Křesťanství na křižovatce
George Tyrrell
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/321032/bmid_krestanstvi-na-krizovatce-pii-321032.jpg
3
1
1
V roce 2009 jsme si připomněli sto let od smrti George Tyrrella a posmrtného vydání jeho knihy Křesťanství na křižovatce. Je dobře známo, že Tyrrellova poslední léta byla poznamenána hořkou náboženskou kontroverzí, tzv. „modernistickou krizí“, během níž byl vyloučen z Tovaryšstva Ježíšova a katolická církev jej exkomunikovala. Přes vzdálenost, která nás od něj dělí, zůstává tajemnou a zajímavou postavou. Svolání II. vatikánského koncilu papežem Janem XXIII. v roce 1959 rozděluje těchto sto let na dvě přesné poloviny. I význam této události se stal předmětem ostrých sporů a hledání autentické „hermeneutiky“ koncilu stále trvá. Tyto dvě „krize“ – „modernistická“ kontroverze a pokoncilní krize interpretace – jsou vzájemně propojeny a kniha jako Křesťanství na křižovatce si proto i dnes zasluhuje naši pozornost. Argument lze stručně shrnout následovně: Tyrrell a ostatní „modernističtí“ myslitelé se pokusili o – podle jejich názoru nezbytně nutné – usmíření mezi katolickým křesťanstvím a moderním světem. Oficiální církev tento pokus potlačila. Tyto otázky však nevyhnutelně znovu vypluly na povrch v desetiletích, jež II. vatikánskému koncilu předcházely, i na koncilu samotném. Mnohé z nich zůstávají nevyřešeny dodnes. V tomto ohledu pak Tyrrell není kacířem, ale je třeba jej nahlížet jako „prorockého“ předchůdce průlomu, jejž koncil představoval. Pozitivní kauzální spojení mezi Tyrrellem a koncilem, jakkoliv se může zdát slabé, nás tedy přivede k přehodnocení jeho odsouzení oficiální autoritou. Samozřejmě pro ty kritiky, kteří považují tento koncil a jeho pokus o sblížení s modernitou za katastrofální chybu, je odsouzení Tyrrella správným soudem nad jeho idejemi. Pokud však koncil považujeme za platný, pak z toho vyplývá, že bychom měli uvažovat i o jisté formě Tyrrellovy rehabilitace.... celý text
Náboženství Historie
Vydáno: 2016 , Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK)Originální název:
Christianity at the Cross-Roads , 1910
více info...
Přidat komentář
„Především je zapotřebí, aby se katolické náboženství jasně projevilo ve své etické a intelektuální kráse, nikoliv jako jedno z mnoha náboženství, ale jako pravé náboženství lidstva, jako doplněk lidské přirozenosti, jako ‚tužba národů‘, jako Bohem daná odpověď na problém života a problém sociální. K tomu potřebujeme interprety a prostředníky; to jest muže, kteří znají obě strany a mají pro ně pochopení, kteří úplně chápou ‚ideu‘ katolictví a zároveň jsou ovládnuti jejím duchem, a přitom nejsou o nic méně v kontaktu s duchem vlastní země a doby, jeho silami a slabostmi. Chápou a mluví oběma jazyky a rozpoznávají přitom jednotu, skrývající se pod pestrostí vyjádření, jsou schopni tlumočit z jednoho do druhého, interpretovat dobu církvi a církve době.“
Je to zvláštní paradox. Čtu knihu duchovního, který byl za svoje názory na modernitu církve vyloučen z jezuitského řádu, a nakonec i z církve vůbec – a přitom čtu text, který v dnešním kontextu vyznívá jako velmi zapálená obhajoba toho, co obvykle nazýváme konzervativně katolickým přístupem. No vážně! George Tyrrell nejvíc času a energie spotřebuje na přesvědčování čtenářů, že to základní na Kristu je jeho transcendence a akt spásonosné smrti – oproti postoji, který by, v časech, kdy se na zázraky a všelijaká ta zmrtvýchvstání už moc nevěří, chtěl Ježíše vidět pouze jako lidský morální vzor (zjednodušeně řečeno: z náboženství, které je mimo jiné také etické, udělat náboženství etiky). Vymezuje se také proti snahám sjednocovat různá náboženství na úrovni nejnižšího jmenovatele (tedy proti snaze neprovokovat své jinověrné bratry osekáním všeho pohoršujícího) nebo proti názoru, který každému náboženství přikládá stejný subjektivní význam (ve smyslu: ať si každý věří v to svoje). A samozřejmě: za jedinou skutečně katolickou církev považuje tu římsko-katolickou.
Co tedy provedl otec Tyrrell tak strašného, že si vysloužil exkomunikaci? Z této knihy to opravdu není snadné odhadnout. Snad důraz na užitečnost nových vědních poznatků pro lepší pochopení Písma a přesnější interpretaci Božího slova. Snad důraz na Krista jako osobu; tím opravdu předběhl svoji dobu o víc než půl století – až na druhém vatikánském koncilu byl opuštěn instrukčně-teoretický model zjevení ve prospěch modelu sebe-sdělení Krista (kde ještě víc než to, co Ježíš říká, je důležité to, co Ježíš je!). Snad snaha neuzavřít se před moderním světem, ale hledat k němu cestu a nechat se jím inspirovat. Nebo možná něco jiného, co už je pro laického katolického křesťana o stovku let později těžko čitelné. Ale tak či onak: katolická církev na začátku minulého století, ve svém strachu ze všeho nového a cizího (neblahá kombinace principů societas perfecta a nihil innovetur, pokud bych se to teda pokusil vyjádřit teologicky v latinských termínech ;-) byla i pro takhle zjevně hluboce věřícího a poctivě přemýšlejícího kněze prostě příliš úzká. Ke své vlastní škodě i hanbě.
Kniha se mi nečetla příliš dobře, myšlenky se často opakovaly v různých variantách, navíc byly prezentovány ne zrovna čtivým způsobem. A také řada úvah za to století prostě zestárla, nebo byla v čase vyjádřena někým jiným lépe, nebo dávno ztratila svůj polemický význam. Radost mi tak dělaly spíš myšlenky a formulace vyslovené tak mimochodem, zajímavé postřehy a občasné záblesky teologické bystrosti. To není málo, žádné setkání s přemýšlejícím člověkem upřímně hledajícím pravdu není ztrátou času.
„Kdyby pravda nepřinášela prospěch, vůle by se ji nesnažila najít.“
Křesťanství na křižovatce
"Jiné, volněji uspořádané systémy mohou přežít amputaci té či oné části; kdyby Řím obětoval byť jen malíček, vykrvácel by."
Nalákal mě citát mirkatrubaka k zapůjčení knihy a toto je pro mě Tyrrelův "záblesk teologické bystrosti" - asi si jako neteolog vystačím i s málem :o)
Přijde mi, že vyjma velmi úzkého kruhu teologů jejichž posláním je ochrana katolické pravověrnosti i poctivosti a její předávání dalším generacím, je toto lehké "točení se v kruhu" (vlastní pravdy?) trochu ztráta času.
Hledání Pravdy má i mnoho slepých uliček a katolické učení je z podstaty Krista i trochu "solí v očích", byť má být hlavně solí života a světlem světa . . .
Hodnotit se neodvážím :o)