Konec aneb Začátek
Edna Nová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490575/bmid_konec-aneb-zacatek-O2a-490575.png
4
18
5
Nebanálně banální story o smrti a zrození – SMRTABU. Od autorky bestselleru Ženy z Bohnic. Čeká dítě. Má deprese. A stará se o umírajícího tchána, který by si podle ní zasloužil krásnou smrt. Tak jako všichni lidi. Nikdy to neměla lehké, vždycky ale našla katarzi. Dokáže si totiž nahlédnout do duše se zdrcující upřímností. Nenechá na sobě ani cár čisté kůže, vyplivne i ty nejtemnější pocity. Nic nezůstane skryto. Tenhle příběh je o zániku a zrození, o umírání bez jakéhokoli tabu, o hledání důstojného konce. Je to příběh, který může být i váš. Mluvíme o ní, ale nic o ní nevíme. Bojíme se jí, a tak ji vytěsňujeme. Přejeme si, aby byla milosrdná. Řeč je o smrti, o tabu jménem smrt. Edna Nová, autorka knihy Ženy z Bohnic, napsala zpověď o umírání, o blížící se smrti svého tchána v momentě, kdy sama očekává narození syna, o životě, který opisuje kruh. Hlavní hrdinka pečuje o starého umírajícího muže, prožívá náročné těhotenství a velmi obnaženě zpracovává téma, které nazývá „smrtabu“ – příběh, který se týká nás všech.... celý text
Přidat komentář
Zpočátku poněkud rozpaky. Ten úvod o intelektuálním bulváru je dost zbytečný - bulvár se zaprvé věnuje hlavně celebritám, což autorka (bez urážky, ale myslím to spíš jako pozitivum) není, zadruhé tyhle texty si takové označení nezaslouží. Prostě mi přišlo, že ten úvod vznikl v nějakém rozvrkočeném manickém záchvatu a prostě tam nemusel být.
Zhruba první třetina knížky mě dost otravovala, tohle sebeironické nípání je celkem nuda (ačkoli chápu, že to působí terapeuticky). Stejně tak opakování slova smrtabu, které bylo tak časté, že to působilo spíš legračně, ne jako nějaká mantra posedlosti.
No a pak přišel zbytek knihy - a ten byl zase neskutečně silný. Téma smrti, smutné, dojemné, reálné. Vcelku mi přijde, že kdybych to četl jako blogové zápisky, asi by mě to bralo víc, takhle v knize to působí poněkud nekoncepčně. Ale osobitý styl autorce upřít nejde.
Příběh o smrti a zrození. Autorčin příběh, kdy se stará o umírajícího tchána, sama je přitom těhotná a má deprese. Příběh, který otevřeně mluví o smrti. Autorka nám ukazuje všechny svoje pocity a myšlenky a také to, že umírání, není žádné tabu.
Po přečtení knížky Ženy z Bohnic jsem věděla, že si v budoucnu přečtu i další knihy autorky. Ten čas právě nastal a já jsem stejně spokojená, jako u její prvotiny.
V této knize nás autorka vtáhne do příběhu a už nepustí. Při čtení jsem měla pocit, jako kdybych si s ní někde povídala, nechala ji vymluvit a vyplakat na rameni. Tím mi celý příběh připadal strašně blízký. Navíc je to opravdu něco, co se může stát každému z nás. Smrt a zrození jsou neustále kolem nás.
Je to smutné a dojemné čtení. Autorka nic neskrývá, je to reálné, někdy až drsné. Kromě samotného příběhu nám tu odhaluje své myšlenky, pocity, sny.
Je to malá, útlá knížečka, která nám však může předat hodně. Nemyslím si, že kniha sedne všem, ale pokud najde ty správné čtenáře, třeba jako mě, může Vám hodně dát.
Malá knížečka do kabelky, kterou přečtete za jedno odpoledne, ale obsahově velmi silná.
A napadne vás, jako mě - takhle by si přál zemřít každý. Obklopen doma rodinou, která o něj do poslední chvíle s láskou pečuje, ač je to velmi psychicky i fyzicky náročné.
Ednin neměnný styl psaní mne baví a nijak se neliší od její prvotiny Ženy z Bohnic.
Konec aneb Začátek
Knížka je malá, ale překvapivě hluboká a moc důležitá. Jen začátek je trochu kostrbatý (s tím, myslím, mohl autorce pomoct manžel, kdyby ji víc podporoval; jestli si to ale špatně pamatuju, omlouvám se) a slova smrtabu je tam až přehršel, i když je trefné. Jinak je to psaní krásné, pokud tak lze nazvat velmi blízké a důvěrné setkání se smrtí.
Ale sakra (psáno k 10.7.22), kdo to zařadil do žánru hororu?