Máma a já : (terezínský deník)
Hana Posseltová- Ledererová
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14100/mama-a-ja-terezinsky-denik-14100.jpg
4
15
4
Během internace v Terezíně si čtyřiadvacetiletá Hana psala - ve formě dopisů - deník, který před další deportací ukryla a v červnu 1945 v jednom ze sklepů terezínské pevnosti našla. Deník, původně nazvaný „Snové a skutečné“, se stal základem knížky, kterou se Posseltová rozhodla po smrti své matky napsat. Autorčiny vzpomínky na strastiplný život v koncentračních táborech se zcela vymykají literatuře tohoto druhu. Sugestivní dramatické výjevy jakoby neskutečného divadla, autorčiným básnickým a filosofickým zřením poznané a hluboce procítěné, jsou bohužel krutě pravdivé.... celý text
Přidat komentář
Paní Hana Posseltová-Ledererová mě na střední škole vyučovala angličtinu. Škoda že jsem tenkrát neměla vůbec tušení, s kým mám tu čest. Když jsem pak o pár let později náhodou narazila v knihkupectví na tuto knihu a spojila si 1 a 1, okamžitě jsem si jí koupila a začetla se. Hodně silná kniha, tak jako knihy tohoto typu bývají. Několikrát jsem plakala. Opakovaně jsem žasla nad nezdolnou silou člověka. Obdivovala vůli paní Hany. A pak jsem se paní profesorce v duchu omlouvala za ta naše telecí léta, která s sebou nesla zájem o vše možné, jen ne o její poněkud archaickou angličtinu, kterou se nám snažila vštípit.
Tuto knížku jsem si půjčila v knihovně po besebě s paní, která přežila Terezín, Osvětim a nakonec i Mauthausen, kde ji američané v roce 45 osvobodili. Musím říct, že nedokážu moc pochopit jak může člověk přežít takové věci a pak se vrátit do normálního života a fungovat. Tahle knížka je další svědectví té doby a já jsem ráda, že se mi dostala do ruky. Chvílemi mi běhal mráz po zádech! Určitě stojí za přečtení,protože nejen hezkými a příjemnými věcmi se má člověk zabývat!
Velmi krásná, lyrická vzpomínková kniha na život v ghettu za druhé světové války. Je opravdu výjimečnější než ostatní knihy tohoto druhu.
Máma a já : (terezínský deník)
3,5 hvězdičky. První, deníková část mě moc nebavila, druhá byla velmi zajímavá, bohužel ale pro mě málo obsáhlá. Tak jako tak smekám před autorkou a jejím osudem.