Láska je poslední most
Johannes Mario Simmel
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44113/bmid_laska-je-posledni-most-fMA-44113.jpg
4
77
21
Filipu Sorelovi, jedenapadesátiletému věhlasnému informatikovi, vynikajícímu odborníkovi na vyhledávání virů v počítačových programech, který žije jen pro svou práci, se náhle zhroutí svět. Firma Delphi, u níž působí již řadu let, ho z nicotných důvodů, doslova ze dne na den, odsune na druhou kolej a pověří dlouhodobými, nedůležitými úkoly v Ženevě. Filip se zde seznámí s fotografkou Claude Falconovou, jejíž provokativně šokující válečné snímky, které vystavuje v galerii svého přítele Serge Molerona, mu otevřou oči a on si přizná už dávno tušenou pravdu. Pochopí, že unikátní objevy jeho firmy, nadnárodní společnosti se špičkovou technologií, svým způsobem sice slouží technickému pokroku, ale zároveň napomáhájí promyšlenému zločinu, jenž postupně vytváří podhoubí pro novou generaci mezinárodního teroru. Mezi Filipem, Claude a Sergem vzniká záhy neobyčejně krásný vztah, v němž se navzájem prolínají láska a přátelství. Podaří se jim svou lásku ve světě multimédií, nelítostného souboje a honby za úspěchem na konci milénia vybudovat most do příštího tisíciletí, a zabránit tak neúprosně se blížící světové katastrofě?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2000 , Ikar (ČR) , Knižní klubOriginální název:
Liebe ist die letzte Brücke , 1999
více info...
Přidat komentář
Doposud nikdy jsem od J. M. Simmela nečetl žádnou knihu a upřímně musím přiznat, že zpočátku jsem byl nemálo rozpačitý. Postavy a jejich chování se mi zdály jako vystřižené ze špatného filmu nebo psychiatrického panoptika. Epizoda ze sanatoria Waldfrieden byla jen o něco extrémnější podobou zbytku světa. Také autorův styl a některá použitá slovní spojení mi připadaly mírně řečeno zvláštní (za část z toho ovšem dost možná mohl překlad Ivany Vízdalové). Prostě handicap jako hrom hned na úvod knihy. A to jsem se ještě nezmínil o podivuhodném milostném trojúhelníku, jehož vzestupy a pády tvoří jednu samostatnou vrstvu románu. Na druhou stranu tohle je a není příběh o lásce a milování. Nad nimi se totiž jako pták smrtihlav vznáší motiv viníka strašlivých katastrof, při nichž umírají lidé a které zřejmě slouží jakémusi neznámému, tajemnému účelu. Hlavní postava Filip Sorel je v jednom světě uchvatitelem, který zdánlivě třímá opratě, zatímco ve druhém je loutkou, která se z chomoutu podřízenosti snaží dostat za každou cenu ven. Jeho tápaní, prozření a následný boj se strachem a úzkostí s každou další stránkou nabývá na intenzitě a zajímavosti, takže se tenhle „poslední most“ vyšvihl z původní průměrnosti o stupínek výše.
Je to jedna z mála knih, do které jsem se prostě nedokázala začíst a raději to vzdala, protože jsem uznala, že by to byl pro mě ztracený čas. Přitom od tohoto autora jsem již četla Láska je jen slovo a celkem se mi líbila. Nejspíš nevhodně vybraná kniha, počítačový viry mě nějak neberou. Autora ale rozhodně nezatracuji.
Trochu slabší oproti ostatním jeho knihám, které jsem již od J.M.Simmela četla. Měla jsem chvílemi problém pokračovat ve čtení. Filip Sorel jako hlavní postava románu se mi líbil, ale spolužití té divné trojice a jejich vzájemná konverzace už méně. Zaujalo mě téma počítačových virů. Dokud jsem nepřečetla tenhle příběh, tak mě nenapadlo, co všechno může takový vir způsobit. Skutečnost, že tomu může napomoct sám člověk, je pro mě dost hrozná.
Třicátá, poslední kniha Johannese Maria Simmela. Myslím si, že kniha je klasická Simmelovka, velká láska, velký podraz, někde někdo mrtvý, člověk když si čte knihu, která je více jak dvacet let stará a říká si, co v té době bylo aktuální, čeho se lidé obávali, protože tohle jsou vždy vedlejší dějové proudy u Simmela, nejde se nezamyslet, jak jste o těchto věcech, pokud už jste v té době měli rozum, uvažovali a v pohledu aktuální celosvětové situace, jak znovu se dá zmínit, že spousty knih je nadčasových. Bohužel poslední kvalitní kniha od JMS.
Celkem rychle jsem to skončil o této poslední knize. Ale je to pro mě velký konec jedné etapy. Simmelovu první knížku jsem přečetl v devatenácti a postupně četl více a více a postupně jsem chtěl mít všechny jeho knížky doma. Několikrát jsem se snažil přečíst všechny knížky chronologicky, ale buď jsem to při desáté knize vzdal, nebo jsem se dostal ke knize, která mi jako poslední chyběla a nemohl jsem ji nikde sehnat. 1.7.2018 jsem zahájil poslední pokus o chronologické přečtení všech knih a po 844 dnech, 2 letech, 3 měsících a 21 dnech jsem dočetl tuto poslední. A co teď? Číst dál, i když všechno další co přečtu, vím, že budu porovnávat výhradně se Simmelem.
