Lenochod Jimmy & jeho backup band
Pavel Bareš
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520219/bmid_lenochod-jimmy-jeho-backup-band-651a9e6ccf6e3.jpg
4
72
19
Lenochod Jimmy a jeho backup band to do rádií nikdy nedotáhli. Svoji kariéru v hudebním šoubyznysu zakončili úplně stejně, jako ji začali: coby podprůměrná středoškolská garážovka, která svým fanouškům kromě chronického pískání v uších nikdy nepřinesla žádnou přetrvávající hodnotu. O patnáct let později si Dylan huntuje záda při kancelářské práci, Jess si ničí nervy jako učitelka na své alma mater a Casper se marně snaží uchopit otěže rodinného života. Z divokého mládí stráveného na pódiích zahulených klubů jim zbyly jen zastřené, hořkosladké vzpomínky. Alespoň do té doby, než se na scénu vrátí bývalý spoluhráč Ollie s nápadem natolik absurdním, že ho nejde odmítnout: Lenochod Jimmy a jeho backup band se dají znovu dohromady. Společně vyrazí na tentýž fesťák, na kterém se před patnácti lety všechno podělalo, vrátí zpátky čas a splní si svoje mladistvé sny dřív, než se všichni do posledního stanou oživlými mrtvolami v zajetí dospělých povinností. Lenochod Jimmy & jeho backup band je kniha o hudbě a moci, která v ní dřímá; o dospělosti a strachu z ní; o přátelství, ztrátě, bolesti a smíření. Je o tom, jak důležité je, aby basa držela tempo s bicími, a o tom, že občas nemusíte hrát zase tak dobře, když aspoň hrajete dost nahlas.... celý text
Přidat komentář
Budu opakovat trochu předřečníky, když zmíním, že by "Lenochod" nejspíš obstál i bez fantasy zápletky, která se navíc objeví až poměrně pozdě, takže kdo neví, toho může překvapit možná i nepříjemně. Nevadila mi zas tak moc, i když jedna část je tam možná až zbytečně natahovaná, trošku jsem v ní přeskakovala. Což je poměrně paradoxní, protože jsem si doma pochvalovala, jak dobře se Lenochod čte, i když můžeme mít zprvu dojem, že se v něm nic neděje. Pak když byla akce, přeskakovala jsem.
Nicméně i přes tyto drobné výtky musím říct, že se to skvěle četlo, charaktery byly pěkně vystavěné, je to napsáno takovým lehkým perem, tudíž se skvěle čte. Do toho až britský humor, který mi sedl do neustálé představy, že čtu zahraničního autora. Zábavná skoro oddechovka (i když i tu najdeme dosti závažné téma). Jen tak dál, Pavle Bareši, a klidně příště bez fantasy příkras, ten čistý příběh byl skvělý.
Z Mety jsem byla neskutečně nadšená a všude jsem ji doporučovala, takže jsem měla velmi vysoká očekávání, která se bohužel nenaplnila. Nápad byl určitě zajímavý, ale nějak jsem se při čtení nudila. Muzikanti jsou většinou skvělé postavy, ale tady se pro mě sešla skupinka dost nesympatických postav. Když jsem si na poněkud svérázné muzikanty zvykla, přišel ke konci zvrat, který na mě už byl už moc.
První kniha, kterou jsem od autora četla, se mi četla opravdu dobře. Styl, kterým je napsaná mi hodně vyhovoval, ale co se mi líbilo nejvíce byly jednotlivé postavy. Jsou skvěle vykresleny a mají v sobě neuvěřitelnou opravdovost. U knihy jsem se dobře bavila, ale vzhledem k příběhu mi bylo zároveň i hodně smutno (díky právě již zmíněným propracovaným postavám). Z knihy mám ve finále asi dobrý pocit, ale souhlasím však s většinou, že ten fantasy prvek byl už trochu moc a vůbec tam být nemusel. Závěrečná bitva byla sice zajímavá, ale hodně zdlouhavá a musela jsem se do čtení trochu nutit. Musím ale uznat, že je to hodně originální příběh, který si své čtenáře určitě najde a pravděpodobně si od autora přečtu i další knihy.
