Království
Jo Nesbø
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/439320/bmid_kralovstvi-1z4-439320.jpg
4
1378
1378
Do zapadlé vsi v norských horách se z ciziny vrací zdejší rodák Carl Opgard a přiváží s sebou návrh na výstavbu luxusního wellness hotelu. Jeho bratr Roy se těší, že v malém hospodářství, kde oba vyrůstali, bude konečně živěji. Jenže Carl s sebou přináší také velké problémy a jako vždy spoléhá na to, že starší sourozenec je za něj vyřeší. Udělá však Roy to, co po něm bratr žádá, zvlášť když se začíná ukazovat, co všechno mu Carl zatajil?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , Kniha ZlínOriginální název:
Kongeriket , 2020
více info...
Přidat komentář
Nesbo. Ani víc, ani míň. Skvěle promyšleno i napsáno. Délku ani váhu knihy jsem neřešil, v e-podobě váží všechny stejně. Děj se nikam bezhlavě neřítí, spíš se pomalu prokousává drsným mořským prostředím s lidmi, z nichž každý má nějaké to mínus. Trochu vadil překlad v pražském stylu, ale protože originál neznám, zkusím věřit, že to tak Nesbo chtěl. Ale taky je možné, že to napsal hanáckou norštinou nebo norským hantecem? Která varianta je ta správná? Já osobně bych dal přednost neutrální spisovné češtině...
(SPOILER)
Nepříjemné pocity rostly s každou přečtenou stranou, nepříjemná tíha čteného byla ještě posílena nesmyslnou tíhou celé knihy: od první šestiny (od sté stránky) se mi dělalo špatně z Roye, Carla jsem považovala dlouho spíš za větroplacha, ale oni byli jeden za osmnáct druhý bez dvou za dvacet (ovšem tolik českých, natož norských korun bych ani za jednoho z nich nedala). Ale to nestačilo, připlula ještě Shannon, která i bez jakékoli pokrevní vazby a špetky stejné DNA jim zdařile sekundovala (holt vrána k vráně, když měli tak rádi ptačí říši). Ta by na to aspoň bývala měla vysvětlení ve svém krušném dětství, spíš krušném okolí svého dětství, ale Opgardovic kluci? Kde se všechny ty patologické geny vzaly? Pravda, doma to bylo taky patologické, ale zato aspoň prostředí měli skvělé.
A když už ta spirála smrtí a hnusu konečně mínila dospět do zdárného konce, který jsem ještě pár stránek před koncem viděla naprosto jednoznačně, jako aspoň pokus o jakési spravedlivé rozuzlení, tak autor nezklamal a uštědřil mi pěkný kopanec.
Té patologie tam bylo moc, norský autor (autor HH) se nezapře, ale kdoví, v dnešní době to třeba i tak někde být může. Ale vadilo mi takové rozporuplné líčení Roye - sám rád ubližoval, ničeho se neštítil, přesto cítil stud při pohledu do zrcadla (?) a zatvrzele sám pro sebe trval na svém, že není vrah a psychopat (???). Vzdělání neměl žádné (na rozdíl od Carla), jakž takž něco málo přečetl (nu, byl dyslektik), ale kam tedy chodil na ty přesné informace třeba o přírodě (nejen o jemu pracovně blízkých autech) a na ta vesmírná moudra, která zasvěceně nejen trousil, ale na počkání "vyargumentoval", to by mě tedy zajímalo...
Čtivé to bylo, i přes rádoby nespisovný jazyk, ale povzbudivé ani za mák. Nebo chtěl takhle autor pokřiveně poukázat na "nezlomnou soudržnost pokrevních bratří"???
Pozn.: zatímco jindy a jinde dovedu i zabijákům fandit, podle okolností a jejich charakteru, tady nebylo komu, opravdu ne.
P.S. Asi si zase nastavím sledování nových komentářů k téhle knize (nebo možná raději ne, ponechám náhodě, že na komentář mezi novými natrefím), protože s některými musím ex post polemizovat.
