Losos v kaluži
Markéta Lukášková
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353794/bmid_losos-v-kaluzi-d6e-353794.jpg
4
1549
1549
Cynická Bára není typ holky, která se ráno probudí se sexy rozcuchem, protáhne se a na první pokus vyfotí #nomakeup selfie, za kterou dostane 200 lajků, než dojde do koupelny. Je spíš ten typ holky, která se ráno bojí podívat do zrcadla, na zůstatek účtu a do lednice. Její život se otočí vzhůru nohama, když jí umře babička a „odejde do nebe“. Bára ale zjistí, že smrtí nic nekončí, naopak jí všechno začíná!... celý text
Přidat komentář
Depresivní a zároveň zábavné čtení, které je odlehčené skrze babičku. :-) Kniha vyprávějící o tom, jaké to je, když vám někdo blízký umře. A jak se s tím může někdo popasovat. Je zajímavé, že cesta od místa bydliště se stává takovým symbolem pro nalezení sama sebe. :-)
Me myslenka takoveho pojeti nebe a pekla moc zaujala. Tajne doufam, ze budu ta bez destniku :-). Je to jednodussi knizka s predvidatelnym koncem, ale tohle tema je opravdu zajimave a zajimave pojate. Urcite stala za precteni.
Chtěla jsem knihu odložit,když jsem narazila na slovo glioblastom ,protože s nim ted bojuje bratr …dočetla jsem nakonec a doufám,ze do budoucna mi ta nastíněna verze nebe a pekla pomůže
Losos mi v knihovně chyběl jako poslední a nyní mám přečtenou kompletní Lukáškovou, no asi mi stále nejvíc v hlavě utkvěla Panda. Losos v kaluži byl super, jsem ráda, že se Bára na konci "pochlapila" a vzala život do svých rukou.
Příjemná knížka s netradičním námětem. První polovinu jsem doslova hltala, druhá půlka mi pak přišla slabší.
Nádherná, ale smutná knížka, kterou jsem nemohla odložit a přečetla ji jedním dechem. Krásná myšlenka nebe, kterou si uchovám.
Dle mého názoru měla kniha pomalejší rozjezd, ale to se postupem času změnilo a pak jsem ji nechtěla odložit :)
Knížka se mi líbila. Sice byla smutná, ale četla se hezky. Navíc nám dala nahlédnout jak to vypadá v nebi.
Poslouchala jsem tuto knihu jakou audioknihu a musím říct, že hlas Libušky Šafránkové z nebe byl úžasný, povzbuzující, uklidňující, veselý i zoufalý .... moc hezký pohled na to jak to "tam" může vypadat :-)
Zaujal mě popis vztahu a vývoj postav babičky a vnučky, kdy jedna měla jen tu druhou a pak se musely naučit být bez sebe.
Moc hezky popsaný vývoj Báry, z holky, která se bála rozhodnout co dál, byla naštvaná na všechny a na všechno, ale vlasně neměla "koule" na to cokoliv s tím dělat, se postupně (s mnoha zaškobrtnutími) vyvynula holka, která už má odvahu vzít život do svých vlatních rukou.
Babička, která nejprve (když žila) nechtěla vnučce mluvit do života, najednou v nebi má potřebu jí všechno vypovědět, ukázat (poradit) směr ...
V knize jsem objevila pár myšlenek, které stojí za zamyšlení, které rozesmějou ... A co si z ní odnést? Třeba to, že nemá cenu posunovat věci na někdy, radovat se z obyčejných věcí sednout si na lavičku v parku, číst knížky, které máme v knihovně, dívat se do domech v ulici, kterou procházíme každý den. Nebát se udělat rázný krok v před, i když můžeme udělat chybu a šlápnout do kaluže :-)
Lososem v kaluži jsem se seznámila s Markétou Lukášovou a určitě zkusím další knihy. Styl psaní mi sedl, spousta použitých slovních obratů a popisů mi byla dost blízká, jediné, co mně osobně nesedlo (ale patřilo to k příběhu samozřejmě), byla povaha hlavní hrdinky. Opravdu si za spoustu věcí mohla především sama a byla neskutečně zlá na lidi okolo sebe, jak jí bylo i nakonec vytčeno.. :D
Námět je to zajímavý, pár myšlenek je tam hezkých, bohužel zpracování je za mne nešťastné. Zpočátku jsem si oblíbila babičku Miladu, její moudrost, klid a rozvážnost, naproti tomu zamindrákovaná Barbora mi jako hlavní hrdinka vůbec nesedla. Připadalo mi, že čtu příběh o pubertální holce, která se snaží být "cool", jak jen to jde, ale vlastně nikoho nepotřebuje a svými rádoby vtipy si na ostatních léčí své ego..
Na mne působí celá kniha kýčovitě, nemluvě o světu nebe a pekla..
Losos v kaluži je moje první přečtená kniha od této autorky a určitě ne poslední. Neskutečně mě bavil styl psaní. Některé hlášky mě upřímně rozesmály.
Třeba :
,,Potvrdilo se mi ale takový legrační pravidlo – jakmile k sobě posadíte jakýkoliv dvě holky a dáte jim do ruky alkohol, do deseti minut si budou svěřovat svoje vztahový problémy, jako by se znaly od dělohy.,,
,,Ona vypadala jak z umělý hmoty.,,
"Loupe si lak z nehtů na úhlednou hromádku u kompu."