Členové kapely Lenochod Jimmy se po patnácti letech vrací na místo činu - festival Rottenbury, aby se znovu pokusili prorazit a dali do kupy své životy, poznamenané odchodem klávesisty. Závěrečná epická bitva, kdy na sebe protivníci hází tóny a akordy, evokuje bitvu čarodějů s firebally. Psychologický román o vyhořelých třicátnících se nečekaně mění ve fantasy s oživlými zombíky, aby ťal i do hudebního byznysu, kdy jsou zpěváci a kapely jen otroky svých producentů.
Není to špatná kniha, vidím tam i spoustu pozitiv, ale mě prostě nesedla
Stane se. Nemůže mi sednout každá kniha
Uf. Tohle mě hodně překvapilo – hlavně proto, že ta knížka není nikde zařazená jako fantastika. První dvě třetiny byly super, dospělý román ze života, navíc ve vtipném prostředí kapely, Bareš očividně ví, o čem píše. Ale pak najednou nekromancerský rituál a show jak ze Scotta Pilgrima?!? Nejdřív mě to teda dost vytočilo a uvažoval jsem, že přestanu. A to čtu fantastiku jakože hodně, skoro výhradně. Ale sem to prostě nepatřilo. Ale dobře, dojel jsem to a když jsem si řekl, že teda přistoupím na jeho hru, tak jsem se vlastně dobře bavil – jenom to prostě najednou bylo něco úplně jiného. Škoda, jako vážné dílo a rocknrollové dílo by to byly dva super samostatné příběhy. Tenhle slepenec... No nevim. Asi ne.
Po Projektu Kronos a Metě se mi konečně dostala do rukou další kniha mého oblíbeného autora a musím říct, že mě opět nezklamal, i když k téhle knize mám i trochu výtek.
Příběh je velmi čtivý, hra s jazykem velmi živá a neskutečně příjemně působící při čtení. Bohužel jsem nikdy neměla žádnou kapelu, ne že bych se o to někdy nepokoušela, a tak mi hudební slang nic neříká, tudíž jsem hromadě slov nerozuměla. Ale to mi vůbec nevadilo. Vše se dá dohledat, pokud chcete. Zároveň mám velmi ráda Pavlův specifický humor a tady ho bylo využito opravdu na maximum.
K Pavlovi prostě patří skoky v čase a to se mi právě neskutečně líbí a jsem ráda, že ani tady o ně nejsem ochuzena. A miluju, že si musím spoustu věcí i domýšlet a uvažovat, ve kterém čase se právě nacházím. Při čtení ale brzy chytnete rytmus a přijde vám to pak velmi automatické. Vůbec jsem se neztrácela.
Teď něco málo k postavám. Bože můj! Pavel jim vtiskl život a to tak extrémně, že jsem měla pocit, že je znám a že sedí se mnou v místnosti. Dokonalý! Jsou parádně propracované! Štvou vás, rozesmějí vás, každý je jiný a přitom je spojuje jeden nezapomenutelný okamžik, se kterým se vyrovnávají celý život. A TO BY MI V TÉHLE KNIZE ÚPLNĚ STAČILO!
A teď už se dostávám k té výtce: tu sci-fi zápletku bych tam úplně mít nemusela. Než přišla, čtení jsem si užívala, pak ale nastal zlom a a já se musela přesvědčit, že čtu stále tu samou knihu. Začala jsem se ztrácet, přišlo mi to dlouhé a chaotické a za mě zbytečné. Chápu Pavlův záměr, proč tam tahle část je, ale na mě byla trochu moc. Už tak byla kniha skvělá a postavy dokonale vykreslené. Příběh se mohl opravdu točit jen kolem traumatu a postav s nimi spojenými, i tak by to stačilo a knize to čtivost určitě neubralo.
Hvězdičku z hodnocení ubírám hlavně kvůli za mě nepotřebné zápletce. Knihu hodnotím ale velmi kladně.
