Líp už bylo
Jiří Sivok
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502260/bmid_lip-uz-bylo-eND-502260.png
4
94
94
Dvanáct let po atomové sprše. Osm let po všudypřítomné temnotě jaderné zimy. Šest dlouhých roků od doby, kdy lidé zjistili, že z nitra planety Země uniká plyn hubící plody v tělech matek. A pak je tu Cappy. Jako jeden z mála přežije útok ruských nájezdníků na Temelín a chce se dostat zpět do Českých Budějovic. Cesta je však nebezpečnější, než si dokáže přestavit. Neuvědomil si totiž, že… LÍP UŽ BYLO.... celý text
Přidat komentář
Super. Syrový, temný, atmosférický.. O ZOO Hluboká bych vydržel číst i další pasáže..
Líp už bylo... přesně toto vystihuje tuto knihu. Čistokrevné postapo, kdy malý rozsah dodává na intenzitě příběhu.
Rezignace, zmar, krutost, beznaděj jsou ingredience tohoto příběhu. Autor se s tím nemaže, hrdinům svého příběhu nedopřeje luxus optimismu. Přežijí ti, kteří rezignovali na lidství. Je jedno, jak jste obezřetní, život Vám dá stejně přes držku.
Literárně skvěle zpracované, intenzivní, surově, nelidsky syrové.
Takových příběhů už tady bylo hodně. Dokonce tu bylo i dost těch, které se odehrávají na území bývalé České republiky. Takže v tomto směru Sivok nepřináší nic moc nového. Na ploše 132 stran však rozehrál syrové komorní drama, v němž sledujeme cestu jedné rodiny apokalypsou zničenou krajinou. Síla Sivokovy knihy je v beznaději, která z ní navzdory snaze Cappyho a Sněžínovi rodiny přežít z knihy sálá. Říká se, že extrémní situace odhalí jaký člověk opravdu je, no pokud je to pravda, tak si lidstvo vůbec nezaslouží žít. Komu se líbila série SPAD, Rok Havrana nebo třeba Drsný spasitel, neměl by knihu minout. Je vážně dobrá. Ale nečekejte žádné Hrdiny z Istanbulu, ti v Sivokově apkalypse zhebli jako první.
Líp už bylo Jiří Sivok
Tuhle knížku jsem si odvezla ze světa knihy se spoustou dalších českých autorů. Já nevím, jak vy, ale většinou při čtení nemám název díla na paměti. Možná proto, že v poslední době, moc často nemají s dějem knihy moc společného.
Při čtení, Líp už bylo, jsem se dost často vracela k obálce knihy a hledala. Aspoň malý náznak naděje, který by mě ujistil v tom, že to nedopadne tak jak si myslím. Tentokrát byl ale název všeříkající.
Tenoučká knížka, která vás zavede do postapo České republiky. Do doby jaderné zimy, kdy řádí strašný virus a každý se bojí každého. A musím říct, že je to zpracované tak skvěle, že vám popisy známých měst jako České Budějovice, nepřijdou tristní, ale naopak. Měla jsem při čtení podobný pocit jako při sledování Last of us, akorát, že - Líp už bylo.
Příběh obyčejných lidí, kteří se snaží přežít v době, kdy se píše poslední kapitola lidstva.Těch pár hrdinů, kteří se ještě snaží být slušní a doufají v zázrak, ale -Líp už bylo.
Dá se to přečíst za jedno odpoledne a doporučuji těm, kteří mají rádi drsné postapo, které si na nic nehraje. Které bere lidi tak, jak jsou a dokáže předpovědět, v jaké zrůdy se můžeme proměnit.
I tak si knížku užijete a ve chvíli, kdy vám dojde, že ono zmiňované Líp už bylo, je doba, ve které jsme my teď, po přečtení poslední stránky se k ní rádi vrátíte.
Oceňuji přesnost zasazení reálií, které tomu dodaly atmosféru a množství popkulturních odkazů, vyvolávajících skutečný stísněný pocit. To, že autor píše lehce a čtivě je bonus, kterého si nevšimnete, protože pořád čekáte, kdy už v tom příběhu bude líp, než vám to dojde
Může být něco horšího než jaderná válka? Ano, může. Ještě horší, by bylo podobnou katastrofu přežít. O tom co by následně mohlo nastat, vypráví tento kratičký příběh plný deprese a beznaděje. Audiokniha je velice vydařená a načetl ji pan Jiří Wittek.
