Kdo o tom ví?
Lesley Kara
Astrid Phelpsové je dvaatřicet a po letech, kdy se ne zcela úspěšně živila jako scénografka, se snaží začít znovu – a především vypořádat se závislostí na alkoholu, která ji už o dost připravila. I když by si to všechno představovala úplně jinak, nastěhuje se po návratu z londýnské léčebny ke své střízlivé, bohabojné matce v poklidném přímořském městečku Flinstead. Když se seznámí se sympatickým mladíkem Joshem, zdá se, že i ona možná dostane novou šanci. Všechno ale není tak růžové, jak by mohlo vypadat, protože někdo ví o jejím dřívějším životě víc, než by si přála, a chce, aby zaplatila za své hříchy. Kdo by ale mohl znát její nejtemnější tajemství?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2020 , Ikar (ČR)Originální název:
Who Did You Tell? , 2020
více info...
Přidat komentář
(audiokniha)
Po skončení knihy mám tak trochu rozporuplné pocity. Určitě se mi ze začátku líbila méně, než předchozí autorčina prvotina, ale ve finále ji hodnotím stejně. Téma alkoholismu zde prolíná celý příběh a není mi zrovna moc příjemné, protože o něm píše dnes snad každý. Kromě toho Astrid není právě sympatická, trvalo mi hodně dlouho, než jsem si na ni alespoň zvykla. Ale později jsem jí už dokonce i fandila ;-). Myslím si totiž, že si každý člověk - pokud se o to poctivě snaží - další šanci zaslouží. A to se Astrid upřít nedalo. S démonem alkoholu bojovala a měla i dobrou motivaci v nové známosti s Joshem. Knize bohužel chybí nějaké větší napětí, to je asi její největší nedostatek. Na druhé straně jsem téměř až do úplného konce hádala, kdo je onou osobou, která o Astrid všechno ví - a samozřejmě jsem byla vedle ;-). Na závěr se přece jen koná poměrně velké (naštěstí víceméně pozitivní) překvapení a Astrid se může vydat na svou novou životní cestu, aniž by ji pronásledovaly stíny minulosti...
Pokud bych nechtěla více psát, tak bych řekla, že souhlasím s komentářem Jany (85098211). Já ale budu tentokrát přísnější :-).
Těchto ,,babských" thrillerů jsou mraky, někdy se povedou, zaujmou, jindy je to tak, že přečtete, a za týden již nevíte o čem příběh byl. Zapadnou, ničím nevyčnívají, nepřekvapí, a do této kategorie bych zařadila tuto knihu. Je to taková odpočinková četba, tak do půlky jak z deníku alkoholičky, žádné napětí ani zvraty, druhá polovina je už lepší. Číst se to dá, ale čas strávený u této knihy bych mohla využít mnohem lépe.
Za mě rychle přečteno a bude i rychle zapomenuto......