Když běhá žena
Alexandra Heminsley
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/200457/kdyz-beha-zena-200457.jpg
4
126
126
Tahle knížka o běhání dodá odvahu každé ženě, která by pro sebe chtěla něco udělat, ale v tělocvičnách se stydí, jóga ji nudí a na běhání si vždycky připadala moc tlustá, moc líná nebo moc neohrabaná... Autorka píše z vlastní zkušenosti: od neslavných začátků to dotáhla k pěti maratónům na dvou světadílech.
Literatura naučná Osobní rozvoj a styl Sport
Vydáno: 2014 , Ikar (ČR)Originální název:
Running like a girl , 2013
více info...
Přidat komentář
Úžasná kniha ,přesně s takovými pocity jsem i já začínala běhat (ze začátku spíše popobíhat).Moc doporučuji .
"Nejtěžším okamžikem běhu je zavázání tkaniček a odchod z domova. Jakmile jsi na trase, už toho nikdy nelituješ."
Skvělá knížka, která mě fakt bavila. Chápu, že nebude pro každého, ale pro každého běžce je určitě :)
Tohle bylo vskutku moc dobré, avšak musím přiznat, že "neběhnám" to moc nedá. :D
Ano běhám a ano, u knihy jsem se hodně nasmála. Zpočátku mě těšilo, že jsem na tom s autorkou byla hodně podobně. Sport nikdy nebyl nic pro mě. Prostě mi nic nešlo. Až minulý rok, když jsem na Vánoce dostala jógamatku (fakt jsen ji chtěla!) a zkoušela domácí cvičení jsem zjistila, že na tom nic není. Po chvíli už jsem vyšla i ven a chodila jsem, objevovala, třeba půl dne pryč, několik km v nohou.. a letos jsem si už pohrávala s běhací myšlenkou. Ale jak na to? Přítel mi dal výzvu, buď splnim, nebo ne. A tak jsem vyběhla! :D
Je to neuvěřitelné, ale takhle se prostě asi začíná. Běhám už od června (já vim, nic moc), ale baví mě to. A když potřebuju nějakou motivaci, něco, proč pokračovat- sáhnu po podobné knize a namotivuju se. A kdoví, třeba jednou zaběhnu i ten maraton. (Mimochodem se taky přihlašuju na různý závody, jen abych vydržela a pracovala na sobě dál :D )
Takže mě se rozhodně tohle čtení líbilo. A třeba se k němu ještě někdy vrátím- pro motivaci. :)
Jak se pozná kniha, která Vás nenadchla? Půjčíte si ji z knihovny, přečtete prvních pět stran, odložíte na noční stolek, přečtete tři knížky od Mornštajnové, jednu od Soukupové a jednu od Lanczové, vrátíte dětské knihy do knihovny a za tuto půjčenou na dospělou kartičku dostanete pokutu, protože jste na ni úplně zapomněli. :-)
Tak jsem si řekla, že když už platím pokutu ve výši čtvrtiny ceny roční průkazky, musím ji ještě rychle přečíst. Ten začátek je ale tak příšerně rozvláčný, pořád dokola o tom, proč se autorce se běhat nechce, že ho prostě nepřekonám. Na rozdíl od výše uvedených knih mi tato rozhodně nebránila v péči o děti a o domácnost :-)
Než jsem knížku přečetla, neběhala jsem. Prý když si jí přečtu, tak budu chtít běhat :-).... Přečteno, ale nic... Běhat se nadále nebude .... :-)
Sama běhám,ale zatím jen za domem či do lesa.Závody mě zatím nelákají,ale možná časem ano.
Kniha mě tedy hrozně bavila,zábavná byla až až.Já čtu jen detektivky....pořád jsem čekala na mrtvolu :-D ....žádná není,hlavní hrdinka to zvládla celá a živá.
Také jsem měla strach poprvé vyběhnout.Spisovatelka měla také hrůzu že by mohla cestou zvracet,nebo dostat průjem.Co se stane,když se jí udělá špatně?Může běžet,když se jí chce na malou,aniž by se nakonec pomočila?Myslí na probíhající scény,v nichž jí tělo přestává fungovat a dehydratací a vyčerpáním omdlévá.Hodně motivační kniha.
PS:já naštestí běhám kolem pole,pořád tam něco roste...ted je to nejlepší-roste tam kukuřice :-) Záchod super :-)
Je to inspirativní knížka a pomalu mě nakopává registrovat se i na delší závody. Měla jsem slzy na krajíčku a naopak jsem se i dost nasmála.
