Lakomec
Molière (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/396392/bmid_lakomec-oWN-396392.jpg
4
4327
4327
Charakterní veselohra ,,Lakomec'' (L´Avare) byla sehrána poprvé 9. září 1668, látka k ní jest vzata z Plautovy veselohry Aulularia, ovšem jen ve hlavních obrysech, ale zcela s opačným zbarvením, kdežto u Plauta jest celek rozmarnou fraškou, zvedá se ,,Lakomec'' svým pochmurným zbarvením z rámce veselohry k úchvatné výši tragické. Goethe hru neobyčejně cenil (viz. rozmluvy jeho s Eckermannem, únor 1825). Kompiscí jsa slabší a dějem chudší než jiné klasické veselohry Molièrovi, vyníká ,,Lakmomec'' hlavně mistrovskou kresbou Harpagona, titulní figury kusu, která jest vedle životní své pravdivosti též parádním výkonem hereckým. V první době dobyl ,,Lakomec'' doma úspěchu pouze čestného, teprve v dobách pozdějších ožil výtečnými výkony různých herců, tak že je dnes jednou z nejpopulárnějších her v repertoiru Molièrově.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno:
2012
,
Městská knihovna (Praha)
Originální název:
L'Avare , 1668
více info...
Přidat komentář
Jistě, Lakomec je historicky důležitá hra, významné dílo z období klasicismu, ale pokud se odkloníme od její literárně-historické stránky, jedná se z mého pohledu o přímočaré a nepříliš zajímavé dílo. Tím nechci říct, že není zábavné, ono totiž zábavné je, ale asi jako takové malé bezvýznamné rozptýlení na líné letní odpoledne. Je snad až příliš nekomplikované a přímočaré a zakončení mne jednobuše zklamalo. Chápu, že Molièrova hra si žádala šťastný konec, a toho šlo dosáhnout jen pomocí deus ex machina, protože jinak by vyžadovalo změnu charakterů postav a jejich motivací, což by bylo nemyslitelné.
Mimochodem, při četbě Lakomce mi přicházely na mysl podobnosti s Komedií o hrnci od Plauta, zejména v Harpagonových psychotických monolozích. V doslovu jsem se poté dočetl, že Molière se Plautem skutečně inspiroval. To zřejmě vypovídá něco o lakomství jako o nadčasovém literárním námětu.
Skvělá knížka. Krátká, humorná. K maturitě ideální. Někdy mi česká a světová klasika zvedne náladu líp než dnešní knihy.
jakoze ano je to dobre, je to vtipne, vypovida to o svete, ma to presah. ale uz jsme dal. karikatury uz svet podle me prekonal.
Pobaví.
A hlavně ukáže, že lakota byla, je a bude. A pokud jí člověk propadne, přijde o všechno, co je doopravdy důležité.
Upřímně jsem nečetla knihu celou, ale shlédla jsem film s Louis de Funès, který se mi velmi líbil, díky jeho komediálnímu talentu, avšak kniha jako taková mne nezaujala. Přečetla jsem prvních asi pět stránek a měla jsem dost. Harpagonovy samomluvy se mi ošklivily a filmové zpracování se mi prostě líbilo více, nehledě k tomu, že obsah tohoto díla se mi nelíbil. I přestože mám divadelní hry ráda, čtou se mi dobře a rychle, tak mé hodnocení není tak vysoké. Ale kdybych měla hodnotit knihu i film zároveň, tak dám o hvězdu více.
Knihy mého mládí se mi vryly do paměti natolik, že i po padesáti letech na ně s nostalgií vzpomínám. Jednou z nich je také Lakomec od mého oblíbeného Molièra. Vybavují se mi i další autorovy díla, která v minulosti tak skvěle zdramatizovala Slovenská televize v rámci pondělních inscenací obsazených špičkovými slovenskými herci. Dnes už, bohužel, zbývají pouze kýčovité slátaniny s herci z okresního přeboru. Dramatická tvorba ČT míří spíše na nenáročné diváky a podbízí se jejich vkusu.
Výborně propracovaná kniha s neočekávaným koncem. Na konci knihy jsem se musela trochu zorientovat v postavách, ale jinak skvělé čtení o lidské hamižnosti a tzv. Pro korunu si nechat i koleno vrtat.
Jedna z těch, které jsem si vybrala do seznamu knih k maturitě. Četla jsem ji dlouho a ničemu jsem moc nerozuměla. Ale děj byl moc hezký :-)
Také jsem knihu četl jen ze školní povinnosti. Nemám rád knihy psané scénáristickým stylem. Špatně se mi to četlo a pravděpodobně to mělo vliv na celkové hodnocení. Slyšel jsem o divadelním představení. Věřím a jsem přesvědčen, že takové by bylo dobré. Ale jako kniha se mi to nelíbilo. Jako povinnou četbu jsem měl Malého prince. Nebe u dudy. Tedy Malý princ bylo nádherné čtení, ale toto nikoliv.
Jeden z mých nejoblíbenějších příběhů! Navíc napsané tak, že se se dá číst i dnes. Velmi nadčasové.
Štítky knihy
divadelní hry francouzská literatura rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2008 |  Lakomec |
| 2006 |  Tartuffe |
| 1952 | Zdravý nemocný |
| 1978 | Don Juan |
| 1966 | Lakomec / Misantrop / Tartuffe |
K této jednohubce se stavím celkem rozpačitě. Aby bylo jasno, je to skvělá hra. Respektive její inscenace dokáží být geniální, ale jak je na tom samotný Molièrův text? Inu, to je horší. Jako kritika funguje i v dnešní době, to je bezpochyby, ale jako komedie? Ne tolik.
Text se zdá být poněkud chudý a uspěchaný, závěr je pak vysloveně překotný. Sic osobně s deus ex machina nemám problém, ale pro dnešní publikum a z dnešního pohledu vůbec, se jedná o poněkud líné řešení, to je pravda. Ovšem v časech Molièrových, to bylo něco jiného a je na to třeba takto hledět.
V zásadě se ale zasmějete, doporučuji však shlédnout nějakou inscenaci. Nedávno jsem viděl naprosto skvělé provedení v hlavní roli s Bolkem Polívkou a smíchem jsem se rdousil. (Konec konců nadávku „intelektuální bonsaj“ u Molièra nenajdete.) Navíc u tohoto provedení byl text hry podstatně rozšířen a komediální scény rozpracovány. Jedná se tedy o jedno z dramat, které si na papíře v žádném případě neužijete tak, jako v kvalitním divadelním provedení. Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami, Polívka mě však obměkčil.