Liščí gambit
Yoon Ha Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/410807/bmid_lisci-gambit-IXA-410807.jpeg
4
41
11
Mašinérie říše série
1. díl >
Válka. Kacířství. Šílenství. Kapitánka kel Čeris z hexarchátní pěchoty upadla v nemilost, protože v bitvě proti kacířům použila nekonvenční metody, které nejsou schválené doktrínou. Kelské velitelství jí poskytne příležitost se očistit — musí pro hexarchát získat zpět vesmírnou Pevnost rozsypaných jehel, uzlovou tvrz, které se nedávno zmocnili kacíři. V sázce však není pouze Čerisina kariéra — pokud neuspěje, mohl by vzápětí padnout celý hexarchát. Její jedinou nadějí je spojit se s nemrtvým stratégem šaosem Jedaem. Dobrá zpráva je, že generál Jedao ještě nikdy žádnou bitvu neprohrál. Je možná jediný, kdo dokáže vymyslet způsob, jak pevnost úspěšně znovu dobýt, aniž by ji úplně zničil, přestože ji chrání nepřemožitelné štíty z invariantního ledu. Špatná zpráva je, že Jedao ve svém předchozím životě zešílel a zmasakroval dvě armády. Jedna z nich přitom byla jeho vlastní. Během obléhání musí Čeris odhadnout, jak dalece může nemrtvému generálovi věřit — mohla by se totiž sama snadno stát jeho příští obětí.... celý text
Literatura světová Válečné Sci-fi
Vydáno: 2019 , HostOriginální název:
Ninefox Gambit , 2016
více info...
Přidat komentář
Chci napsat, že knížka je špatná. Ale ona tak úplně špatná není. Chci potvrdit myšlenku předchozího komentáře, že jde o drama z velitelského můstku, ale ono to tak úplně zcela není. Chci ztrhat autora, za to, že si vymýšlí košatou terminologii s pochybnými fyzikálními základy, ale to už dělalo i spoustu autorů před ním.
Navzdory mému prvotnímu znechucení z neznámých termínů, jsem knížku bez větších potíží dočetl až ke konečnému "rozuzlení", a ani mi moc nevadilo, že si u spousty popisů průběhů bitev nedokážu úplně představit, co se vlastně na bitevním poli děje.
Pokračování číst nebudu, neboť mi tak úplně nesedí motivace hlavního hrdiny, který je ochoten pro vybudování nového řádu kompletně zničit řád původní. Kvituji, že je autor přesně numericky v poslední kapitole vyjádřil, což znamená, že hlavní hrdina počítá, kolik lidí muselo umřít, aby naplnil svou vizi.
Koukám, že kniha dostala ocenění za prvotinu autora, tak se možná v příštích dílech trochu vypsal, a další díly už možná trochu více připomínají příběh postav s propracovanými motivacemi, nikoliv řadu po sobě jdoucích intrik v intrikách, příběhů válečného hrdinství a obětování nezúčastněných pro vyšší dobro toho kterého správného kalendáře.
Stejně jako sám autor(ka), je i Liščí gambit jiný. Rozhodně totiž nejde o military SF pro každého. Pojetím má blíže k experimentální space opeře, dějově však zůstává překvapivě přízemní. Ono ale jedno s druhým souvisí, protože jakmile se neorientujete v prvním, druhé vám proudem proteče mezi ušima, aniž byste v ten moment byť jen tušili, kolik H váže O−II. Přitom to má natolik sugestivní atmosféru, že i přes nesrozumitelnost je člověk nucen číst stále dál. Ne, že by počet stran některé pojmy osvětlil, ovšem jste-li otevřeni inovacím všeho druhu, podobné věci neřešíte.
Yoon Ha Lee vytvořil uhrančivé univerzum, založené na novém pojetí fyziky i chemie. Hodně to probouzí fantazii, kdy v průběhu čtení zjistíte, že vás víc zajímá svět kolem, než to, co dělají hrdinové. Také nejde o idealistickou procházku růžovou zahradou, naopak z textu zaznívá jízlivost a sarkasmus vůči politickým ideálům, jež se ovšem v kontextu mimozemských civilizací zdají stejně nicotné, jako hierarchie v mraveništi.
