Lom
Soňa Kociánová
Druhá posmrtná sbírka předčasně zemřelé talentované básnířky je utříděna do tří oddílů: I. Chvíle, II. Bazar života, III. Pastorální. První část zahrnuje verše vyjadřující smutek, životní nezakotvenost, úzkost z osamění, předtuchu blízkého konce. Ve druhé jsou básně, jež připomínají japonskou formu haiku a obsahují improvizace, nápady, skici a bystré životní postřehy. Třetí část přináší široký verš s asociativním proudem, spojující nejčastěji přírodní dojmy s lidskou situací.... celý text
Přidat komentář
Lom
Kdybych chtěl být poctivý, napíšu, že Soňa Kociánová je česká Emily (Dickinson). A to nejen proto, že podobně jako E.D. byly básně Kociánové uveřejněny posmrtně. A nejen proto, že jako Emily se Kociánová dotýkala smutku a smrti.
Černý inkoust
se rozlil -
na odstavec života
a zastřel smích.
Básně Kociánové jsou stejně hluboké:
Rozumu karafiáte šlechtěný,
nač tě mám,
když vůně tvá
jen ke kotníkům
citu sahá...
Ztráty, které bolí, nakonec vedly autorku k smrti vlastní rukou.
Smrčky povyrostly
a my se změnili.
Jen zvony stejně zvonily,
když jsme si život -
trochu jinak -
vysnili.
Její básně jsou také přímé a prosté:
Až se ti natrvalo
znelíbím -
kterak svou duši ošatím?
Je trochu venkovanka
lstím nepřivykla
nudu budí
jako lidé chudí.
Jsou plné otázek, na které nenalezla odpovědi:
Na bazaru života
všechno se už
dávno nosilo!
Co tedy hledáš
tu nového?
Místečko,
které by mne
rádo přijalo!
Je tu však odlišnost největší, Emily psala o nesmrtelnosti, kdežto Kociánová ukončila svůj život sama... To se nemá, není-liž pravda? Čtěte a sami rozhodněte, jak to se Soňou a Emily je...