Levandulový pokoj
Nina George
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/218378/mid_levandulovy-pokoj-OZo-218378.jpg
4
361
135
Pařížský knihkupec Jean Perdu ví naprosto přesně, jaká kniha dokáže zmírnit určitou bolest duše. Na své lodi plné knih, kterou nazval Literární lékárna, prodává romány jako medicínu pro život. Jen sám sebe nedokáže vyléčit. Už jednadvacet let se trápí odchodem krásné provensálské dívky Manon, která ho opustila, když v noci spal. Nezůstalo mu po ní nic, jen dopis, který se nikdy neodvážil otevřít a přečíst. Až do letošního léta…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2014 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Das Lavendelzimmer , 2013
více info...
Přidat komentář
Miluji levanduli a tato kniha pro mě byla dárkem.
Příběh mě stáhl do dění po pár řádcích a určitě si ji přečtu ještě jednou, někdy.
Jako relax od reality je nejlepší volbou.
Nechapu hodnoceni knihy. Pribeh me absolutne nebavil,byl neskutecne roztahany.Kdyby z knihy zbyla jen polovina,bylo by to mozna lepsi.
Mne to prišlo nudné, rozťahané. Čakala som niečo ako Guernseyska literárna spoločnosť, alebo Čtenáři z Broken Wheel.
Kniha Levandulový pokoj, Vás donutí zpomalit, odpočinout si a přemýšlet. Pohladí Vás, utěší a jako bonus povypráví příběh bolestné lásky a vykoupení z ni. Jean Perdu prodává knihy a má dar, nabídnou knihu přesně na míru tomu, jak se v nitru cítíte. Sám však má srdce rozervané odchodem krásné Manon, do které byl bezhlavě zamilován. Ta ho jedné noci opustila a nechala po sobě jen dopis, který se Jean neodvážil dlouhá léta otevřít a přečíst. Až jednou . . .
Něžná kniha plná krásných myšlenek, která Vás při čtení za deštivého odpoledne zahřeje.
Stav nouze mě donutil číst vše, co bylo po ruce, takže jsem se vrátila k Levandulovému pokoji (byl to dárek - poprvé odložen a nedočten v prosinci 2019). Na sobě jsem si ověřila, že tuze záleží na náladě, na rozpoložení, ve kterém se při četbě nacházíte.
Tentokrát jsme se potkaly - knižní lékárna a já - v tu pravou chvíli, a když budu mluvit za sebe, tak já jsem si to užila. Ano, všechny výtky (bylo to dlouhé, sladkobolné, místy ukňourané a bolestínské, všude samá moudra, Manon a její muži, a považte ten dopis!) beru, ale přesto mi to nevadilo. Prostě jsme si tentokrát "sedly": já polykačka knih, ona plná knižních léků. A to nemluvím o té spoustě vůní, nálad, pocitů a představ, které jsem si takto zprostředkovaně dopřála!
Abych trochu vykompenzovala tu romantickou, setrvale vstřícnou až empatickou atmosféru, hledala jsem mezi moudry ta víceméně neutrální a dokonce se mi podařilo najít i tento skvost:
"Tento národ postrádá po tisíce let vyvíjenou kulturu, mýty, pověry, společné vzpomínky, hodnoty i pocit studu. Zná jen křesťansko-militaristickou pseudomorálku, křížení pšenice, amorální lobbisty zasazující se za výrobu zbraní a sexistický rasismus," hřímal v deníku New York Times předtím, než USA opustil.
Překvapení: kniha vyznívající jako oslava Provence a obecně celé Francie byla napsaná německou autorkou a vyšla v němčině!
Komentáře PetikLozik a nefernefer bych podepsala, ale i další reakce čtenářů byly zajímavé. A tohle bych si vzala jako své osobní motto:
"Máme jen tento život. Chci ten svůj prožít s tebou, ale nemám v úmyslu tě v tom tvém rušit."
Krásná kniha která donutí člověka zpomalit, zastavit se. Toto jsem si opravdu užila. Ideální na poklidnou dovolenou.
Zvláštní kniha. Hodně záleželo i na tom, v jaké náladě jsem zrovna byla. Líbilo se mi, že mě nutila k zamyšlení. Taky bych uvítala knižní lékárnu v okolí svého bydliště.
Čas je relativní. A zároveň je naprosto subjektivní. Ovlivňuje všechno, co uděláme, nebo neuděláme. Odvíjí se od toho, čím ho měříme a pro hodnotu našeho poznání někdy znamená všechno a jindy zase vůbec nic.
Čekala jsem romantiku, ale tento příběh je něco jiného. Je o knihách. O životě. O životě a knihách. Ale hlavně o duši. A o lásce.