Věřím, že každému, kdo je fanda postapokalyptických příběhů se kniha bude moc líbit. Doporučuji, velmi zdařilá kniha.
Postapokalyptický horor, který nešlo odložit, a přitom svojí reálností a brutalitou, jak mentální, tak fyzickou, se téměř dělalo špatně. Skvěle napsané dílko, které ve mne vyvolávalo obdobné pocity jako při četbě "Cesty" od McCarthyho. A možná v "beznadějnosti" šel Sivok ještě dále.... Pro příznivce tohoto žánru určitě doporučuji :-)
"Uvědom si, že žádné druhé šance nejsou, chlape! Je jen to, co můžeš udělat ty, a nebo to, co můžou jiní lidi udělat tobě. Jsi Mozek, začni ho kurva používat! Žádný nový, lepší svět nepřijde, tohle je konec. Čas na zábavu..."
Tak se to přeci jen stalo. Lidi proti sobě šli atomovkou. Příběh se odehrává pár let po atomové spršce. Cappy unikne ruským nájezdníkům na Temelín a chce se jen dostat do Českých Budějovic. Cestou potká Sněžína a jeho dvě děti. A od té doby jde všechno do prdele...
Jde o brutální, surové postapo vypravování, vystihující samotnou podstatu lidství. A tou je, že nic takového jako lidství neexistuje. Je akorát zvěrstvo, páchané často prostě jen tak, protože MŮŽOU. Lidé se stávají nelidskými stvořeními, kterým je vše ukradené. Takzvaní tvorové doby poatomové...
Poslechla jsem si jako audioknihu, předčítá Jiří Wittek a dokázal se tak moc skvěle na příběh naladit, že se mi útroby svíraly hnusem a úzkostí při jeho prožívání všech těch zrůdných událostí. Dlouho mnou žádná (audio)kniha takhle emocionálně neotřásla. Celá událost vyjadřuje přesně tu obavu, co by se stalo, kdyby lidi přestal svazovat řád a pravidla? Inu, pak by opravdu platilo, že živí by záviděli mrtvým...
Jako rodačku z jižních Čech mě obzvláště bolelo číst o mých oblíbených místech jako o novodobé mučírně, či koncentračním táboře. Kniha ve mě zanechala kráter plný bolesti, pocit zmaru a bezcenosti. Protože kdo by chtěl žít ve světě, kde kolem vládne smrt, veškeré hodnoty se vypařily a z lidí se stávají kanibalové jen tak? Autor nenechá člověka vydechnout a nenabídne ani špetičku naděje, ono posvětné světýlko na konci tunelu. Vytkla bych jedinou věc a to je událost posledních stránek, za mě zbytečně překombinované a bez této události by se kniha směle obešla. Hodnotím 4,5/5 a knihu si určitě koupím i v papírové podobě..
Na popud knihy vznikla skladba Dým a prach od kapely Hand Grenade, která mi na konci knihy totálně sebrala vítr z plachet...
Tato útlá knížečka čtenáři líčí situaci v České republice po atomové sprše. Jedná se o postapokalyptický příběh skupinky lidí, jejíž zkušenosti postupně odkrývají svět, kam autor děj zasadil.
Dílo je komplexní v mnoha ohledech: popisy toho, proč to v ČR vypadá, jak to vypadá, pozadí života hlavního hrdiny Cappyho a jeho myšlenky, dále společenský konflikt a souboj o "moc", následky sprchy ovlivňující zdraví, a mnoho dalšího.
Hlavním tématem je naděje, která dodává sílu jít dál. Autor dále hravě odkazuje na další díla - hudební i knižní, to je pro mě jako čtenářku velké plus - miluju takovéhle odkazování. A v neposlední řadě se mi líbí dvojí rozměr jazykových vyjádření, kde se střídá Adalbertova vs. Cappyho slovní zásoba. Je tím krásně vyobrazena existenciální změna, kterou si hlavní postava knihy prošla.
