Levandulový pokoj
Nina George
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/218378/mid_levandulovy-pokoj-OZo-218378.jpg
4
361
135
Pařížský knihkupec Jean Perdu ví naprosto přesně, jaká kniha dokáže zmírnit určitou bolest duše. Na své lodi plné knih, kterou nazval Literární lékárna, prodává romány jako medicínu pro život. Jen sám sebe nedokáže vyléčit. Už jednadvacet let se trápí odchodem krásné provensálské dívky Manon, která ho opustila, když v noci spal. Nezůstalo mu po ní nic, jen dopis, který se nikdy neodvážil otevřít a přečíst. Až do letošního léta…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2014 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Das Lavendelzimmer , 2013
více info...
Přidat komentář
Jak snadno se člověk nechal léčit touto knihou. S lehkostí se dostal do pařížských uliček i provensálského venkova. I vůni moře jsem cítila. Svoboda takového žití je vskutku opojná a v dnešní uspěchané době doslova žádoucí!
Kniha mě zaujala obálkou a anotací. A hlavně vazbou na Francii, kterou miluji. Tak jsem se do ní pustila a byla velmi překvapena, co mě nakonec čekalo. Byla překvapující, neskutečná a místy až neuvěřitelná. Přesto, že se mi četla těžce, jsem ji přečetla poměrně rychle. Kniha má zvláštní rytmus kapitol, na který jsem si dlouho zvykala. Anotace prozradí z děje jen velmi málo, což hodně oceňuji, jakmile se děj posune za ni, je kniha samé překvapení. To, co stálo v dopise, mě hodně dostalo a říkala jsem si, o čem dál ta kniha může tak být. Hnala mě zvědavost, jak se bude příběh vyvíjet dál. A pak mě brzdil ten styl psaní, který byl místy poezií a ta moudra, která jsem si přečetla několikrát za sebou, než jsem četla dál a říkala si, že by se měla tesat do kamene. Po dočtení ve mě zůstal takový pocit zvláštnosti, tato kniha se vymyká a přesto, že uděluji jen 4 hvězdy (jen proto, že pro mě jsou prostě lepší knihy) si tuto knihu vychutnám někdy ještě jednou.
Moc rada bych se pridala k tem ctenarum,jimz se tato kniha libila, nebot i me okouzlila nazvem, obalkou i anotaci. Po precteni jsem vsak zmatena. Nektere casti me neuveritelne nudily. Tezko jsem se pres ne dostavala, jina mista knihy jsem zase hltala. Precteni celeho pribehu mi nakonec trvalo tri mesice a to se mi moc casto nestava. Je mi z toho smutno,protoze jedna moje cast pribeh obdivuje a druha se nudi a proto knihu hodnim pouhymi tremi hvezdickami.
Tahle knížka není jen klasickým příběhem o lásce. Velký důraz je kladen také na přátelství, které je pro příběh velmi důležité. Styl, ve kterém se celý román nese, není jednoduchý. Autorka píše poeticky, což je znát hlavně v úryvcích z Manonina deníku, kterými je příběh proložen. Ten na mě působil až snově. Jakmile se však začtete, neodrhnete se a pohltí vás osobitá atmosféra, která se románem line. Levandulový pokoj je velmi francouzský. Připomíná Čokoládu od Joanne Harris a také Amélii z Montmartru.
Krásný příběh, místy hodně smutný, ale jinak krásně čtivý. Knížku 100% doporučuji! :)
Nad očekávání překrásná kniha, která vás pohladí po duši. Užívala jsem si každé slovíčko, každá věta byla pro mě učiněný balzám. :)
Příběh mě chytl hned od začátku a nepustil až do konce. Ani na chvíli jsem se nenudila, a to přitom v knize nejsou žádné drastické zvraty, které by chtěly čtenáře za každou cenu šokovat. Naopak děj poklidně plyne, tu a tam se něco semele, dalo by se téměř říct "aby se neřeklo" a pokračuje se ve stejném tempu dál. Osobně si myslím, že jiný styl vyprávění by se ani ke knize nehodil, naopak mi to tak přišlo v pořádku.
Kniha je spíše o životě, o jeho balancování a hodnocení, o nových začátcích, na které není nikdy pozdě, o filozofii, přátelích, lásce, literatuře a samozřejmě také překrásné Francii. Pokud máte rádi francouzskou kulturu, tak tuto knihu rozhodně nevynechejte. ;)
" Literární lékárna" krásný nápad, Knihy podle pocitů, proti bolesti, smutku, nebo pro radost. Moc pěkné čtení o lásce k literatuře. A krásný popis přírody jižní Francie. Miluji knihy a miluji Provence . Proto odpouštím autorce i ten romantický, sladkobolný příběh.
Příjemná kniha, ale samotný příběh vcelku nudný. Líbilo se mi vykreslení postav, popisy města, obyvatel...
Docela dlouho jsem se rozmýšlela, co o téhle knize napíšu...mám z ní docela rozporuplné pocity, proto jen čtyři hvězdičky. Navíc jsem ji četla skoro dva měsíce, což se mi taky často nestává. Dost často mě během téhle knihy napadala myšlenka, že člověk v životě víc lituje toho, co neudělal, než toho, co udělal... Také cením recepty a odkazy na jiné knihy na konci, to jsem ještě nikde neviděla.