70%. Kniha je poněkud nevyrovnaná, takže nakonec jsem hodnocení snížila. Prvních asi 75% A.H. popisuje vývoj své běžecké "kariéry" - tj. z gauče přes maratony po pobíhání po nočních kopcích v rámci uměleckého happeningu. Začátky jsou povzbudivé pro každého povaleče - svítá naděje, že to jde. Po čase mi ale toho povzbuzování přišlo příliš - autorka tak moc popisuje své nezdary, propady, krize - že z toho na mě čišela křečovitá snaha uklázat, že běh je sice ohavné utrpení, ale když zatnete zuby a vytrváte, budete moct v baru vyprávět, jak moc vás to vlastně baví. Trochu nadsazuji, ale prostě mi ten styl tolik nesedl. Poslední čtvrtinu knihy tvoří příběhy prvních maratonkyň a jejich boje za právo účastnit se závodů, a pak přehledy častých úrazů, různé rady a tipy atp. Nesourodá sebranka, někdy se opakující, někdy naopak velmi praktická. Celkově je to fajn kniha, ale o tom, že ji běh naplňuje, mě autorka nepřesvědčila.
Kniha, která vás donutí rozběhnout se už při prvních řádcích. Popisuje pocity nedůvěry ve vlastní schopnosti a klasické výmluvy proč zrovna teď ne, jako by mě nachytala na třešních. Nebýt venku zima (tuhle výmluvu mi ani po tomhle čtení nikdo nevezme), běžím radostí rovnou maraton.
Pro mě velmi inspirativní kniha - začala jsem ji číst, když jsem začala běhat a velmi mi pomohla :) Vřele doporučuji všem kteří hledají poslední impulz k tomu začít s běháním :) A vůbec nevadí, že nemáte cíl - maraton jako autorka, já ho taky nemám :)
Bridget Jonesová a její příběh o tom, jak začala běhat. Včetně zdůrazňování věku, jenž překročil třicítku, záliby ve večírcích s množstvím alkoholických nápojů, skutečnosti, že se ráda nají (jak kvalitativně, tak kvantitativně), absence dlouhodobého vztahu a neustálého komentování svého počínání stylem blogerky a vyznavačky Tweeteru s Facebookem.
Komu se tento styl líbí, neprohloupí. Navíc ke konci se skutečně dozví něco málo o běhání maratónů.
Ostatní nechť pokračují k regálu se serióznější motivační literaturou, jejíž autoři nerozebírají vlastní "nahoru dolů" nálady, váhové přírůstky a úbytky, mírné komplexy a na stránkách knihy, jež má motivovat čtenáře, téměř do konce publikace nehledají motivaci vlastní.
Pro mě opravdu inspirativní a zábavná. Nedodá mnoho informací o tom jak běhat, ale dožene to kopou motivace, což je podle mě hlavní cíl této knížky. U mě se to každopádně povedlo :-)
Kniha mě bavila. Určitě mě naplnila ohromnou motivací, že jsem měla každou chvíli nutkání vyrazit samotná, hned a teď, na maratonský běh. Z knihy vyzařuje ohromná síla a radost. Měla jsem pocit jako bych běžela za samu autorku.
Ke konci jsou neocenitelné rady.
Začátkem jsem se musela trochu prokousat, ale pak už to mělo spád.
Ženy běhejme, určitě to zvládne každá a rozhodně to stojí za to!
Táto kniha ma inšpirovala a namotivovala k behaniu. Před tým som nebežala ani na MHD, po prečítaní knihy som začala pravidelne behať a pripravovať sa na závody.
Trvalo mi fakt dlouho než jsem tuhle knížku přečetla. Dostala jsem ji jako dárek a její začátek mě zrovna nenadchnul. Ale právě protože to byl dárek, tak jsem ji chtěla přečíst.
Knížka není asi úplně pro mě, už chvilku běám a nějaké informace mám. Myslím, že ji ocení ty, které s během chtějí začít. Ze stejného důvodu se mi moc nelíbil styl knih, popisování okolí a celkově příliš mnoho rušivých informací a málo těch o běhu.
Co mě dotalo asi nejvíc byla hysterie kvůli tomu, že autorce chtěli monitorovat běh, to jsem opravdu nevěřícně kroutila hlavou, řekla bych, že asi stejně jako prodavač v obchodě, kde byla.
Kdybych měla knihu popsat úplně ve zkratce tak to bylo vlastně: přihlásila jsemse na maraton, trénuju, po maratonu válmím šunky, další závod, jsem pozdě s tréninkama, po maratonu si válím šunky a tak dokola.
Na druhou stranu jsem se několkrát od srdce zasmála a naprosto se ztotožňuju s její nechutí k růžové barvě. Jestli tohle čte některý z výrobců dámského sportovního oblečení a doplňků, tak věřte, že ženský vnímají víc barev než jen růžovou, nechtějí být od hlavy k patě v růžové jako bimbas a je nás spousta, kdo růžovou prostě rád nemá (nejsme taková rarita jako Yeti).
Když běhá žena
Knížka o běhání maratonů, o potřebách maratonců /o tom, kam na záchod, jak vybrat správnou podprsenku/ a hlavně o tom, že když se chce, všechno jde. Nejdřív jsem chtěla přestat číst, protože se mě to netýká, ale pak mě to docela bavilo.