Mechanický pomaranč

20.01.2014

Byla by to pro mě čtivá kniha, ale jazyk Týnů mi nevyhovoval. Špatně se mi to četlo a nebylo možné se do děje začíst. Díky tomu, že celá kniha byla takto psaná jsem dala jen 3hvězdy

19.12.2013

Zajímavá knížka, psaná zvláštním stylem, na který jsem si ale rychne zvyknul.

Film jsem neviděl, jen jsem na to slyšel samou chválu...knížka byla kvůli jazyku dost složitá a hodně mi to kazilo samotnej příběh. Uvidím časem, do kterejch míst paměti se mi tahle knížka zapsala...jestli si ji budu pamatovat nebo časem na ni uplně zapomenu.

10.11.2013

Naprosto mě dostal film a tak jsem si chtěla přečíst předlohu. Nevím jak bych to vnímala bez vidění filmu, ale i tak mě to moc bavilo. Člověk se nesmí nechat odradit prvním hnusným chováním hrdiny, prootže pak se to začne měnit a on mu přiroste k srdci. A poslední kapitola, která se neobjevuje ve filmu, udělá nádhernou tečku za celou knihou, Tam mě nadchla nejvíc. Knihu vřele doporučuji. Příběh je zajímavý a nutí k zamyšlení.

25.10.2013

Prvni tretinu jsem se velmi musela nutit abych knihu cetla, ale nakonec jsem byla rada, ze jsem to udelala. Jedna z tech knih, ktera se stava zajimavejsi s kazdou prectenou strankou a je jasne, co je hlavni otazkou cele knihy (pro jistotu je tam i presne recena).
A nyní docela dost zpětně musím své hodnocení upravit na čtyři hvězdičky. Už si nepamatuju, jestli se mi četla dobře nebo špatně, ale vím, o čem byla a jak na mě působila. Tedy 4 hvězdičky jsou bezpochyby zasloužené.

24.10.2013

Anglický originál je něco neskutečného. A něco úplně jiného než film (který ovšem taky miluju). Ještě český překlad a bude to!

14.10.2013

Jsou knihy, které přečtete a po měsíci na ně zapomenete, ale Mechanický pomeranč přečtete a v paměti vám zůstane snad už napořád. Knihu jsem doslova zhltla a toto není vůbec můj šálek kávy. Samotnou mě překvapilo jak až moc mě kniha zaujala ...

Zpočátku mě kniha naprosto nenadchla, až jsem si dokonce myslela, že ji nedočtu. Po několika kapitolách se to však zlomilo a od poloviny jsem už jen hltala a dočetla zbývající kapitoly jedním dechem. Po vyrovnání se s jazykovou zvláštností textu čtenář může začít vstřebávat hlubší myšlenky, které se zřejmě honily hlavou Burgessovi, a následně i mně. I ne příliš bystrý čtenář zaregistruje prominentní etickou otázku, zda je nedobrovolné dobro skutečným dobrem. Bylo by lépe, kdyby byli lidé dobří, bez ohledu na to, zda měli možnost volby, nebo by měl každý mít možnost volby, třebaže tato volba by v důsledku mohla přinést zlo jak voliteli, tak i nezúčastněným osobám? Přestože je poměrně snadné rozlišit autorův postoj, přináší kniha prostor a další náměty k přemýšlení.

24.09.2013

Jedno z mála dílek, které se právem nazývá uměním. Zajisté nemluvíme o obsahu knihy, ale o tom jak kniha dokázala zapůsobit na svého čtenáře. Neznám jediného člověka, který četl tuto knihu a neřekl by \"Na začátku jsem myslel, že si ten hajzlík zaslouží provaz, na konci mi kluka bylo skoro líto.\" a to je, milí přátelé, přesně to umění o kterém zde mluvím. Přesně tohoto chtěl Anthony Burgess docílit. Kniha je napsaná tak, aby jsme Alexe nenáviděli, ale zhruba od poloviny jej začneme litovat a i když si říkáme, že mu to vlastně patřilo stejně se neubráníme pocitům, jako je lítost a mnohdy i porozumění. Není to absurdní? Někoho, kdo je tak do morku kostí zkažený a bezcitný, najednou sami zahrnujeme lítostí a porozuměním.

13.09.2013

První část Mechanického pomeranče jsem četla jakoby z donucení, při syrových popisech některých násilnických scén jsem měla nutkání knihu zavřít a odložit, Alexe, jeho partu a týnovskou mluvu jsem z duše nesnášela.
S druhou a třetí částí ale přišel obrat o 180°C, knihu jsem přečetla s jedním dechem, dokonce mi na úplném konci začal být dospívající Alex svým uvažováním i sympatický.
Bohužel (nebo bohudík?), že se Mechanický pomeranč nedočkal pokračování, zajímalo by mě, jak by Burgess s dalším osudem Alexe naložil.

26.08.2013

Bratři moji, nemůžu říct, že by ta knížka nebyla čtivá... Přesto se neubráním otázce, byl-li autor textu duševně zdráv. Trochu silný kafe.

