Příliš hravé děti

15.04.2023

S tebou je to
pokaždé stejné,
když začneš prohrávat,
přestane tě hra bavit.
To není pravda Oxi.

Úvod a první kapitola je klasika. Opět se dozvíme, už bezpočetněkrát, jak vypadá Mark Stone, zjistíme kdo je Peggy, kterou Mark neustále zve na večeři, opět poznáme štěkot dogy, tedy generála Knova, a zjistíme důvod, proč si k sobě pozval kapitána pracujícího pro službu pro dohled nad primitivními planetami. Popijí spolu tradiční skotskou, proberou Markovu finanční situaci, a protože je bohatý, vždycky se generál Knov pozastaví nad tím, že Stone neustále zůstává zaměstnancem SDPP. Proberou spolu i Elsu Swensonovou, Markovu přítelkyni . . . ale dost řečí. A teď vážně, povídá Knov, mám problém. No prostě až na konci první kapitoly čtenář konečně zjistí, co je to za problém a na které planetě vznikl.

Malá ochutnávka:
Mark nalil dvě skleničky a řekl:
Tak k věci, co vás trápí?
Knov polknul řádný doušek a zeptal se:
Znáte Mac Donalda?
Je to můj výborný přítel, ale dlouho jsem ho už neviděl. Má nějaké problémy?
Obávám se, že má. Před šesti týdny zmizel!
Jak se to stalo?
Byl vyslán na misi, aby prozkoumal planetu Urka . . .

Na Urce vládne středověk. Kdo s čtenářů čekal něco jiného? Já tedy rozhodně ne. Nejdříve se dějí známé věci. Vřelé přivítání, souboje, ženy, sex, sex, spousta sexu, pivo a pak výprava. Napínavé to začíná být asi od čtvrté kapitoly. Zápletka je zajímavá, ale podstatu nám pan spisovatel prozrazuje jen velmi pozvolna a ještě v mlžném oparu. Rozhodně zase trochu něčeho jiného v těchto příbězích, které mnohdy hraničí s obrovskou jednoduchostí. Ale je to čtivé a dobrodružné, co více si přát. Snad jen technická poznámka od předešlého čísla, kdy tisk knih od Najády převzal Ivo Železný, se telepatické rozhovory mezi Markem a Rayem nerozlišují jiným tipem písma. Někdy je tak složitější rozpoznat, kdy spolu mluví pusou a kdy mozkem. Je to trochu škoda a kazí to celkový dojem z příběhu. Za to však pan spisovatel Jean-Pierre Garen nemůže.

Citát: Napijte se příteli, zabavil jsem sud piva.

21.10.2020

Mark Stone je sci-fi kultovní klasika. Přestože jednotlivé díly (byť od různých autorů) mají šablonovitý děj a jsou to v podstatě hlouposti, zatraceně dobře se to čte.