Tak tahle knížečka svému titulu není vůbec nic dlužná... Příběh, který slabší jedince přiměje zvýšit svoji obvyklou dávku antidepresiv!!! 129 stránek naprostého zmaru a syrovosti... Co se týká beznaděje a ponurosti postapokalyptického světa, myslím, že předčil i Cormacovu Cestu.... Určitě nejpesimističtější postapo, co jsem kdy četla.
Pointa je příslovečná, tak trochu pekelná třešnička na tom zasmrádlém a téměř shnilém dortíku.... Tleskám
Líp už bylo, teď už bude jen hůř. Tohle je postapo jízda do říše deprese. Co se může pokazit, to se taky zaručeně pokazí a to hned nadvakrát. Bylo i dost strašidelné, jak vše působilo reálně. Jedinou chybu knížka má a to, že byla příliš krátká. :)
LÍP UŽ BYLO
Hodnocení Knihánkova: 4,5 ⭐️
Neuvěřitelně návyková a napínavá knížka! :) Nemohla jsem přestat číst, potřebovala jsem vědět, jak to celé dopadne... Tato kniha = jedna velká deprese. Určitě se k ní ještě někdy v průběhu života vrátím. Určitě jedna z nejtemnějších knížek, které jsem kdy přečetla.
Postapo svět, ve kterém došlo k výbuchu jaderné zbraně - to, co "miluju" nejvíc, co mě děsí nejvíc... Skvěle vykreslený svět. Lidi jdou proti lidem a ukazuje se jejich pravá (zvrácená) tvář... Na konci přišel jeden prvek, který mi už přišel tak trošku "navíc" - možná zbytečný, překombinovaný?, ale na druhou stranu to nebylo špatné... bylo to zajímavé :D :).
Kniha mě bavila od začátku až do konce, nejvíc mě na ni "bavila" a fascinovala ta temnota. Název "Líp už bylo" je dokonalý. Přesný. Výstižný a všeříkající.
Fanoušci postapa - prosím, nenechte si ujít tuto knihu! :) Hrůzu-nahánějící kniha, drsná - výborná.
Více v mém povídání na YouTube, kanál Knihánkov - video Přečteno 5/2022.
Takhle nějak, obávám se, že by to asi vypadalo. Osobně mi příběh nepřipadal (až na pár fantasy prvků) ani moc nereálný. Zpočátku jsem v textu trošičku klopýtala, ovšem jakmile se příběh rozjel, nedokázala jsem přestat zatínat zuby a pěsti. Pěkně vykreslené a rozmanité všechny postavy, ne prvoplánově kladné nebo záporné a to bez ohledu na národnost: je tu nemocná stařena, ruský postižený mladík, znásilněná dívka, sadista - kanibal... navíc hlavní hrdina je chybující smrtelník. Autor také zvolil zajímavé a nečekané prostředí, které dobře zná, jen čtenář valí oči, co se v jeho oblíbené lokalitě může dít... Za mě parádní čtení.
Postapokalyptický příběh zasazený do jižních Čech a okolí Českých Budějovic. Atomové bomby, jaderná zima, plyn znemožňující ženám donosit dítě a jeden fanda Franka Herberta...
Byl to skvělý tah, zasadit postapo do naší republiky! Jednak je to příjemná osvěžující změna, protože většina postapo se odehrává v Americe, a taky je tu skvěle využito typických věcí pro nás Čechy. Narážky na politiku, osobnosti, prostě takové ty interní vtípky, které cizinec nepochopí, nebo alespoň ne tak jak byly zamýšleny.
Líbil se mi celý ten nápad a svět, který autor v této krátké knížečce vytvořil. Je to děsivé, tak akorát brutální a pár magorů a fanatiků se tu taky najde. Je to čtivé, dobře popsané a vysvětlené co jak funguje. I když jde o naší zemi, při čtení jsem se tak ponořila do příběhu, že jsem občas zapomínala, že se děj odehrává v České republice a nebýt autorových občasných narážek a připomínek, možná bych zapomněla úplně. Na druhou stranu právě to, že je děj zasazen do ČR, na mě působilo trochu jinak, než ostatní, americká, postapa. Bylo to tak nějak reálnější, děsivější a vše popsané jako by se týkalo přímo nás právě teď.