Wau, tohle byl dost ulítlý a bizarní příběh, ale zároveň se mi děsně líbil. I když při "rozuzlení" na festivalu, jsem knihu četla z otevřenou pusou a nevěřila tomu co se děje. Tahle pasáž byla za mě trochu zmatená a zvláštní a mohla by být trošku kratší. Ale celkově knížka byla fakt super, byla nepředvídatelná a zcela jiná oproti ostatním. Líbilo se mi jak se protínal děj z minulosti a ze současnosti.
Tohle šlo teda bohužel mimo mně. Ale dočetla jsem to, což znamená, že tak hrozné to není, protože když je pro mně kniha nečitelná, tak ji normálně odkládám :)
Vtipné mi to nepřišlo, děj za mně naprostý zmatek, nevěděla jsem v které době se nacházíme, no a ta zápletka, kterou autor do příběhu přidal, tak to už vůbec ne. Ale bavily mně postavy a taky jaký vliv na ně měla událost, která se odehrála v jejich mladém věku.
To byl prostě omyl. Moje chyba. Protože kvůli své lehké dyslexii jsem si spletla Bureše a Bareše... Po Infériu jsem chtěla další Burešovu knihu.
Od P. Bareše se mi líbil Projekt Kronos, ale z dalších knih jsem už nebyla nijak odvázaná. Jeho jazyk mi nesedí. Zase citoslovce na celý řádek, koktání v textu mě taky nebavilo. Tyto efekty mi vadily i v předešlých knihách. No prostě moje chyba a omyl.
Ale když už jsem to měla půjčené, tak jsem to dočetla. Možná jsem měla raději počkat na audioverzi. Tam by mohli jazykové efekty zkorigovat do poslouchatelné formy.
Pokud jde o děj, tak nějak mě to začalo bavit asi v půlce, než se to zvrtlo někam, kde to pro mě bylo už úplně mimo.
Kdybych měla odpovědět na komentář uživatele zpetkeknize, tak
- klácení smíchy jsem nezaznamenala a nijak zvlášť mě ani neláká jízda na sekačce, i když tady bych mohla říct, že to bylo lehce vtipné
- postavy mi byly absolutně lhostejné
- absolutně neodhadnete, co se stane na další stránce - to jediné sedí, ale nepovažuju to za výhru, hlavně skoky v čase jsou pro mě zmatečné
- hru s jazykem jsem neocenila (viz výše) - neoslovuje mě styl psaní v citoslovcích apod.
Celkově mohu říct, že příště už si na záměnu Ba a Bu dám pozor, alespoň v případě těchto dvou pro mě stejně se jmenujících autorů. Budu se muset víc soustředit i na křestní jména.
Lenochod Jimmy je již druhá kniha, kterou jsem od autora přečetla a opět super zážitek. Meta se mi líbila o trochu víc, ale i tak jsem si čtení opravdu užila.
Klasický Pavel Bareš s jeho chytlavým stylem vyprávění, nepředvídatelností děje a specifickým humorem. Mimo jiné mě překvapilo, jak moc se mě některé situace dotkly a to v mnoha rovinách. Asi za to může autorův talent vykreslovat děj tak autenticky. Při čtení jsem si zavzpomínala na období dospívaní a i když jsem nikdy v žádné kapele nebyla, vplula jsem do toho jako by mi to bylo vlastní. Nemohla jsem se od čtení odtrhnout a i když má kniha něco přes 400 stran, přečetla jsem ji za 3 dny (na mě velký výkon).
Mělo to spád, hloubku i humor a mě výborně sedla do nálady. Proč se o ní ale nemluví víc? Doporučuju!
Začátek byl velmi slibný. Dát po patnácti letech dohromady garážovou kapelu ... to mohlo být zajímavé. A bylo. Nebylo to třeskutě vtipné, spíš chvílemi k pousmání. Ale prima. Pak byla část na fesťáku. A tohle bylo co? Psychedelické peklo pod taktovkou tereminu. Konec už to příliš nezachránil. Byl předpokládatelný. Za mě velká škoda, že autor přidal k poměrně slušně rozjetému příběhu, který v sobě obsahoval neco navíc, ještě naprosto neskutečný twist v podobě... no zjistěte si to sami, ale za mě velké šlápnutí vedle. Škoda.