-------------------------------------------
Přitiskl tvář pevně ke sklu.
Zašeptal: „Můžu vám dát taky nějakou knihu.“
Světlo na chodbě zhaslo.
„Jakou knihu?“ špitl ovál.
„Nějakou, která vás utěší.“
„Musím ale ještě plakat, abych neutonula. Rozumíte tomu?“
„Samozřejmě. Někdy člověk plave v nevyplakaných slzách, a kdyby je v sobě držel, utopil by se v nich.“ Já se nacházím na dně takového moře. „Přinesu vám tedy knihu k pláči.“
Jsem na tom úplně stejně jako Lemurka: po skvělých knihách jako jsou Okamžik ve větru, Tiché roky, Zaslíbená země nebo Mariana mám problém se začíst, takže tento vánoční dárek odkládám. Třeba mu někdy později přijdu na chuť, ale teď to prostě nejde.
Toto je čtení pro potěšení ze čtení, dalo by se říci. Nejlépe mít při ruce tužku a papír, každou chvíli narazíte na větu hodnou zaznamenání.
To je zvláštní příběh - o lásce ztracené a bolestné ...
V hlavní roli knihkupec Jean, který provozuje "literární lékárnu" ...
Knihy bere jako lék - jen své zraněné duši pomoci nedovede ... do chvíle, kdy se objeví tajemný dopis ...
A Jean se vydává na lodní plavbu na jih Francie, aby uzavřel jednu kapitolu svého života ...
Podaří se mu najít rozřešení ?
A nástin autorky o odchodu člověka :
"Odeberu se do svého posledního pokoje a odtamtud do zahrad.
Projdu přívětivými vysokými dveřmi na terasu a vstoupím do zapadajícího slunce.
A pak - pak se stanu světlem a budu moct být všude ..."
A smíření :
"Smrt neznamená vůbec nic. Zůstaneme navždy tím, čím jsme jeden pro druhého byli ..."
Přes tklivé úvahy je to kniha, která ukazuje cestu ze zármutku ...
U některých knih se nemohu začíst či mě nezaujmou... Pokud se tak stane do sto stránek, knihu odkládám. To se stalo i u této.
Přečteno podruhé a musím říct, že se mě to líbilo mnohem víc než poprvé. Je to smutný příběh ztracené lásky, bolesti, smrti. Také nalezení lásky,přátelství,pomoci druhým i vyrovnání se s bolestnou minulostí.
Kniha o nejhlubších citech a pocitech. Je to pomalý a do hloubky vyprávěný příběh o prožitcích a nejskrytějších myšlenkách.
Kniha, která chytne za srdce. Ani ne tak příběhem, spíš moudry, které nabízí. Řekla bych, že zde jde spíše o to, aby si člověk odnesl něco do života, než aby si přečetl další "obyčejný" příběh. Aby tato kniha vyléčila jeho duši...
Snová knížka, která vás pozdvihne do vyššího vnímání, nad šedou realitu života. Působí na všechny smysly. To se mi líbilo. Ale občas jsem ztrácela kontinuitu děje i postav. Za to jedna hvězda dolů.
Náherná kniha. Příběh v této knize vůbec není to hlavní. Vychutnala jsem si každičkou stránku od začátku až do konce. Moc milé čtení.
Doporučuji užívat po troškách, tak 5-50 stránek denně. Působí jako antidepresivum.
Štítky knihy
Francie Provence Paříž psychologické romány knihkupectví bibliofilie, bibliofilství, knihomilství
Autorovy další knížky
| 2014 |  Levandulový pokoj |
| 2017 |  Kniha snů |
| 2016 | Přístav naděje |
| 2020 | Krása noci |
| 2021 | Světla jihu |
Kniha Levandulový pokoj je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 512x |
| Čtenářské výzvě | 146x |
| Doporučených | 47x |
| Knihotéce | 267x |
| Chystám se číst | 366x |
| Chci si koupit | 55x |
| dalších seznamech | 13x |
Z knihy mám rozporuplné pocity.
První polovina mě vyloženě nebavila, nudila a kdybych knihu nezvolila do Čtenářské výzvy, asi bych ji i odložila.
Ale pak se to zlomilo, i moje nálada na čtení se zlepšila a já se do knihy začetla. Bohužel jeden z posledních dopisů to zase zazdil a já se nutila do čtení. Konec byl příjemný, i když trochu přehnaný.
U téhle knihy jsem poprvé poznala, že záleží v jaké náladě čtu. Možná, kdybych měla lepší náladu, by se mi Levandulový pokoj líbil víc a časté nářky by mi tolik nevadili.. Za mě průměrná kniha, po které už nejspíš nesáhnu.