- Bratři že udělají jeden pro druhého všechno? Ale to přece není pravda, to Roy pořád musí zachraňovat Carla, a potažmo pak celé jeho, své i jejich bytí, protože Carl si jede po svém, bratra do svých nápadů nezahrnuje, zato k němu přiběhne, kdykoliv se mu něco hroutí... Takže "láskyplná" (vzhledem ke kontextu musím dát do uvozovek) pomoc směřuje výhradně jednosměrně, nefunguje rozhodně oboustranná bratrská láska (zahrnující i jakoukoli pomoc) ... až za hrob.
- a teď se navrch v dalším kratičkém komentáři dozvím, že Roy byl "sympaťák"????!!!! Odkdy jsou psychopatičtí jedinci, neřku-li vrazi "sympaťáci"? Kde to žijem'? (oni se psychopati pozitivně asi mohou jevit těm, kteří je spatří poprvé nebo je moc neznají, ale čtenáři téhle knihy přece vědí první poslední, takže nemají žádnou omluvu pro své podivné sympatie)
- a dokonce oba bráchové sympaťáci!!??, no tedy, to snad těch psychopatů ve skutečnosti mezi námi nějak podezřele přibývá, jen ti se snad navzájem můžou označovat za sympaťáky (ačkoli mám jisté pochybnosti, že ani tak jednoduché to nebude - psychopat druhého psychopata možná snáze odhalí, ale proč by mu vlastně měl/a být sympatický/a..., nejsem naštěstí psycholog ani psychiatr)
Co si budeme povídat, Harry to není a toho přeci všichni milujeme... Ale musím napsat, že tohle byla parádní jízda, musela jsem cist a číst, abych vedela v jaký konec se to rozuzli. Pěkně a ojediněle vystaveny příběh s mou oblíbenou severskou krajinou, takže co víc si přát... Ja jsem nadšená :)
Proč čtu takové knihy? Protože se chci dostat do severského prostředí alespoň v hlavě. A NEkrimi knih ze severu vychází v současné době velmi málo.
Vím, že se jedná o fikci a navíc detektivku a autorovi se nedá nepřiznat smysl pro gradaci a napětí, ale je tam příliš mnoho zvratů, krutostí a nechutností... Snad každá postava je vrah, magor, manipulátor, násilník nebo aspoň opilec/feťák. Stačilo by ubrat...
Nic pro mě. Nesbo potřetí, Nesbo nejspíš naposled.
Myslím, že nebudu nijak přehánět, když řeknu, že Království je dost možná nejlepší knížka, jakou jsem od Nesba četl. A to jsem obrovský fanoušek Červenky nebo Levharta. Dostal mě hned úvod a nadšení se mě nepustilo až do poslední stránky. Jak jsem byl naivní, když jsem si na začátku říkal, že by to mohlo být takové "milejší" než knihy s Harry Holem - hory, bratři, hotel, sem tam nějaký problém v rodině nebo na stavbě... To všechno tu najdete, ale... Možná tu nejsou potoky krve po až skoro šílených vraždách (myšleno tím doslova), ale krutost tu je v každém směru v takovém jiném kabátku. A skoro bych řekl, že ta krutost je větší než u HH. A k tomu ta postupná, mrazivá a nevyhnutelná gradace. Roy a Carl... tuhle knihu z hlavy hodně dlouho nedostanu. Toto je totiž opravdu literární skvost. Doufám (a zároveň však věřím), že Království ale ještě stále není autorův strop a ještě několikrát přijde s nějakým překvapením. Víme, že to dokáže.
(SPOILER)
Už dva dny přemýšlím, jak sesmolit komentář, abych co nejlíp vyjádřila svoje pocity. A pořád tak nějak nevím....Bylo to jiné, zvláštní....
Četlo se to úplně samo, jen začátkem jsem se trochu prokousávala, na což u Nesba nejsem zvyklá.
Ale byla to tedy povedená rodinka....Carl mi neseděl hned, u Roye jsem si vlastně nebyla jistá- chvílemi jsem mu fandila, litovala ho, nechápala a pak i chápala....konec byl tragický, ale na to, jací byli hoši Opgardovi, byl tragický ještě málo.