Moc dobré, svým způsobem i originální. Bavilo mě to a klidně bych brala víc postapo příběhů z České republiky.
Velmi slušné mrazivé postapo Jiřího Sivoka plné násilí, zmaru, beznaděje a zvěrstev, člověka rozhodně nenechá chladným, zvláště když si uvědomí, že obdobné hrůzné, lidskosti se vymykající, zrůdné skutky se děly ještě v nedávné minulosti a je otázkou, čeho se může lidstvo ještě dočkat - mám obavu, že světlé zítřky to asi nebudou :-(
(SPOILER)
Nekompromisně brutální, syrová vize světa,ve kterém bychom nechtěli žít.V současné době zneklidňující, že nezodpovědným jednáním světových politiků by se mohla stát skutečností.
V této skvěle napsané novele nemá naděje a šťastný konec místo.
Snad se nedočkáme krutých časů,ve kterých si budeme stejně jako postavy říkat, že líp už bylo.
Naprosto čistokrevná deprese, u které si budete přát jediné, aby autor nebyl prorokem, protože tenhle svět prostě nikdo nechce zažít. Jirka Sivok se nebojí velice naturalistických popisů, své hrdiny vrhá do nepředstavitelných situací a nedaruje jim vůbec nic. Krom bolesti a utrpení. Ačkoliv je knížka útlá, nedá se přečíst za pár hodin. Ne proto, že by byla špatně napsaná, naopak - Sivokův styl je úderný jako rána pažbou zbraně do lebky, je upřímný a drsný a strašně bolí. Proto je nutné si kapitoly dávkovat postupně a hlavně ... u nich nejíst.
Protože tohle je deprese. Čistokrevná deprese od začátku do konce. Ale skvěle napsaná a já se už teď nemůžu dočkat, co dalšího čtenářům jihočeský rodák naservíruje.
Líp už bylo - myslete na to od začátku až do konce, protože budou chvíle, kdy budete doufat... jenže líp už bylo.
Kniha má úžasné tempo, chytí vás, přejede a pak vás ještě pár kiláků v plný rychlosti vláčí. Jo, přesně tak to bylo. Je to syrový, surový, tak jak se na svět po jaderný válce sluší. Jsou tu putující přeživší, podivný kulty magorů, náhodný kolemjdoucí se srdcem na pravým místě a samozřejmě správnej ústřední hrdina, kolem něhož tohle všechno rotuje.
Přiznám se, že jsem se ke konci malinko ztrácela ve vedlejších postavách, ale to je obecně můj problém. Možná proto by se mi i líbilo, bejt to trochu delší.
Prostě a jednoduše - i když to patří do edice Zrnka temnoty, tohle na jedno posezení nedáte. Ne proto, že by se to těžko četlo, ale proto, že si to budete potřebovat dávkovat. Je tam tolik beznaděje... a ten tíživej pocit se na vás nalepí jak černej igelitovej pytel a vám se bude nějak hůř dejchat.
Třikrát sláva, protože tomu Sivokovi to fakt jde!
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie české sci-fi České Budějovice postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Smrt bývá nehezká |
| 2022 | Líp už bylo |
| 2022 | Pár zbytků pro krysy |
| 2010 |  Příběhy noci |
Tak vážení, číst podobné knihy v současné době je čirý masochismus... Vyprávění mozka Cappyho (jako to pitíčko) je neskutečně děsivé. Co by se dělo po dvanácti letech od jaderné výměny, která se sice naší kotlince napřímo vyhnula - nicméně nejednou vás napadne, že by vlastně bylo bývalo možná lepší, aby to tenkrát prdlo i do našeho ďolíčku... Chtělo by se mi napsat konec pesimismu, ale to od téhle knihy nečekejte. Kdo nemá rád temné drsárny, nechť se od téhle knihy drží dál. Ostatně autor varuje už názvem, že, takže nikdo nemůže říct, že nevěděl, do čeho se pouští.