Levandulový pokoj

Levandulový pokoj

Pařížský knihkupec Jean Perdu ví naprosto přesně, jaká kniha dokáže zmírnit určitou bolest duše. Na své lodi plné knih, kterou nazval Literární lékárna, prodává romány jako medicínu pro život. Jen sám sebe nedokáže vyléčit. Už jednadvacet let se trápí odchodem krásné provensálské dívky Manon, která ho opustila, když v noci spal. ...celý text

Pařížský knihkupec Jean Perdu ví naprosto přesně, jaká kniha dokáže zmírnit určitou bolest duše. Na své lodi plné knih, kterou nazval Literární lékárna, prodává romány jako medicínu pro život. Jen sám sebe nedokáže vyléčit. Už jednadvacet let se trápí odchodem krásné provensálské dívky Manon, která ho opustila, když v noci spal. Nezůstalo mu po ní nic, jen dopis, který se nikdy neodvážil otevřít a přečíst. Až do letošního léta… méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/21_/218378/levandulovy-pokoj-OZo-218378.jpg 4.1138
Originální název:

Das Lavendelzimmer

Žánr:
Literatura světová, Romány
Rok vydání: , 1. vydání originálu: 2013 ...více
Nahrávám...

Komentáře (59)

Přidat komentář
Šárka_D
27. října

Docela fajn čtení do francouzské kavárny ke cappuccinu a croissantu s nutellou. Pro holky.

Dija
17. října

Kniha, která má úžasnou atmosféru, je neuvěřitelně citlivá a pojednává o pomíjivosti života. Důraz je zde kladen na sílu přátelství. Příběh má v sobě spoustu krásných myšlenek, ale myslím, že bych ji spíše doporučovala starší generaci, kteří ji pochopí lépe. Velkým kladem jsou překrásné popisy!

ally74
22. září

Kniha se mi moc líbila, přiznám se, že při nákupu rozhodla obálka. Prostředí zasazené do mé milované Paříže, Provance, na mořské pobřeží, kniha plná citů, lásky, přátelství. Dobře se čte a řekla bych, že tuto knihu byl měl číst někdo, kdo už má pár lásek za sebou, aby jí celkově porozuměl. U knihy jsem se nenudila, naopak. Doporučuji.

zuza.floderova
18. září

nápad to byl vskutku nádherný, ale to zpracování velmi pokulhávalo a nakonec se plazilo, nedočetla jsem, jelikož se děj stal nakonec tak nudným, že jsem u knihy několikráte usnula

Aroucaria
03. září

Jak snadno se člověk nechal léčit touto knihou. S lehkostí se dostal do pařížských uliček i provensálského venkova. I vůni moře jsem cítila. Svoboda takového žití je vskutku opojná a v dnešní uspěchané době doslova žádoucí!

rajen
19. srpna

Kniha mě zaujala obálkou a anotací. A hlavně vazbou na Francii, kterou miluji. Tak jsem se do ní pustila a byla velmi překvapena, co mě nakonec čekalo. Byla překvapující, neskutečná a místy až neuvěřitelná. Přesto, že se mi četla těžce, jsem ji přečetla poměrně rychle. Kniha má zvláštní rytmus kapitol, na který jsem si dlouho zvykala. Anotace prozradí z děje jen velmi málo, což hodně oceňuji, jakmile se děj posune za ni, je kniha samé překvapení. To, co stálo v dopise, mě hodně dostalo a říkala jsem si, o čem dál ta kniha může tak být. Hnala mě zvědavost, jak se bude příběh vyvíjet dál. A pak mě brzdil ten styl psaní, který byl místy poezií a ta moudra, která jsem si přečetla několikrát za sebou, než jsem četla dál a říkala si, že by se měla tesat do kamene. Po dočtení ve mě zůstal takový pocit zvláštnosti, tato kniha se vymyká a přesto, že uděluji jen 4 hvězdy (jen proto, že pro mě jsou prostě lepší knihy) si tuto knihu vychutnám někdy ještě jednou.