Krásná sladkobolná pohádka pro dospělé. Žádná bezduchá, prvoplánová, přeslazená červená knihovna. Tahle knížka je napsaná moc příjemným stylem. Tak trochu mi vzdáleně připomínala druhý díl Fulghumova Třetího přání (snad ta řeka a spousta filozofických mouder, která má člověk chuť si začít vypisovat). Je tam sice pár momentů, kdy si říkáte, že to už působí příliš uměle a na efekt a že si je mohla autorka odpustit (třeba scéna na zahradě s nahou nemocnou sochařovou dcerou), ale jako celek vás ta kniha vysloveně pohladí po duši. Škoda, že takoví nenapravitelní romantici (muži i ženy všeho věku) trousící životní moudra z rukávu, kterých je tahle knížka plná, jsou jen v lidském snění. :o) Těm, kteří v knížkách hledají naději a pozitivní náboj, určitě doporučuji.
Začátek knihy mě uchvátil. Příběh lékárny, neotevřeného dopisu, mapy na podlaze. Krásně popsané a hřálo to na duši. Čistá poetika ovoněná levandulí.
Od odjezdu lodi jsem se začala občas nudit a ke konci už jsem se přímo těšila na rozuzlení a konečné zúčtování. Těch zvláštních postav a životních osudů už na mě bylo zkrátka moc. Přesto jsem úpřímně ráda, že jsem knihu četla. Už dlouho jsem v příběhu nenašla tolik krásné, vřelé melancholie. Je to jako těch 13 dezertů - každý úplně jiný a zvláštní, ale dohromady je to skvělé.
Páčila sa mi, napriek tomu, že vo mne vyvolala smútok. Nežná, jemná, citlivá zobrazujúca sondu do duše, asi aj tej mojej. Normálne som si pri jej čítaní veľa vecí uvedomila, a keď doznejú tieto pocity, tak mi bude kniha aj chýbať :) Odporúčam.
Nádherná kniha....jen málo knih dokáže číst z duše, ze srdce a člověk má strach, že je dočte a bude muset odložit do knihovny..vyvolá smutek, radost a blízkost smrti...
"Knihy nejsou jen lékaři. Existují romány, které jsou v životě laskavými průvodci. Některá kniha je pohlavek, jiná přítelkyně, která člověka zabalí do ohřátě osušky, když ho na podzim přepadne melancholie. A některá no....Některá je růžová cukrová vata. Zašimrá na tři sekundy v mozku a nezanechá po sobě nic. Jako žhavá, rychlá milostná aféra."
Tahle kniha byla přesně ta přítelkyně, která rozdávala teplo při každém její otevření.
Bohužel jsem se nedostala dál než do třetiny knihy... přišlo mi to neuvěřitelně melodramatické a utahané. Paní zdá se zatím žádnou další knihu nenapsala. Aspoň že tak :)
Tato knížka se okamžitě dostala do seznamu knih mého srdce! Je neobyčejná! Vyvolávala ve mě střídavě pocity božské blaženosti a smutku, že i tato kniha musí někdy skončit.
Tato knížka se dá přečíst docela rychle, protože čtenáře (např. mě) absolutně pohltí, já jsem si ale každou větu nechávala uvíznout v paměti, protože každá věta v této knize mi připadala neobyčejně nádherná :)
Knihu jsem přečetla, ale trvalo mi to pár dní... Střídaly se v ní krásné, čtivé a velmi emotivní pasáže s pasážemi velice nudnými, dlouhými a podle mně zbytečnými... Ano, v této knize je krásně popsaná francouzská příroda, stejně jako lidé na francouzském venkově, že má člověk opravdu chuť se tam okamžitě rozjet... ale na druhou stranu to taky není nic vyjímečného.. co se mi ale na knize opravdu velmi líbilo, bylo přátelství mezi Perduem a Maxem, které vzniklo zničeho a přerostlo ve všechno...
Krásna kniha-úprimná, poetická, s láskavým humorom, ach Jean Perdu, škoda, že takých "dušočítačov" v skutočnosti niet...
Příběh o tom, jak hloupě dokáže člověk jednat, když ho svazuje strach. Jak ztráta milované osoby dokáže změnit.
Ani nevím, jak tuto knihu okomentovat, protože jsou čtenáři, kterým nemusí nic říct, ale pak jsou čtenáři, kteří při četbě zažívají doslova "vzrušení četbou" :) A já patřím mezi tu druhou skupinu..pokud máte rádi knihy, jídlo, kočky a Francii, tak se musíte do této knihy zamilovat na první pohled...já knihu objevila jen tak v knihkupectví, prostě jsem po ní sáhla a věděla, že ji musím mít...při čtení prvních pár stránek jsem si přála, aby ta kniha nikdy neskončila...protože jsem prostě při čtení zažívala pocity radosti, smutku, touhy, vzrušení, chutě a já nevím, co všechno dalšího....jednoduše z té knihy "voní" život... určitě jsem ji nečetla naposled a už teď se těším, až ji budu číst znovu...prostě nádherná kniha...
Štítky knihy
Francie Provence Paříž psychologické romány knihkupectví bibliofilie, bibliofilství, knihomilství
Autorovy další knížky
| 2014 |  Levandulový pokoj |
| 2017 |  Kniha snů |
| 2016 | Přístav naděje |
| 2020 | Krása noci |
| 2021 | Světla jihu |
Kniha Levandulový pokoj je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 512x |
| Čtenářské výzvě | 146x |
| Doporučených | 47x |
| Knihotéce | 267x |
| Chystám se číst | 366x |
| Chci si koupit | 55x |
| dalších seznamech | 13x |
nápad to byl vskutku nádherný, ale to zpracování velmi pokulhávalo a nakonec se plazilo, nedočetla jsem, jelikož se děj stal nakonec tak nudným, že jsem u knihy několikráte usnula