Ne všechno se stoprocentně povede, tohle se ale autorovi spíše nepovedlo. Nic, co by mě nalákalo k opakovanému přečtení, a brzy na to i zapomenu. Nicméně autor se z mých oblíbených rozhodně nevytratí.
Úplně jsem zapomněla, jak krásně tenhle autor píše. Byla to nádhera se k němu po tak dlouhé době vrátit.
Po mnoha letech jsem se vrátila k tomuto skvělému vypravěči a opět mi poskytl báječný čtenářský zážitek. Poutavý příběh o lásce a přátelství, o odpovědnosti a hledání svého místa v životě, nechybí ani napětí. Skličující je, že popisované hrozby jsou v současné době pořád aktuální.
Opet skvela kniha od Simmela, jednu hvezdu jsem ubrala za to, ze mi nejaky cas trvalo, nez jsem se opravdu zacetla
Pěkné čtení, i když některé překážky jsou už překonané (rok 2000 jsme přečkali všichni), ale jinak téma bojů s viry je stále aktuální.
Slabsi kniha. Zaujala mne it rovina pribehu, trojice milencu o hodne mene. Nicmene dalsi roman od tohoto autora si urcite prectu.
Dle meho nazoru patri k slabsim romanum od tohoto autora. Zaujalo mne predevsim tema it hrozby, naopak vztah mezi 3 partnery byl neuvěřitelný. Autor patri k mym oblíbeným takze dalsi knihu si urcite prectu.
Po dočtení jsem z toho měla zvláštní pocit. Strach?! Nedokážu se rozhodnout zda se mi kniha líbila nebo ne. V každém případě jsem ji však přečetla jedním dechem. Ale ten děsivý pocit z ohrožení mám stále. Na druhou stranu nádherné popisy míst, do kterých jsem dostala chuť se podívat.
Co se týče "odbornosti" tématu počítačů, tak očekávaně tragické, ale Simmelova síla tkví úplně někde jinde. Je to právě ta vztahová část a popis emocionálních vjemů, místy mi to připomnělo až Kafkovský styl a to hodnotím kladně. Jako celek však nevyvážené a trochu nezvládnuté.
V dnešní době už trošku neaktuální téma (po tom co jsem četla Monu a Game), i když je pravda, že knížka se o počítače zajímá jen okrajově. Hlavní je příběh třech lidí, který mi na Simmela přišel příliš jednoduchý. Po tom co jsem četla Svůj kalich hořkosti a Nemusí být každý den kaviár, mi toto příjde hodně špatný.
Dokonalá ukázka toho, kam jsme to po 15 letech dopracovali! Války, nepokoje, uprchlíci a převážně ta kyber hrozba narostla do gigantických rozměrů. To by měl teď JMS teprve o čem psát, když se člověk bojí otevřít každý druhý email!
Každopádně moc krásná kniha, kde se prolíná osudová láska Claude a Filipa spolu s válkou v třetím světě, a válkou s viry v tom kybernetickém.
Možná by se našlo slůvko kritiky k délce příběhu, ale téma je tak silné, že ostatní není důležité.
Asi mám slabost pro takového spisovatele, jakým je Johannes Mario Simmel.
Velmi dobré čtení, i když asi prvních 40stránek to bylo pro mě utrpení, autor vše opakoval dokola, ale zbylých 400 stránek SUPER!
Autorovy další knížky
| 1976 |  Láska je jen slovo |
| 1998 | Všichni lidé bratry jsou |
| 1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
| 2001 | Svůj kalich hořkosti |
| 2007 |  A s klauny přišly slzy |
Pan Simmel jehož knihy moc ráda čtu,tahle kniha vyšla u nás nĕkdy v roce 2000 zde píše cituji:Na Sibiři bude tát led a objeví se obrovské nerostné bohatství- a komupak bude patřit ? Obři nejsou žádni idioti.Ti vĕdí,že je nutné hájit majetek.Proto už nyní připravují opatření,aby jednou miliony lidí udrželi ve strachu a hrůze a potom,když to bude třeba,je nechali pochcípat.A tohle už v knize nenajdete to by dodal konspirátor,ano to nerostné bohatství bude patřit jedné velké zemi,bude nutné vyvolat konflikt se sousední zemí ,postavit se na její stranu,protože pak budeme moci tu velkou zemi ,, rozparcelovat" a o toto nerostné bohatství se celosvĕtovè podĕlit.A ještĕ skutečný výrok jedné ostrovní političky,nĕco v tomto smyslu:ta zemĕ jíž patří Sibiř je tak obrovská,že nemůžeme dopustit aby všechno nezostné bohatství patřilo jen ji.Pan Simmel je pro mĕ spisovatel který umĕl když to domyslíme předvídat budoucnost.Milostný trojúhelník o který v knize jde je také zajímavý a jiný než by človĕk očekával.Když jsem poprvé v knize četla,že hlavní hrdinou je virolog,říkala jsem si- to je nĕco co frčí i dnes.Byl to ale virolog odhalující viry počítačové.