Co napsat o knize, která stojí podobně jako filmy Davida Finchera na nečekaném zvratu? Méně je někdy více.
Pokud by se Pavel vykašlal na zvrat s velkým Z, tak by udělal možná lépe. Síla Lenochoda tkví v psychologii a vztazích mezi postavami, což byla Pavlova doména od začátku kariéry. Obdobně jako v Metě i zde generační výpověď tne doživého, vše ostatní je bohužel krapet navíc a kazí výsledný dojem.
Máte rádi příběhy, které jsou nevyzpytatelné, zábavné a těžko odložitelné? Pak si nenechte ujít Lenochoda Jimmyho & jeho backup band.
Kniha vypráví o hudební kapele, která se rozpadne dřív, než se stihne v hudebním světě prorazit. Tak už to ve většině případů u středoškolských kapel bývá. My sledujeme jednotlivé protagonisty v době o patnáct let později, kdy se každý z nich nachází v jiné etapě svého života. Když jeden přijde s nápadem dát se zpět dohromady a vystoupit na hudebním festivale, vyjde to?
Pavel Bareš má velmi specifický styl vyprávění, který jsem si osobně zamilovala. Dokáže si vás získat svou volbou slov a tématy, jenž ve svých titulech rozebírá. Hodně velký důraz tentokrát klade na strach z dospělosti a především sílu přátelství.
Jste-li k tomu fanoušky muziky, najdete v ději nejeden hudební odkaz. Body nahoru k tomu navíc dávám ještě za humor a nepředvídatelnost. Tohle si vážně chcete přečíst.
Přečetla jsem Lenochoda Jimmyho a jeho backup band a konečně pochopila, proč ho Pavel nechtěl žánrově nikam zařazovat. Ono to totiž do žádné škatulky úplně nezapadá. A neskutečně dobře to funguje!
Proč byste si Lenochoda Jimmyho měli přečíst:
budete se permanentně klátit smíchy
bude vám připadat, že všechny ty postavy znáte osobně
absolutně, ale fakt ABSOLUTNĚ neodhadnete, co se stane na další stránce
bude to hrozně bolet
jenže realita občas prostě bolí a tohle je ukrutně reálný
a zároveň geniálně absurdní
budete milovat tu hru s jazykem a všechny ty originální obraty
jo a budete se chtít projet na sekačce (neptejte se, pochopíte)
Zkrátka se to Pavlovi opět povedlo a já smekám!
Tušila jsem, že to bude dobrý, protože Pavel Bareš umí skvěle psát. Ale vlastně jsem netušila, co přesně si mám pod hudebním románem, jak se na knize píše, představit.
Myslím, že i kdybych se snažila si něco představovat, tohle by mě nenapadlo. Byla to jízda!
Příběh je to zábavný, smutný a naprosto nepředvídatelný. Má to spád a navíc hluboký přesah a já opravdu dlouho nečetla nic, co by splňovalo tohle všechno dohromady.
Pavel Bareš má úžasný talent na psaní dialogů a scén, které vám přímo ožívají před očima a naprosto vás vtáhnou.
Jakmile jsem knihu začala číst, prakticky jsem ji neodložila.
Členové kapely jsou každý úplně jiný, přitom jsou všichni napsáni velice autenticky. Svým způsobem mě každý z nich trochu rozčiloval, ale zároveň mi za těch 450 stran přirostl k srdci.
Navíc je znát, že je autorovi prostředí kapely blízké, a tak celá ta hudební terminologie zní velice přirozeně.
Takže jo, tohle je velký doporučení!
