Mé slzy zůstaly v Iráku

Kdo čeká, že nahlédne pod pokličku skutečného života v Iráku, bude zklamán. Pohádku mi příběh nepřipomínal, na to je tam pár děsivých scén (např. popisujících znásilnění), nicméně přechody mezi v podstatě bezstarostným životem v Tárikově domě a životem za jeho zdmi jsou na mě moc umělé, příběh nepůsobí důvěryhodně. Nikde jsem nenašla, jestli má autorka nějaké vazby na Irák, nebo jestli je kniha jen fabulací, spíš se kloním k tomu druhému. Já čekala to první :-). Ale jako oddychové čtení ok.(09.04.2013)

Popelka z ČR potkala prince, laskavého muže s mimořádnou rodinou, která ji přijala se srdcem na dlani, ovšem jen potud , pokud bude žít pod cizím jménem a její rodina doma bude mít za to, že zemřela, jinak by ji ze samé laskavosti zabili, pak tak prožila několik let materiálně bez starosti, zahalování prima a islám senzace, pak přišla smrt milovaného muže a nějakou dobu v rukou sadisty trpěla, pak se vrátila domů, kde na ni už nebyli zvědavi (já tedy bych ji taky hnala, kdyby mne nechala léta truchlit a pak se přibatolila) a tak to v podstatě končí, červená knihovna jako víno - možná bude pokračování(25.09.2012)