Mechanický pomeranč předkládá příběh plný násilí a porušování všech norem. S žádnou stranou či hrdinou nemůžete sympatizovat a neobjevuje se žádný líbivý prvek. Takže se vám kniha vlastně nemůže líbit. Anebo jo? Protože navíc přece ukazuje, že Dobro není jen dobré, ale podobně špatné jako Zlo. A silně posiluje nedůvěru v lidi (s vysokými ambicemi - třeba i "zlepšit svět").

Na tuto knihu nikdy nezapomenu, mimořádně působivá.

19.08.2013

Když jsem začal číst tuhle knihu, čekal jsem všechno, jen ne, že budu mít chuť jí po prvních kapitolách zmuchlat a zahodit. Další šok přišel, když už se knížka začala uklidňovat a proflákl se věk vypravěče a pak mě teprv kniha začala bavit. Nicméně jsem čekal víc než jen zajímavým způsobem napsaný příběh od knihy, jež má pověst kultu jako taková i ve svém filmovém zpracování... Klobouk je však potřeba smeknout před prací překladatele...

07.08.2013

"Člověk by nikdy neměl vypadat jako to co je."

28.07.2013

Super..super..super,knížku doporučuji všem co mají rádí originální příběh.Hlavně jazyk týnů je naprosto úžasný.:)))

27.06.2013

Co teda jako bratři bylo, he? Bylo to úplně bitkový dospívání nebo snad bolšácká krize společnosti? Celá kniha, celé to téma, celé to zpracování je zoufale tragikomické, volající po pozornosti lidí. Nutí vás zamyslet se nad Vaším Pokorným Vypravěčem a ujasnit si to: chcete toho hajzla vidět trpět nebo s ním proti své vůli sympatizujete? Ach bratři moji, nevím. Etika. Etika trestů. Etika zločinu. Nejsem si tak úplně jistá, jestli je na místě etika trestu (což byl nejspíš autorův záměr) - a jsme zase u té tragikomiky.
Plačte nebo se tomu smějte, ale rozhodně si to přečtěte.

09.06.2013

Mechanický pomeranč nebyla kniha podle mého gusta, nechala jsem se nalákat na slibnou pozici v žebříčku nejlepších knih. Prvních pár stránek jsem toho litovala, hlavně kvůli slangu a násilí, ale knihu jsem četla dál a doufala, že se stane něco, co mě ohromí, šokuje a přebije všechny dosavadní nechutnosti. Nestalo se, nejvíc mě šokovalo, když jsem si na konci první části přečetla, kolik je hlavnímu hrdinovi let. Námět příběhu hodnotím jako zajímavý, pár scén mě zaujalo, ale z knihy si nic moc neodnáším, žádné hluboké dojmy - ale určitě jistotu, že ji už nehodlám znovu číst a nechci vidět ani film, "kultovnost" naprosto nechápu.

08.06.2013

Obavy zo slangového jazyka, ktorým je kniha napísaná, sa po pár vetách úplne rozplynuli a vzhľadom k tomu, že som čítala z čítačky, som nemala možnosť, neustále listovať na koniec knihy, kde je slovník, ktorý som aj tak objavila až po jej prečítaní. Neostávalo mi nič iné, len sa k zmyslu určitých slov dopracovať vlastným dôvtipom a vydedukovaním si ich správnosti, čo nebolo ani trochu zložité, len to značne spomaľovalo moje čítanie. Každopádne je zážitok z čítania zaručený.
Je to kniha, ktorá ma presvedčila o tom, že k vyjadreniu zmysluplnej myšlienky, úplne postačí malé množstvo papiera, kde nenájdete žiadne zbytočnosti a prázdne slová, či nepotrebné omáčky.
Síce je Mechanický pomeranč plný násilia, ale v jeho prípade je to nutnosť, ktorá približuje ten správny pohľad na hlavnú ideu celej knihy.
Jediné, čo ma sklamalo, bol koniec, ktorý som si predstavovala úplne inak, než aký v skutočnosti bol. Ešte stále nad ním uvažujem a nemôžem sa toho pocitu zbaviť, ale to je čisto len môj názor, ktorý nemení fakt na tom, že Mechanický pomeranč odporúčam úplne každému, pretože jeho prečítanie určite za to stojí.

"Čekali sme hekajíce, a za chvilku sme hírovali, jak milicjantský houkačky mizejí směrem na východ, takže sme věděli, že sme v cajku. Ale ubohej starej Tupoun se pořád díval na hvězdy a planety na obloze a s otevřenou hubou civěl na Lunu jako děcko, který nikdy dřív nic podobnýho nelukovalo, a potom povídá:
„Zajímalo by mě, co tam je. Co se tam nahoře může dít?” Tvrdě sem do něho šťouchnul a pravil sem: „Nech toho, ty stupído blbej. Co by tam tak mohlo bejt. Nejspíš život jako tady dole, kdy někdo je řezanej a někdo řeže."