Svatojánské ořechy
Lenka Chalupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515358/bmid_svatojanske-orechy-GbU-515358.jpg
5
256
256
Kyselé třešně série
< 3. díl
Lidi ten dům lákal – a současně děsil. V jeho zahradě rostly letité ořešáky, kterým nebylo nikdy dopřáno, aby svůj plod ve skořápce vydaly v čase zralosti. Pro Dluhonické byl svatojánský dům prokletý. „Vždyť je to proti Pánubohu,“ křižovali se, „shazovat ořechy z větví ještě nezralé Je to jako vytlouct nedonošené dítě z lůna matky. Hřích, jenom hřích!“ Jenže Juliana Paukrtová se synem Hanušem a vnučkou Vilemínou neuměli jinak. Stejně jako všichni jejich předci, o svatém Janu ze všech stromů strhali zelené ořechy a naházeli je do sudů. Léta 1958 a 1959 však přinesou dramatické změny. Třináctiletá Vilemína se musí vypořádat s novou životní cestou, během jediného roku se z dětské bezstarostnosti přenést do světa starostí dospělých a bojovat o své místo. Je tíživou situací v rodině vinna její máma Albína, zdatná agitátorka JZD, kterou místní nemají rádi pro její minulost pošpiněnou kolaborací s nacisty? Nebo za všechno může ten prokletý svatojánský dům? Strhující román Lenky Chalupové volně navazuje na úspěšné tituly Kyselé třešně a Páté jablko a završuje tak trilogii z poválečného Přerovska.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Nečekal jsem to, ale zatím se jedná o nejlepší knížku Lenky Chalupové. A to jsem od ní četl až na její první dvě knížky všechno. Dosud u mě vedly román Kyselé třešně a povídková kniha Začátek, ale Svatojánské ořechy situované do bývalé samostatné vesnice Dluhonice, od roku 1976 místní části Přerova, jsou ještě lepší. Autorka skutečně dobře nastudovala kroniku Dluhonic (a možná i publikaci o dějinách obce z roku 2012): v probagrovaném korytě Bečvy se utopil mladý muž a poté pár koní (1941), židovská rodina Weiglova skončila v koncentračním táboře a poté se v obci říkalo, že své cennosti si uschovala u několika místních obyvatel, v Dluhonicích žila i skutečná kolaborantka s nacisty, sekyrky z úlomků bomb skutečně zhotovil kovář Dreiseitl, rozvodna byla střežena postupně německým vojskem, příslušníky organizace SS i českými protektorátními četníky, Zábojův hostinec existoval, část zvaná Stará Bečva zbouraná kvůli rozšíření přerovské chemičky rovněž, svatoblažejská koleda se v obci dodržuje dodnes, ani hasičský sklad a výsek masa v suterénu kaple Povýšení svatého kříže nejsou výmyslem Chalupové. Některé věci (utopení muže v Bečvě, Židé zavraždění v koncentráku, kolaborantka) si "jen" přizpůsobila pro děj románu, stejně tak např. návštěvu L. Štrougala, jež se uskutečnila v Dluhonicích o rok později (9. května 1960, kdy přijel i s prezidentem A. Novotným). Svatojánské ořechy nezapřou rukopis autorky, což se projeví i koncem, který není happy endem. Pravda, některé její romány mají i horší konce. Prozradím jen, že sudetský Němec Karl Wolf, kterého považuji za nejhorší postavu románu, ze všeho vyvázl celkem dobře. Ve srovnání s Kyselými třešněmi a ještě více s Pátým jablkem jsou historické reálie ve Svatojánských ořeších lépe napasovány na děj knihy. Tady jsem si dokonce řekl, že by se přesně takový příběh snad mohl i stát. Pokud by Vás zajímala kniha o dějinách Dluhonic, posílám odkaz (události let 1939-1960 na stranách 121-137): https://cs.wikipedia.org/wiki/Dluhonice (odstavec Literatura, dostupné online).
Lenka Chalupová - nový objev pro mě. Kniha mě naprosto vtáhla do děje. A tak to mám ráda. Žiju životem ve starém domě, kde rostou ořešáky, sklízím zelené třešně, z nich pálím pálenku a bojím se, co dalšího zlého se v domě stane. Protože dům miluji a je pro mě zároveň prokletím. Děkuji za úniky ze svého života.
Postupné rozkrývání příběhu jedné rodiny po válce se opět paní Chalupové povedlo. Napínavé až do konce.
Paní Chalupová coby autorka zraje jako víno.
Za mě nejlepší dil z celé trilogie. Jen tedy škoda toho utnutého konce.
Bohužel jsem předchozí díly trilogie nečetla. Možná k tomu časem dojde. Vlastně to bylo moje první setkání s autorkou. Věrohodně vykreslené prostředí 50. let na vesnici, kde si všichni tzv. vidí do talíře. Rozhodně to stálo za přečtení.
Krásný (smutný) příběh plný lidského utrpení, ale i odhodlání žít lepší život v nelehké době 50let m. století. Příběh se četl dobře a asi mě bavil nejvíc s trilogie Kyselé třešně.