Na další knihu Pavla Bareše jsem se moc těšila, protože Meta je takový český poklad (pokud jste ji náhodou nečetli, na nic nečekejte a jděte do ní). Od Lenochoda Jimmyho jsem proto čekala hodně a dostala jsem něco naprosto neskutečného
Lenochod Jimmy & jeho backup band je hudební kapela, která se dřív rozpadne, než vůbec stihne prorazit. Po patnácti letech, kdy každý člen žije svůj život (ať už je jakýkoliv), dostane Ollie geniální nápad - dát kapelu znovu dohromady a zahrát si na fesťáku. Aby se mu to podařilo, půjde i přes mrtvoly
Začetla jsem se téměř ihned a dlouho jsem se u žádné jiné knihy tak nenasmála (závody na zahradních sekačkách jsou nejvíc). Ale věděla jsem, že celá kniha nebude jen na takové pohodové vlně. V poslední třetině jsem měla úplně opačné emoce než na začátku. A přišlo něco, co jsem vůbec nečekala.
Lenochod Jimmy & jeho backup band čtenáře vrátí do náctiletého období, kdy měl ještě minimum starostí a pokud je k tomu ještě muzikant, věřím, že si tento příběh naplno užije.
#spoluprace @hostbrno
Tahle kniha je... Jako byste se svojí starou partou z gymplu vzpomínali na to, jaká divoká léta jste si společně v nácti prožili, zároveň pak s tou stejnou partou po nějaké funny vzpomínce trapně mlčeli a jen rozjímali nad tím, kde jste nyní a jestli jste taky tak spokojení, nebo ne, jestli jste tehdy vůbec byli spokojenější, jak moc ten čas utíká a jak moc jste se nechali vtáhnout do celého toho společenského konceptu o "dospělosti".
Nechci tu psát nic moc konkrétnějšího, protože příběh má na to vám připadat absurdně zábavný, i extrémně smutný, ať už se bavíme o jízdě na zahradních sekačkách, nebo o významu lenochoda Jimmyho. Chtěla bych, aby si čtenář užil každou z hlavních postav, jejich minulá i přítomná já, jejich radosti a strasti, které dost často sdílejí (a pak taky vůbec), aby si užil každý slovy popsaný zvuk nástrojů a aby, možná, v příběhu našel něco "svého", díky čemuž na ni bude vzpomínat jako na něco tolik odlišného od toho, co dosud četl.
Protože pro mě to fakt bylo "něco tolik odlišného od toho, co jsem dosud četla". Po obsahové i literární stránce. (Hlavně literární stránce, bych ráda podotkla.)
Jediné co, tak bych knihu nedoporučila lidem, které skutečně nezajímá a nebaví přímé popisy toho, jak to v kapelách chodí a jak vypadá taková příprava na případné gigy. Ale třeba to i takové osloví. :-)
Štítky knihy
hudba zombie hudební skupiny, kapely české romány
Autorovy další knížky
| 2017 |  Projekt Kronos |
| 2020 | Meta |
| 2019 | Kronovy děti |
| 2021 | Kronův odkaz |
| 2023 |  Lenochod Jimmy & jeho backup band |
Kniha Lenochod Jimmy & jeho backup band je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 81x |
| Čtenářské výzvě | 14x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 48x |
| Chystám se číst | 53x |
| Chci si koupit | 17x |
| dalších seznamech | 2x |
4,5*
Tohle byl celkem horký kandidát na pět hvězd. Příběh mě nesmírně bavil - prostředí hudebního festivalu mi bylo blízké. Napsané je to nesmírně čtivě, člověk hltá stránku za stránkou a chce vědět, jak to sakra bude dál a taky, co se vlastně sakra v minulosti stalo. Ačkoliv, to nám tak trochu dojde i mezi řádky.
Jenomže pak tam přišel zvrat, který to přehoupl do úplně jiné kategorie, jak už tady bylo mnohokrát zmiňováno, a byť mi to až tolik nevadilo (spíš jsem zůstala s otevřenou tlamičkou, co se to sakra právě stalo), přesto to příběhu trochu ubralo. Převážně tedy souboj, který se stal dost - ty jo teď nevím, jak to vyjádřit - překombinovaným je nejspíš to správné slovo.
Nicméně je vidět, že autor má nesmírně živou a neotřelou fantazii. Skvěle jsem se bavila. :-)