Takhle kniha byla opravdu promyšlena do nejmenšího detailu. Když už jsem měl pocit, že se nic dalšího přeci nemůže stát, opět mě Jo Nesbo překvapil. Teorie morálky byla dokonalá! Navíc napsáno velmi čtivě, pořád mě to nutilo číst dál.
Trochu jiný Nesbo, než jak ho známe. Ano, možná je to trochu delší, než by muselo, ale na druhou stranu - to pomalé tempo valící se katastrofy tomu dodává skoro gotický pocit hrůzy. Za mě skvělé vybočení z autorova holeovského stylu.
Miluji knihy Nesba... Miluji obzvlášť ty, kde je Harry... To je autorova parketa. Ovšem toto dílo?! Diametrálně úplně někde jinde. Krásný překlad, věřím, že i originál je tak kvetnate napsaný, ovšem obsah bych klidně zkrouhla na půlku. Četla jsem, jen abych se dozvěděla, jak to celé dopadne. Dílo nekončí happy endem, což přidává na ponurosti příběhu. Za mě tedy zklamání. A to jsem se tak těšila. Jsem ráda, že mám docteno. Jistě již znovu číst nebudu.
Norsko, hory, zima, příběh dvou bratrů, které pevně svazuje nejen rodinné pouto. Napínavé a velmi čtivé a to i v okamžicích, kdy nás Nesbø pouze uvádí do děje a seznamuje s postavami a prostředím. Román o obětování se, o silných vztazích, pomstě i zradách. Má vše, co pořádný román mít má. 4 a půl.
Tak trochu jiný Nesbo. Máte-li od tohoto autora přečtené všechny knihy, tato Vás svým pojetím překvapí. Zvláštně pojaté vyprávění osudu dvou bratrů, které dokresluje fenomén dnešní doby: tedy jak nás utváří to, co zažijeme v dětsví.
Bravo, Jo! Skvělé!
Už u knihy Nůž, zatím posledního dílu s HH, jsem musela uznat, že je Nesbo výborným spisovatelem. A Království mne přesvědčilo, že vyzrál jako víno.
Obsáhlá sága dvou norských bratrů je rozehrána opět s Nesbovskou rafinovaností - v přesně dávkované míře se před námi odhalují další a další skutečnosti, jako ozubená kolečka přesně do sebe postupně zapadají všechny události a jejich motivace. Všechno, co se před námi rozprostírá, je dokonale načasované, promyšlené a logické...
Byla jsem po celou dobu četby v napětí, co dalšího ještě přijde, jak Nesbo hroutící se bratrský domeček z karet zase zachrání před definitivní zkázou... A absurdně jsem se až do konce třásla o Royův osud....
Uf, a konec? Nečekaný, autor opět nevyhověl očekávání čtenářů a zase nás ohromil. Musím souhlasit s Nisus - ano, bylo to takové Nesbovské.
Výtečný román. Doporučuji.
Zvláštny svet so zvláštnymi morálnymi hodnotami a pravidlami. Uveriteľný príbeh s gradujúcim napätím a prekvapivými zvratmi. Záverečné rozuzlenie som tak nejako predvídal, ale akoby mi tam ešte niečo chýbalo...
Zasa jedna z Nesbøvých kníh, od ktorých sa nedá odtrhnúť.
No páni! Takhle kniha byla opravdu promyšlena do nejmenšího detailu. Když už jsem měla pocit, že se nic dalšího přeci nemůže stát, opět mě Jo Nesbo překvapil. Teorie morálky byla dokonalá! Navíc napsáno velmi čtivě, pořád mě to nutilo číst dál.
Štítky knihy
Norsko sexuální násilí zneužívání norská literatura sourozenci rodinné vztahy psychologické romány domácí násilí severská krimi hoteliérství, hotelnictví
Velice strhující a svižně ubíhající příběh s překvapivým koncem. Ani chvilku se čtenář nenudí.