Opět výborná kniha od autorky. Letos v červenci jsem četla Kyselé třešně, v srpnu Páté jablko a teď v září Svatojánské ořechy. Už jsem to psala v jiném komentáři, ale autorka je pro mě objevem letošního roku, i když jsem o ní věděla. Pak jsem ale začala číst Kyselé třešně. Tento třetí díl na sebe volně navazující trilogie je opět výborný. Kniha je čtivá, postavy dobře vykreslené, příběhy se odehrávají v souvislosti s dějinami Československa. Tentokrát hlavně v Dluhonicích u Přerova. Knihu určitě doporučuji.
Tak to bylo čtení, příběh z vesnice 50. let je završením trilogie. Bylo mi líto malé Míny. Musela to být neskutečně těžká doba plná agitace, kdy o vás rozhodovali jiní, sousedi na sebe donášeli. A to rozuzlení, klobouk dolů před paní spisovatelkou. Už se těším na její další knihy.
Lenka Chalupová umí, o tom nás bezesporu přesvědčí ve své poslední knize. Padesátá léta jedné přerovské vesnice, která si pro svou knihu vybrala, nás rychle vtáhnou. A my se od knihy nemůžeme odtrhnout. Seznámení s jednotlivými postavami je postupné a je prokládáno zápisky z deníku 13-leté Míny. Míny, které se během roku změní celý život. Její matka Albína, / která tvrdí "Vždycky budeš špatný, když tvůj příběh bude vyprávět špatný člověk."/ je právě tou postavou, kolem které se vše odehrává. Postavou, která ve vás vyvolává různé pocity a vy nevíte, zda ji máte fandit, litovat nebo ji zatratit.
Kniha určitě stojí za přečtení.
Završení trilogie Kyselé třešně a opět skvělé. S knihou se vydáme do nelehkých poválečnýh let,minulého století do Přerovska-kniha volně navazuje na předešlé knihy.opět překvapivý díl, který se točí okolo svatojánského domu,který má své tajemství a je prokletý.
Opět plný počet hvězd. Skvěle vykreslené postavy, charaktery, vesnice i doba 50.let. Konec překvapivý, po jeho dočtení do sebe zapadlo to, proč se věci děly tak, jak se děly. Nyní v sobě musím nechat tento příběh (ba celou trilogii) nějakou dobu doznít, jsem ze psaní autorky opravdu nadšená a potřebuji to v klidu strávit.
Jako vždy parádní knížka od paní autorky. Konec překvapivý. Dávám plný počet a doporučuji.
Naprosto skvělé čtení. Příběh, dialogy, vykreslení prostředí. Nemám slov. Kniha mě zaujala stejně tak, jako předchozí psaní pí Chalupové. Opět překvapivý závěr, když jsem dočetla, měla jsem stejně úžasný pocit, jak vše do sebe zapadá, jako u ostatních knížek této autorky. Jestliže jsem nikdy nechápala, proč vznikají fankluby, tak teď bych tedy věděla. :-)
Od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Tak smutné a pravdivé vyprávění událostí na jedné vesnici v padesátých letech. Hned se jdu podívat na předchozí knihy série, autorka mě doteď míjela, ale určitě se na ni zaměřím.
Na tuto knihu jsem narazil úplnou náhodou v knihovně, autorka pro mě byla dosud neznámá. Trochu nešikovně jsem začal posledním dílem trilogie, ale vůbec to nevadilo, příběh je ucelený, čtivý, postavy propracované a uvěřitelné. Zajímavý příběh z konce neveselých 50. let 20. stol. se mi moc líbil, autorka pracuje s velkými detaily a je zajímavé si o tom přečíst - jsem ale rád, že jsem tu dobu nezažil. Plusy dávám za venkovské prostředí, které mám v knihách rád a kvůli tomu mě zaujala i anotace, a také za lehce detektivní zápletku. Přečtu si určitě i ostatní díly. 90 %.
Četla jsem vzápětí po Pátém jablku, krásné završení volně navazující trilogie. 50. léta vždy ve mě vzbuzují skličující pocity, hrozná doba i pro obyčejné vesnické lidi. Přesto všechno byl závěr docela pozitivní.
Štítky knihy
rodina ořechy socialismus nešťastná láska Přerov Přerovsko historické romány oběti nacismu české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Kyselé třešně |
| 2022 | Páté jablko |
| 2014 | Pomněnkové matky |
| 2016 |  Tyrkysové oko |
| 2018 | Liščí tanec |
Skvělé čtení.
Autorka zavede čtenáře na Přerovsko padesátých let. Představí opět několik velmi zajímavých postav s různým charakterem a různým přístupem k politické situaci dané doby. Při čtení jsem občas měla pocit, jako bych poslouchala vyprávění své babičky. Tím nechci paní Chalupové přidávat roky, ale pochválit věrohodnost příběhu. Děkuji za skvělý čtenářský zážitek.