janasim
26. července

Moc rada bych se pridala k tem ctenarum,jimz se tato kniha libila, nebot i me okouzlila nazvem, obalkou i anotaci. Po precteni jsem vsak zmatena. Nektere casti me neuveritelne nudily. Tezko jsem se pres ne dostavala, jina mista knihy jsem zase hltala. Precteni celeho pribehu mi nakonec trvalo tri mesice a to se mi moc casto nestava. Je mi z toho smutno,protoze jedna moje cast pribeh obdivuje a druha se nudi a proto knihu hodnim pouhymi tremi hvezdickami.

bookcase
21. července

Tahle knížka není jen klasickým příběhem o lásce. Velký důraz je kladen také na přátelství, které je pro příběh velmi důležité. Styl, ve kterém se celý román nese, není jednoduchý. Autorka píše poeticky, což je znát hlavně v úryvcích z Manonina deníku, kterými je příběh proložen. Ten na mě působil až snově. Jakmile se však začtete, neodrhnete se a pohltí vás osobitá atmosféra, která se románem line. Levandulový pokoj je velmi francouzský. Připomíná Čokoládu od Joanne Harris a také Amélii z Montmartru.

lucie3032
18. července

Krásný příběh, místy hodně smutný, ale jinak krásně čtivý. Knížku 100% doporučuji! :)

Hřibče
13. července

Nad očekávání překrásná kniha, která vás pohladí po duši. Užívala jsem si každé slovíčko, každá věta byla pro mě učiněný balzám. :)
Příběh mě chytl hned od začátku a nepustil až do konce. Ani na chvíli jsem se nenudila, a to přitom v knize nejsou žádné drastické zvraty, které by chtěly čtenáře za každou cenu šokovat. Naopak děj poklidně plyne, tu a tam se něco semele, dalo by se téměř říct "aby se neřeklo" a pokračuje se ve stejném tempu dál. Osobně si myslím, že jiný styl vyprávění by se ani ke knize nehodil, naopak mi to tak přišlo v pořádku.
Kniha je spíše o životě, o jeho balancování a hodnocení, o nových začátcích, na které není nikdy pozdě, o filozofii, přátelích, lásce, literatuře a samozřejmě také překrásné Francii. Pokud máte rádi francouzskou kulturu, tak tuto knihu rozhodně nevynechejte. ;)

asam
03. července

" Literární lékárna" krásný nápad, Knihy podle pocitů, proti bolesti, smutku, nebo pro radost. Moc pěkné čtení o lásce k literatuře. A krásný popis přírody jižní Francie. Miluji knihy a miluji Provence . Proto odpouštím autorce i ten romantický, sladkobolný příběh.

silazwyku
25. května

Příjemná kniha, ale samotný příběh vcelku nudný. Líbilo se mi vykreslení postav, popisy města, obyvatel...

PetikLozik
05. května

Docela dlouho jsem se rozmýšlela, co o téhle knize napíšu...mám z ní docela rozporuplné pocity, proto jen čtyři hvězdičky. Navíc jsem ji četla skoro dva měsíce, což se mi taky často nestává. Dost často mě během téhle knihy napadala myšlenka, že člověk v životě víc lituje toho, co neudělal, než toho, co udělal... Také cením recepty a odkazy na jiné knihy na konci, to jsem ještě nikde neviděla.

nefernefer
27. dubna

Krásná sladkobolná pohádka pro dospělé. Žádná bezduchá, prvoplánová, přeslazená červená knihovna. Tahle knížka je napsaná moc příjemným stylem. Tak trochu mi vzdáleně připomínala druhý díl Fulghumova Třetího přání (snad ta řeka a spousta filozofických mouder, která má člověk chuť si začít vypisovat). Je tam sice pár momentů, kdy si říkáte, že to už působí příliš uměle a na efekt a že si je mohla autorka odpustit (třeba scéna na zahradě s nahou nemocnou sochařovou dcerou), ale jako celek vás ta kniha vysloveně pohladí po duši. Škoda, že takoví nenapravitelní romantici (muži i ženy všeho věku) trousící životní moudra z rukávu, kterých je tahle knížka plná, jsou jen v lidském snění. :o) Těm, kteří v knížkách hledají naději a pozitivní náboj, určitě doporučuji.

