Krajinou, štětcem, tužkou, veršem

Kdo se umí dívat, vidí neviditelné, kdo umí naslouchat, slyší jak pláče strom ve větru, ševelí listí a ptáci vítají nový den. Mlžný opar se v poledne rozplyne a nad jezírkem se dají do tance stříbrné vážky. Slunce vezme víly za ruce a společně tančí na rozkvetlé louce. Znaveno tancem, dá si pod hlavu sněhobílé polštáře plující po modrém nebi. Vůně posečené trávy, duha na obloze, motýli hledající úkryt, stromy se těší na podzimní ples. Převlékají své šaty, zdobí se plody, jen vítr vše pozoruje a pomalu se připravuje, že vyzve Paní Zimu k tanci. Při své procházce se zastavte, zklidněte, jen naslouchejte a dívejte se kolem sebe. Potom uvidíte a uslyšíte. Učte také tomu své děti. – autorka... celý text