Kočky to vědí líp
František PON.
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78587/kocky-to-vedi-lip-78587.jpg
4
69
16
Půvabné ilustrované vyprávění o životě s kočkami od známé dvojice výtvarníků Jitky Baliharové a Oldřicha Přibíka tvořících pod pseudonymem František PON. Čtenář se v laskavém a moudrém povídání dozví, co všechno způsobí v domácnosti jedno malé koťátko, a pak druhé a třetí a čtvrté a další a další, teď už nejenom v bytě, ale také na chalupě, v ateliéru, na zahradě. Jaké to je stolovat s kočkami, spát s nimi, sprchovat se pod jejich dohledem, malovat obrazy, či třeba sázet kopretiny nebo cibuli. To vše s výstižnými ilustracemi, které p5inesl sám život s kočkami, s humorem, bez kterého by to soužití asi nešlo, a s vlídností a pochopením nejen pro kočky, ale především pro lidi. Kniha je milým zastavením v našem překotném světě, kde na běžné radosti života, třeba posezení s kočkou na klíně, jakoby čas nezbýval.... celý text
Přidat komentář
Kdo má rád kočky, najde v této knížce kromě oddechu a zábavy i dvě spřízněné duše. A ten kdo žije s kočkami, nejednou nabyde dojmu, jestli to není alespoň tak trochu o něm.
Knihu jsem koupila proto, že mám moc ráda obrazy Františka PONa a zbožňuju kočky. Nemohu knihu doporučit těm, kdo chtějí informace o kočkách a jejich chovu, o takový typ knihy se nejedná. Kniha vypráví o kočkách, o tom jak ovládly život paní Jitce a panu Oldřichovi, trošku o malování a trošku o životě. Jako bonus jsem brala, že jsem se dozvěděla "kdo" je, nebo-li jak vznikl František PON a druhou bonusovkou jsou v knize nádherné obrazy Františka PONa :)
Dala bych knize spíš o deset procent méně. V kontextu mnoha podobných knih je tahle o trochu slabší v tom, že se:
- nejedná o rámcový příběh o čičinách, chronologie jen tak naznačena. Velká škoda.
- je prokládán úryvky životů autorů - proti tomu nic, ale:
- mnohdy tyto části kapitol působí trochu nabubřele. Větší škoda.
Ve výsledku na mě kniha působí mile, jako pokec se sousedkou přes plot. Nic nevezme, nic moc nedá.
Kočičí stravovací návyky, respektive to, co jim majitelé dovolili, mě kolikrát donutili kroutit hlavou. Durman a spol., těsto na rohlíčky, bez komentáře. Nedá se tvrdit, že "si to kočky vzaly samy."
Kočičí obrazy autorů (můžu mluvin jen za kalendáře), vyprávějí lepší kočičí příběhy. Fakt se mi líbí.
Kapitolky s "Kokosem" pobavily velmi.
Kniha krátkých útvarů o životě s kočkami. Jakožto velký milovník koček a podnájemník jedné z nich jsem u většiny popsaných případů zúčastněně přikyvovala a smála se. Krásně napsáno i když pár aspektů výživy a péče o kočky mě nadzvedlo ze židle.
Moc se mi líbí. Jsem milovnicí koček a většinu popisovaných situací zažívám s kočkou i já. Na větší množství koček si netroufám.
Takové milé a pohodové čtení pro milovníky koček bez výrazné dějové linie. Je to hodně o kočkách, ale jsou tam i místa úplně bez koček. Některé zážitky a postřehy jsou fajn, jiné méně. Chovám kočky určitě déle než autoři a za sebe se s některými tvrzeními neztotožňuji, většina jich je ale velmi trefná a často vtipně podaná.
Považuji se za velkou milovnici koček, ale tahle kniha mě až na pár vtipných momentů vážně nenadchla. Celkově byla dost o ničem...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2001 |  Kočky to vědí líp |
| 2003 | Kočky mluví ze spaní |
| 2002 |  Kočkám chutná kaviár |
| 2012 | Kočky nájem neplatí |
| 2006 | Dneska výtah nejezdí |
Bohužel mě kniha moc nenadchla.