Kniha se opravdu četla obtížně. Strašně bych ocenil výkladový slovník, nebo širší úvod do děje. Místo toho jsem byl zavalen spoustou nesouvislých pojmů a nucen se orientovat v probíhajícím ději. Vše se to ale da zvládnout, jen jsem ochuzen o vysvětlení některých procesů či zbraní.
Rozhodně jsem polovinu knihy přemýšlel, zda jsou "kalendář" a "svátky" spojené s časem, nebo je to něco zcela odlišného. U ctěni mě pak nejvíce nadchl příběh a jeho postupná gradace, kde konec nečekaným způsobem navazuje na další díl.
Před čtením Liščího gambitu jsem ze všech stran slyšel, že první půlkou se člověk musí trochu prokousávat, zatímco v té druhé se všechno rozjede naplno. A ano, je pravda, že Yoon Ha Lee se s vámi rozhodně nepáře: První kapitoly působí jako futuristický warhammer zfetovaný matematikou a stylizovaný do asijské striktnosti. Potom se před vámi rozvine svět plný vlastních a nezvyklých pravidel, principů i frakcí, ve kterém nic není černobílé. A to v člověku může vyvolat pocit, že se topí.
Osobně ale musím říct, že jsem problém neměl. Stačí číst pomaleji a přemýšlet o textu. Ve skutečnosti mi vůbec nepřišlo, že bych se první půlkou musel prokousávat – naopak jsem měl pocit, že Lee dovede napsat text doslova narvaný „funkčním technoblábolením“, který se zároveň čte svižně a je přehledný.
Druhá půlka přetekla do plnokrevné space opery, která ale opět vychází z nezvyklého světa, a tím pádem nepůsobí tuctově. Hlavní hrdinka je generálka, takže příběh posouvá spíš z dálky. Nicméně vedle ní hraje roli řada postav, které se krví zamažou, takže knížka není pasivní.
V konečném důsledku je Liščí gambit velmi netradiční, místy dost nahuštěné ale zároveň mistrně zvládnuté čtení, které svou „futuristickou nelidskost“ opírá o mentalitu asijských národů (Lee je Korejec). Rozhodně to není mix pro každého, ale pokud toužíte po neotřelé knížce a klasické space opery vás nudí, Gambit by mohl být pro vás.
Jelikož mám zalíbení v tomto druhu scifi a kniha mě zaujala svoji obálkou a tak jsem se rozhodl knihu koupit.
Kniha je extrémně náročná na čtení a já se dlouho ale opravdu dlouho nemohl začíst, no ale v určitém momentě se mi to relativně povedlo a kniha se docela v poklidu dala číst. Začnu pozitivy, kniha má docela neobvyklou a svým způsobem zábavnou "dvojici" hlavních hrdinů a má docela originální námět, tím ale za mě pozitiva končí.
Negativa začnu tím, že ani po dočtení knihy vlastně nechápu jak skončila, což je za mě obrovský problém a jak jsem četl níže, tak s tím má problém většina čtenářů. Ač byla dvojice hrdinů zajimavá, tak jsem si k nim nezískal nějaký vztah a bylo mi úplně jendo jak se jejich osud bude vyvíjet. Samotné prolínající se dějové linky jsem nepochopil a dost často jsem nevěděl, ve které se zrovna nacházím.
Za mě je vidět, že knihu psal čínský autor a určitě si své čtenáře dokáže najít, ale pro mě kniha opravdu nebyla a další díly kupovat nebudu.
6/10
Kontroverzně hodnocené knihy mě zajímají.
Sci-fi miluju.
Tuhle knihu jsem však dočetla s utrpením a nulovým zájmem.
Ano, je psána obtížným jazykem, vyskytuje se v něm spousta technických a matematických pojmů, ale i lama jako já se přes to dokáže přenést a rozumět. Zásadní problém v mém případě spočíval v naprostém nezájmu o hlavní postavu i o příběh. Mám pocit, že jsem přečetla konverzační drama z velitelského můstku. Epický příběh se zatoulal kamsi do pozadí, a to já nerada. V reálném životě jsem samozřejmě obrovský srab, ale v knize chci stát v předních liniích při sebevražedné misi, chci mít nejrychlejšího válečného koně (tank, stíhačku, létající talíř, vyberte si) a největší sekáček na maso, zkrátka chci být u toho, když se něco děje, a ne na to čučet v podobě jedniček a nul na obrazovce.
