Láska a vyhnanství
Isaac Bashevis Singer
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42969/laska-a-vyhnanstvi-42969.jpg
5
23
2
Ve vzpomínkové próze se autor ohlíží za svým dětstvím a mládím - kniha končí přibližně v době, kdy dosáhl pětatřiceti let.
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 1997 , ArgoOriginální název:
Love and Exile , 1984
více info...
Přidat komentář
Třebaže se člověk o této knize může dozvědět, že představuje v kontextu autorovy tvorby netypický žánr, pro mě je to spíše úvod do Singerova díla. Děj je poutavý a jazyk podmanivý, Láska a vyhnanství však zaujme zejména hlubokými reflexemi. Dovídáme se zde o autorově osobním konceptu "náboženství protestu", který přiléhavě odpovídá naladění celičkého příběhu. Myšlenka je to vlastně neobyčejně silná, připustíme-li, že před ní neobstojí žádná věda nebo filosofie, ba dokonce žádná věrouka.
Láska a vyhnanství nemapuje autorův život, ale zaměřuje se na jeho problematickou část, kdy mladý židovský spisovatel nejniterněji prociťuje bolest lidstva a všech živých tvorů. Opouští varšavský židovský svět, brzy nato zachvácený hrůzami nacismu, ale přestože by se v Americe měl cítit lépe, doléhají na něj nová netušená utrpení. Takové jsou polohy Singerova titulu; ústředním motivem není umělecká sebereflexe, jako spíš bolest světa, jak ji reflektoval dospívající Singer. Dokonale se zde odráží problém svobody v celém svém ohromném významu. Tam, kde je člověk společensky svobodný a uniká diktátorským režimům, je přesto lapen v osidlech apatie a nemohoucnosti.
Láska a vyhnanství není zdánlivě příliš povzbudivým dílem, ale právě ve své výborné reflexi mnohoznačného utrpení může člověku jemně naznačit cestu a snad ho i eticky motivovat. Co je však podle mě na celé knize naprosto zásadní: donutí čtenáře k nemilosrdnému pozastavení se nad sebou samým, a to nekompromisně. Vůbec nemluvím pouze o mravním sebezpytování, ale o celkových polohách vlastního života. Vůbec z celého příběhu čiší velká pravda, že musíme okusit prach i nejednu bolest, abychom mohli mluvit o něčem takovém, jako je štěstí, radost či úspěch.
-
Autor nenapsal filosofickou knihu, a přesto se ukazuje, že některé filosofické požadavky dokáže snad ještě lépe ilustrovat lidský příběh s celou svou jedinečnou zkušeností.
Pokud čtete Singerovy povídky, určitě si neopomeňte přečíst jeho duchovní autobiografii Láska a vyhnanství. Poznáte zdroje, z kterých čerpal a které ho utvářely. Je to hodně zvláštní příběh, ale i doba, v které vyrůstal, byla zcela jiná, než naše současnost. Singer sám byl navrch také o dost jiný než jeho vrstevníci. A skvělé na jeho memoárech je to, že píše bez zbytečného stěžování a lítosti, i když od mala pociťoval velký soucit ke všem trpícím bytostem a jeho život byl v mnoha ohledech velmi těžký.
Pokud už máte z něho něco načteno, budete se setkávat s postavami jeho povídek a budete se bavit. Většina jeho postav má reálný základ. Měl sloní paměť, a když v roce 1978 dostal Nobelovu cenu, před užaslými novináři procházel mapu Varšavy a jmenoval názvy dávno zbořených kaváren, a když objevil ulici, kde bydlela jedna z jeho milenek, vzpomněl si, jak se snažil přemluvit domovníka, aby ho vpustil dovnitř.
Vhodným doplňkem této četby je pak kniha jeho syna Jisraela Zamira: Cesta za mým otcem Isaacem Bashevisem Singerem. Zde se dozvíte další "tajemství" autorova života, vč. jeho tvůrčích metod.