráví sama Viola, která přežila 4 koncentrační tábory. Jediné co mě malinko zklamalo byl až na můj vkus moc rychlý konec. Myslím, že útěk z pochodu smrti a návrat do rodného města by si zasloužil pár stran navíc.
Mengeleho děvče.
Příběh Violy Sternové začíná v rodném Lučenci, kde nás seznamuje se svou rodinou a přáteli a kde také mladičká zažívá první citové vzplanutí. Ještě před transportem zažívá rodina stěhování ze svého domova, přes malý byt až k pobytu v ghettu. Vyprávění v Osvětimi zahrnuje nejen vlastní zážitky v ordinaci Mengeleho, ale i hrůzné příběhy nejbližších spoluvězenkyň. Postupně přes Ravensbrück a Buchenwald cesta končí pochodem smrti a útěkem do rodného města, kde věří v setkání. Je to citlivě vyprávěný příběh, který není jen popisem zvěrstev a pokusů v táborech. Není to jen výpověď o jedné ženě, prostor je dán i ostatním členům rodiny, přátelům a také oceňuji, že autorka zařadila do svého příběhu také osudy lidí, kteří se jí svěřili, a tím ani ten jejich příběh nebude nikdy zapomenut. Autorka se také zaměřila na vsuvky, které knihu obohacují o informace z uvedených táborů, prostor má i osvětimská vražedkyně. Nastíněná je u situace v předválečné Lučenci. Přes smutné popisy je zde i laskavý děj s dobrým koncem. Kniha se neobejde bez slz. Strašně silná kniha, ale výborná.
Za sebou mám několik knih z doby koncentračních táborů, většinu fikce. Ale Mengeleho děvče se liší… vtáhne vás neskutečným způsobem do děje tak, že všechny hrůzy prožíváte s hlavní hrdinkou, i když se tomu bráníte. A víte proč? Protože to skutečně prožila, a o to je to ještě krutější.
Vzpomínky Violy Stern jen potvrzují, že hrůzy prožité v nacistických lágrech nesmí být zapomenuty.
Velmi na mě zapůsobilo i vyprávění o životě v prvorepublikovém Lučeci a následné anexi Maďarskem.
Před touto knihou smekám hrůzy co tam ty lidé museli zažít až mě běhal mráz po zádech měli by si to přečíst mladý co se dělo aby uvěřili
Krásný i když chvílemi drsný příběh ženy ,která bohužel musela zakusit mnoho krutosti .Jako příběh byla kniha nádhera velmi čtivá ,ale popravdě sem čekala že se dozvím víc o o samotném o člověku jenž páchal ty všechny hrůzy na lidech. Určitě všem doporučuji přečíst stojí za to mám ráda moc tohle téma .Asi bych dala jiný název.
Ze zacatku jsem s knihou trochu bojovala, popravde jsem byla malicko zklamana, ze rovnou nezacinam cist pribeh, ktery kniha slibuje. A taky me trochu zklaman marketingove zvoleny nazev knihy. Cekala jsem od toho mnohem vetsi setkani se s Mengelem.
Po zacteni se do knihy a “prekonani” prvni casti, kde autorka pise o svem zivote pred peklem, jsem se do knihy zacetla. Hltala jsem jednu stranu za dalsi az do uplneho konce.
Ac mam uz par knih s tematikou druhe svetove valky nacteno, zadna se nevyrovna teto. Detailne popsane hruzy, ktere byly schopni lidi delat jinym lidem. Peklo.
Poprve jsem o knihy mela slzy v ocich.
Knihu na podobné téma jsem nikdy nečetla, psát recenzi nejde. Je to velmi silné téma. Číst knižky s vymyšleným příběhem a reálným prožitkem je propastný rozdíl...Vidět dokument je taky jedna věc. Číst to, pro mě bylo asi podstatně horší. Možná proto, že jsem s ní strávila pár nepřetržitých hodin a upřímně, bylo mi špatně... z toho, co všechno jsou lidi schopní jeden druhému udělat ve jménu něčeho většího.
Nemohla jsem se odtrhnout od cteni.
Velmi emotivni, nebrecim u smutnych filmu (ani u Titanicu), nebrecim u knih, ale u popisu dvojcat a Mengeleho pokusech jsem mela slzy na tvari, jako matku me hodne zasahuji pribehy o detech. Tohle byl ten nejkrutejsi pokus, ktery v knize zaznel.
Tezko dokazu pochopit, jak nekdo muze deti hazet do vzduchu... Ukrutnosti jsou silene, ale tohle bylo pro me nejvic...
Nektere pasaze jsou opravdu podobne s knihou "Narodili se, aby prezili," doslova se prolinaji, az jsem si rikala, ze skoda, ze jsem je necetla za sebou.
Cekala jsem ale vic, podle nazvu knihy, cekala jsem prave vice popisu o pokusech, ale kdyby neprozila "jen" to, tak by nejspis neprezila...
Skvela kniha, i kdyz neni pro slabe povahy.