tereza1198
06. dubna

Začátek knihy mě uchvátil. Příběh lékárny, neotevřeného dopisu, mapy na podlaze. Krásně popsané a hřálo to na duši. Čistá poetika ovoněná levandulí.
Od odjezdu lodi jsem se začala občas nudit a ke konci už jsem se přímo těšila na rozuzlení a konečné zúčtování. Těch zvláštních postav a životních osudů už na mě bylo zkrátka moc. Přesto jsem úpřímně ráda, že jsem knihu četla. Už dlouho jsem v příběhu nenašla tolik krásné, vřelé melancholie. Je to jako těch 13 dezertů - každý úplně jiný a zvláštní, ale dohromady je to skvělé.

bastina
31. března

Páčila sa mi, napriek tomu, že vo mne vyvolala smútok. Nežná, jemná, citlivá zobrazujúca sondu do duše, asi aj tej mojej. Normálne som si pri jej čítaní veľa vecí uvedomila, a keď doznejú tieto pocity, tak mi bude kniha aj chýbať :) Odporúčam.

Efča59
28. března

Nádherná kniha....jen málo knih dokáže číst z duše, ze srdce a člověk má strach, že je dočte a bude muset odložit do knihovny..vyvolá smutek, radost a blízkost smrti...

"Knihy nejsou jen lékaři. Existují romány, které jsou v životě laskavými průvodci. Některá kniha je pohlavek, jiná přítelkyně, která člověka zabalí do ohřátě osušky, když ho na podzim přepadne melancholie. A některá no....Některá je růžová cukrová vata. Zašimrá na tři sekundy v mozku a nezanechá po sobě nic. Jako žhavá, rychlá milostná aféra."

Tahle kniha byla přesně ta přítelkyně, která rozdávala teplo při každém její otevření.

teacup
10. březnaodpad!

Bohužel jsem se nedostala dál než do třetiny knihy... přišlo mi to neuvěřitelně melodramatické a utahané. Paní zdá se zatím žádnou další knihu nenapsala. Aspoň že tak :)

Knihomolkaa
27. února

Tato knížka se okamžitě dostala do seznamu knih mého srdce! Je neobyčejná! Vyvolávala ve mě střídavě pocity božské blaženosti a smutku, že i tato kniha musí někdy skončit.

Tato knížka se dá přečíst docela rychle, protože čtenáře (např. mě) absolutně pohltí, já jsem si ale každou větu nechávala uvíznout v paměti, protože každá věta v této knize mi připadala neobyčejně nádherná :)

anibeni
20. února

Knihu jsem přečetla, ale trvalo mi to pár dní... Střídaly se v ní krásné, čtivé a velmi emotivní pasáže s pasážemi velice nudnými, dlouhými a podle mně zbytečnými... Ano, v této knize je krásně popsaná francouzská příroda, stejně jako lidé na francouzském venkově, že má člověk opravdu chuť se tam okamžitě rozjet... ale na druhou stranu to taky není nic vyjímečného.. co se mi ale na knize opravdu velmi líbilo, bylo přátelství mezi Perduem a Maxem, které vzniklo zničeho a přerostlo ve všechno...

lusila
18. února

Krásna kniha-úprimná, poetická, s láskavým humorom, ach Jean Perdu, škoda, že takých "dušočítačov" v skutočnosti niet...

Zuza151
13. února

Příběh o tom, jak hloupě dokáže člověk jednat, když ho svazuje strach. Jak ztráta milované osoby dokáže změnit.

janulka1310
28.12.2015

Ani nevím, jak tuto knihu okomentovat, protože jsou čtenáři, kterým nemusí nic říct, ale pak jsou čtenáři, kteří při četbě zažívají doslova "vzrušení četbou" :) A já patřím mezi tu druhou skupinu..pokud máte rádi knihy, jídlo, kočky a Francii, tak se musíte do této knihy zamilovat na první pohled...já knihu objevila jen tak v knihkupectví, prostě jsem po ní sáhla a věděla, že ji musím mít...při čtení prvních pár stránek jsem si přála, aby ta kniha nikdy neskončila...protože jsem prostě při čtení zažívala pocity radosti, smutku, touhy, vzrušení, chutě a já nevím, co všechno dalšího....jednoduše z té knihy "voní" život... určitě jsem ji nečetla naposled a už teď se těším, až ji budu číst znovu...prostě nádherná kniha...