Autor píše celkem pěkně. Jen jsem nepříšel na to, o čem vlastně píše. Knihu jsem chtěl několikrát odložit, naposled asi ve 3/4 čtení, ale dočetl jsem ji, i když jsem už ani nepředpokládal, že pochopím o co šlo, a taky jsem to nepochopil.
Pro mě bomba. Po velmi, velmi dlouhé době někdo v žánru military SF dokázal vymyslet od nuly něco nového než jen n-tý klon Warhammeru 40k , Honor Harringtonové nebo Star Wars. K tomu navíc velmi propracovaná psychologie zejména ústřední dvojce (dá-li se to tak označit...) a obecně sarkastický styl popisující neradostnou realitu, kde se to celé odehrává. Ano, musí se u toho i trochu myslet. Ano, pokud se trochu vyznáte v matematice, pomůže to minimálně v tom, že vám některé pojmy nebudou připomínat svahilštinu. Ale co na tom kdo spatřuje nepřehledného nebo složitého, skutečně nechápu. Každopádně, pokud už máte dost "sériové military SF", kterou někteří autoři sekají jak na běžícím pásu, tohle zkuste. Nebudete zklamaní.
Ač mi žánr sci fi a fantasy není vůbec cizí, toto dílo jsem osobně nepobral. Věřím, že si určitě najde spoustu nadšených čtenářů, ale pro mě je to chaotická, nepřehledná spousta nevysvětlených (mnou špatně pochopených?) postav a událostí. Jen snaha udržet si kdo je kdo a s kým proti komu mi neustále odvádělo pozornost od děje, až jsem knihu vzdal.
Zvláštní. Zajímavé. Dalo by se říci i inovativní. V díle je znát původ autora a jiný životní styl.
Stylově těžké na čtení, ale každopádně zajímavá sci-fi opera z jiného prostředí.
3,5*
Liščí gambit
Tohle bylo rozhodně... jiné. Začnu zklamaným očekáváním: na obálce Bexter píše o kombinaci Hvězdné pěchoty a Srdce temnoty (resp. Apokalypsy) s Kurzem. No, nenašel jsem v tom ani jedno. S Hvězdnou pěchotou je to spojené asi jen tím, že jde o žánr military sci-fi. A se Srdcem temnoty? Nijak. Nejvíc se mi při čtení vybavoval Wrightův Zlatý věk (tou vzdálenou budoucností popisovanou stejně vzdáleným a přitom uhrančivým jazykem - ale Wright mi nakonec přišel "srozumitelnější") a Too like lightning Ady Palmer (tou budoucností postavenou na odlišných frakcích a jejich vzájemné (ne)spolupráci na vládnutí; gender; fakt, že postupně nevíte, čemu z vyprávění můžete věřit - ale Palmer to má víc propracované z hlediska vypravěče a vyprávěcí situace). Hlavní problém ale vidím v tom, že alespoň v tomhle díle se vlastně nic nevyřeší. Ten svět a jeho fungování nepochopíte a z toho, co se tam děje, taky není moc jasné. Jak už napsal někdo tady dřív. Ty popisy jsou sugestivní, ale vlastně není jasné, co se děje. Motivace a psychologie postav nejasná. A co víc? Mám pocit, že ačkoliv autor popisuje svět přesně řízený pravidly, v tomhle díle by se prakticky mohlo stát cokoli a já bych nedokázal říct, jestli to odpovídá "fyzice" toho světa. Do druhého dílu se pustím, protože mě to nějak provokuje. Ale asi se nebudu divit, když tam autor napíše že "generál šaos Jedao se střelila sama mrtvolným sklem třetí rukou, která mu narostla díky exotickým účinkům amputačního fukaru použitého mimo kalendářní výročí, čímž způsobila komputační oživení původního heptarchy". Za nejlepší inovaci Hvězdné pěchoty a žánru military sci-fi pořád považuju Válečné psy Grega Beara (ale jen ten první díl a možná část druhého).