:-D
Vyobrazení posmrtného života nebe/peklo se mi líbilo. Příjemná oddychovka.
Teď už se těším na Pandu v nesnázích. :)
Moc se mi líbilo. Styl psaní u Báry mi moc nesedl, ale knížka to byla furt super. Vize nebe a pekla je skvělá. Hrozně se mi líbí, jak jsou autorčiny knížky propojené. Doporučuji přečíst!
Kniha se mi moc líbila. Došlo i na přečtení dalších titulů, tuhle prvotinu ale hodnotím jako velmi povedenou. Hezky vypointovanou a čtivou.
Příjemné, i když spíš smutně laděné počtení. Docela by se mi líbilo, kdyby to v posmrtném životě fungovalo jako v této knize -:).
Dlouho jsem tuto knihu měla vyhlídnutou a těšila jsem se na ni, ale nakonec mě nijak nenadchla, ale ani neurazila. Nenáročné čtení.
Moje druhá kniha od M.Lukešové a opět zajímavě, a pro mne čtivě, podané vážné/smutné téma. Kéž by to tak po smrti opravdu bylo.
Velice mě zaujal pohled na to, jak vypadá život "na druhé straně břehu", nejdřív jsem z toho nebyla nadšená, nemám ráda "coby kdyby", ale mělo to svůj efekt. Zajímavá knížka současné mladé a nadějné autorky. Majonéza k snídani se mi líbila trochu víc, tak uvidíme, teď půjdu do Pandy.
Štítky knihy
prvotina rodinné vztahy posmrtný život mezilidské vztahy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Losos v kaluži |
| 2018 |  Panda v nesnázích |
| 2021 | Majonéza k snídani |
| 2020 | Vlaštovka v bublině |
| 2019 | InTyMně |
„vždycky jsem měla pocit, že existuje nějaký doma, pelíšek, kde je teploučko a známo a je tam dobře“
Bárka se celý svůj dosavadní život snaží vystačit si sama, nemá totiž kolem sebe hejno kamarádek a ani je nijak nevyhledává, navíc, její nejlepší kámoškou je její babička, ta ale právě zemřela a tak Bárka tak nějak neví co se svým životem.
Už dávno nejsem cílovou skupinou pro četbu dívčích románů (a vlastně ani dřív jsem je příliš nevyhledávala), na Markétu Lukáškovou jsem tak narazila více méně náhodou při takovém osobním průzkumu současných českých autorů (za pomoci DK). Takže takhle nějak jsem se seznámila s Bárkou a její babičkou Miladou.
Bára je poměrně vtipná, dost sebekritická, a k svému okolí a vlastně celému světu neskonale sarkastická, mladá žena. A babička? Ta je prostě pro Bárku ta nejlepší babička, zvlášť když máma se moc nepovedla.
Musím říct, že Bárka mi teda zrovna příliš k srdci nepřirostla a dvakrát sympatická mi nebyla, a to i když to vezmu čtenářskou optikou jejího (a ne mého) věku, a i přesto, že období, které právě prožívala, po odchodu své babičky, pro ní bylo emotivně velmi náročné, přesto přese všechno mi u ní přišlo vše „příliš“ – příliš ironická, příliš sarkastická, příliš kritická, a tak nějak neustále jakoby v opozici (proti všem, ale hlavně proti sobě samé), vzbuzovala tak dojem málo empatické (vůči ostatním), příliš naivní (vůči sobě) a životní entuziasmus postrádající slečny …
„Má cenu přemýšlet o tom, co bude?“
„Má cenu bát se toho, co bude?“
„No nemá, život stejně jde, jak chce.“ ………………….. tak to je Bárka.
„když si vzpomenu, co všechno jsem v životě zbytečně řešila“ …………… a to je Milada,
Bárčina zemřelá babička, která se s tím, že už je po smrti nějak nemůže ztotožnit :-), a tak dál „řeší“, co by vůbec řešit nemusela (zvlášť z toho prostoru bezčasí, kde se právě nachází) … mimochodem právě tahle rovina příběhu mi přišla nejvtipnější a nejzajímavější, každopádně to byl nápad, který si zasloužil většinu mých hvězdiček z hodnocení, pokud k tomu ještě přidáme příjemnou lehkost a nadhled s jakým autorka příběh pojala, dohromady to je za mile nostalgické 3*.
PS: Víš co, Báro, možná občas trochu víc než sebe poslouchej i ostatní, co ti říkají, zkus trochu trénovat empatii … a brzdi svou fantazii :-) …
„Pleteš se, to jsou věci, co si vytváříš v hlavě. Z mýho slova si vytvoříš příběh, tisíc domněnek a závěrů a mě nenecháš se obhájit, nic. A pak prostě vypadneš po nějakým svým pseudodramatu, který se mě týkalo, ale rozhodně jsem se na něm nepodílel.“
…
„Jenže já nemám náladu se obhajovat.“
Víš co, Báro, zkus to, vážně to občas zkus a na tom cynismu ... trochu zapracuj :-).