Mermaida
23.12.2015

Nádherná!.. Uchvátila mě - ten smutek, žal, bolest, touha, něha, láska, tanec - ŽIVOT! Bláhový Perdu, který neotevřel a nepřečetl si dopis - proklínala jsem ho za to. A obdivovala, že se vypravil do Provence. Příběh byl poutavý, promyšlený - hezký i smutný zároveň. Měl chuť po poznání a vlídnosti. Láska je sladká i hořká. A děj mi přišel ze začatku dle Perduova vidění hořký a přecházel stránku po stránce ke sladkosti. Už teď vím, že jednou si Jeanův příběh vezmu znovu do ruky a budu ho s ním prožívat. Abych jím mohla být opět pohlcena a mohla ho vstřebávat všemy póry...
Jen jednu věc - knihu bych ale s dovolením přejmenovala na "Ochutnavač knih". Vím, proč se kniha jmenuje Levandulový pokoj, ale tak nějak název, jenž jsem si přebrala z knihy já, se mi zamlouvá pro celek tohoto příběhu daleko víc.

Jaruce
13.12.2015

Kniha se mi líbila, ale zas tak nejúžasnější příběh to pro mě nebyl. Četla jsem lehce a se zájmem jak to dopadne. Konec jsem i trochu obrečela. Je to čtení pro dny, když se cítíte tak trochu smutně a ne naplněně, pak po pár řádcích vás Vaše chmury přejdou.

aivys
12.11.2015

Vřele doporučuji.Po přečtení knihy by člověk nejraději sedl na loď a projel celý kraj i s jeho vůněmi a příběhy.

noctambule
25.10.2015

Pro mě hodně výjimečná kniha a těžko se mi její hodnocení proměňuje v nějakou číselnou hodnotu. Milovala jsem a zároveň nenáviděla Levandulový pokoj zhruba půl roku. Žít s jednou knihou takovou dobu se mi ještě nestalo. Byl to tak intenzivní zážitek, že jsem si od ní musela dát čtvrt roku pauzu. Ale zároveň jsem věděla, že ji chci dočíst. Obsahuje spoustu skvělých myšlenek, citátů apod. jenže obsahuje i něco, co mě neskutečně iritovalo, někdy to padalo až moc hluboko do vod banality. Po čtvrtletní pauze jsem zcela plynule navázala, kde jsem přestala, vše jsem si bez problémů oprášila a druhou polovinu dočetla bez problémů. Těžko říct, jestli je první půlka únavná, nebo na ní musí mít člověk tu správnou náladu. Můj hlavní problém s touto knihou spočívá v hlavních hrdinech této knihy, tedy Manon a její muži. Obecně vzato má nadějný konec, ale ve mě zůstává především smutek.

kobyb
03.10.2015

Ten děj asi nebyl tak důležitý, v knize je ale zakompováno spousta krásných myšlenek a citátů, nad některými až mrazí. Neodpustím si nepředat dál pro ty, kteří knihu číst nikdy nebudou: "Knihy pochopitelně nejsou jen lékaři. Existují romány,které jsou v životě laskavými průvodci. Nekterá kniha je pohlavek, jiná přítelkyně, která zabalí člověka do ohřáté osušky, když ho na podzim předpadne melancholie. A některá...no. Některá je růžová cukrová vata. Zašimrá na tři sekundy v mozku a nezanechá po sobě nic. Je žhavá, rychlá milostná aféra."
Levandulový pokoj není knížka na jednu noc a den, je spíše laskavým průvodcem životem.

aginecka
22.09.2015

Originální námět, hluboký příběh, ale zpracování příliš chtěné, násilné a mnohdy klišovité. Forma zabíjí obsah.

TerkaM
10.09.2015

Krásná kniha plná nádherných myšlenek a citátů, které jsem si chtě nechtě musela zatrhnout. :) Úžasné čtivo. Doporučuji. :)


Autor a jeho další knihy

Nina George

Nina George

německá, 1973

Štítky

Francie psychologické romány

Uživatelé mají knihu

v Přečtených196x
v Právě čtených12x
v Knihotéce86x
v Doporučených28x
v Chystám se číst280x
v Chci si koupit49x