Matky
Teodora Dimova
Román Matky uznávané a proslavené bulharské spisovatelky a dramatičky Teodory Dimové, který byl vydán v červnu roku 2005 a získal řadu domácích i zahraničních ocenění, např. ve Vídni hlavní cenu pro nejlepší východoevropský román, je inspirován skutečnou událostí, kdy v druhém největším bulharském městě Plovdivu skupina žáků sedmé třídy základní školy ubila svou oblíbenou třídní učitelku. Autorka se v tomto románu snaží odhalit a vylíčit, jaké bolesti a neštěstí musely bujet v jejich duších, že je dohnaly k takovému nedětskému zvěrstvu. Román je po kompoziční stránce složen ze sedmi relativně samostatných částí, jakýchsi minipovídek, z nichž každá popisuje životní příběh a rodinné zázemí jedné ze školaček, zejména jejich nevyrovnaný vztah k nevyrovnaným matkám. Každý příběh je vlastně jakýmsi rodinným dramatem se svými viníky i oběťmi, kterými jsou vlastně všichni. Tak se nám před očima postupně vynořuje obraz nešťastných, hluboce do sebe ponořených dětí, které vyrůstají v bídě, v prostředí, ve kterém chybí láska, porozumění, základní lidská slušnost a místo nich panuje apatie, nenávist, alkoholismus a bezcitnost. Každá z těchto malých tragédií dává čtenáři nahlédnout do obludného světa, v němž tyto děti vyrůstají, a tím mu pomáhá pochopit motivaci a sílu, která je nakonec příčinou toho, že brutálně ubijí svou třídní učitelku v podstatě jen proto, že je lepší než oni, že je dobrá a oni ne, že je ke všem hodná a oni ne, že ji lidé mají rádi a je ne, že nelže, nekrade a nepodvádí a oni ano. Jejich nešťastné, zvrácené, černé duše nesnesou vedle sebe tolik dobra, světla a čistoty. Teodora Dimova se tímto románem dotýká velmi aktuálního problému dnešních dní, a sice rozpadu tradiční rodiny a s ním spojeného rozpadu tradičních hodnot, které drží společnost pohromadě. Neboť to vždy byli především rodiče, kdo vštěpoval dětem základní pravidla slušného chování, morálky a vychování, ale také jim dával zázemí, ve kterém mohly svobodně růst, do kterého se rády vracely, které jim dávalo pevnou půdu pod nohama. Jaký život však čeká člověka, který je o toto všechno ochuzen? Co z něj vyroste? A jaké jsou příčiny těchto tragédií, jaké jejich následky? Nejen na tyto otázky nám jednu z možných odpovědí nabízí silný, ale hluboce pravdivý, k podstatě věci pronikající a po zásluze oceňovaný román Matky.... celý text
Přidat komentář
Až moc bolesti na 150 stránkách... Čtení nebude pro každýho, není to úplně jednoduchej text a líbivka, vyžaduje pozornost, obsahuje šíleně dlouhý věty a odstavce, neoznačenou přímou řeč, myšlenky... A hlavně celej den děj románu je plnej utrpení.
Inspirováno skutečnou vraždou učitelky, autorka provádí hlubokej vhled do rodin a vztahů dětských vrahů. Co mají společného?
Nefunkční matky. Rodiny.
„Literatura jen dává jméno a tvar něčemu prostým okem neviditelnému, právě přes slova se neviditelné stává viditelným a to je smyslem slova."
Kruté osudy několika dospívajících dětí, tím smutnější, že nejde o nečekané tragédie a zásahy osudu shůry, ale o trápení se v patologických, ujetých vztazích, to negativní je zde úmyslně zvýrazněno, možná až přespříliš… Nicméně výborně napsané, výborně přeložené.
Co se týče epilogu, zdá se mi, že jde spíše o jakési podobenství, než reálné vyústění. Dost drsné, náročné čtení.
Čtyři plus.
„…člověk nevěří, že zestárne, … že se bude muset pořád usmívat, aby nevypadal nasupeně a nazlobeně.“
Knížku jsem zvládla za necelých 24 hodin, je opravdu velmi čtivá i navzdory tomu, že texty jsou někdy tvořeny velmi dlouhými souvětími a např. na dvou stránkách bez jediného odděleného odstavce. Každopádně mě tato kniha dostala do slušné depréze a za to ubírám jednu hvězdičku. Uf. Musím se z ní vzpamatovat.
Výborné. Vzala jsem si ji na dovolenou do Bulharska, protože se vždy snažím číst autory z té země, kde zrovna jsem a tedy dovolenková četba to není, což jsem ani nepředpokládala a je to opravdu silné, rozhodně se hodlám seznámit s ostatními jejími díly - ostatně i jejího otce. Rozhodně to byla dobrá volba a dobrý vstup do bulharské literatury. Doporučuji.
Vůbec nevím, kde jsem na tuhle knížku natrefila. Už první otevření-malá písmenka, souvislý text, na první pohled žádný děj. A přečteno jedním dechem za den. Další komentář není potřeba.
Naprosto úžasný styl, jsem zasažená všemi sedmi příběhy náctiletých protagonistů, tak věrohodně líčené, s hlubokými pravdami. Autorka mě strhla svým umem citlivě pojmenovat a uchopit problémy, které z dětského světa vyženou lásku. Směr, do kterého se vyvine epilog, je z úryvků intermezz čím dál zřejmější, což ale nevadí - stále je o čem uvažovat. Skutečně mistrně napsané!
Opravdu velmi silná kniha, krásně napsaná a hodně ponurá. Moc se mi líbila, určitě jsem ji nečetl naposledy. Je taky krásně zpracovaná, určitě si od této spisovatelky pořídím další knihu.
Matky
Abych se pořádně navnadil na dovolenou v Bulharsku, rozhodl jsem se přečíst si knihu současného bulharského autora. Výběr nebyl zrovna rozmanitý, takže z toho mála, co u nás v poslední době vyšlo, padla karta na autorku mně neznámou, v Evropě ovšem oceňovanou a respektovanou. A byla to trefa.
Koláž několika textů, které na sebe navzájem reagují a které odhalují ta největší traumata současné balkánské společnosti – alkoholová závislost velké části obyvatel, s tím související krize rodiny a mezilidských vztahů, vysoká míra korupce, exodus obyvatel směrem na západ. Je to román tísnivý, naléhavý, silný, vybroušený po stylistické i formální stránce, mimořádně skvěle vypointovaný. K vybledlým a šedým panelovým domům v Sofii jsem si nemohl přát příhodnější literární kulisu.