Kde se vzala duha?
Oldřiška Ciprová
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245480/bmid_kde-se-vzala-duha-245480.jpg
4
8
3
Milé děti, máte občas pocit, že některé věci vnímáte jinak než ostatní? A zdá se vám, že svět by byl hezčí, kdyby něco s vámi bylo jinak? Rozhodně se tím netrapte, protože nejste sami, kdo takový pocit má, a divily byste se, kdo všechno si může přát, aby vypadal jinak, nebo aby jiný jednoduše byl. Kniha oblíbených autorek přináší zbrusu nové pohádky o dracích, čarodějích, obrech, vílách a vodnících, kteří všichni mají malinkou odlišnost, a ta jim nedá spát. Že je to trápení zbytečné a že každý máme své místo na slunci, ať jsme takoví nebo makoví, se můžete přesvědčit sami zrovna jako Barunka, která se hloupě trápí pro své pihy. Vždyť zrovna takové pihy mohou pomoct bráškovi usnout! Jaké pohádky v knize najdete? • Čarodějka Rebeka • Dráček Obláček • Obřík Cyril • Světluška Kateřinka • Trpaslička Anička • Víla Duha • Vodník Bonifác... celý text
Přidat komentář
Na tuhle knížku jsem narazila, když jsem hledala dárek pro holčičku Barborku Peřinovou. Hlavní hrdinka se totiž také jmenuje Barborka a podtitul knížky zní „Pohádky pod peřinku“.
Celkový dojem z knížky mám ale (jako dospělý čtenář!) smíšený. Hrozně moc fandím autorům dětské literatury, ale ti „moderní“, rozuměj žijící, to mají holt těžké, všechno už tady jednou bylo a - většinou – líp. Dosazování moderních témat do příběhů s typickými pohádkovými postavami a prostředími na mě, odkojenou klasickými pohádkami, prostě pořád působí strojeně. I když např. u Čapkových Devatera mi to tak nepřipadalo, tak nevím...
„Kde se vzala duha?“ má své plusy - každé dítě potěší, když v knížce zahlédne své jméno a proto je fajn, že autorka dala pohádkovým postavám lidská jména (Anička a Kateřinka, nebo méně obvyklá Cyril, Rebeka,...).
Dobrý je i spojovací motiv celé knížky, ponaučení, že být jiný je ok. Ale právě tady se dostávám k těm mým smíšeným pocitům – na jednu stranu jsou příběhy „jednotné“ v tom, že jsou vyprávěné na jedno brdo: každá postava v jednotlivých příbězích je nějak jiná, ve všech příbězích (až na vodníka Bonifáce) je jinakost „správného“ druhu a hlavní hrdina tím trpí a v závěru si uvědomí, jak je fajn být jiný. Ta monotónnost schématu pohádek je trošku nudná. Naproti tomu je tam právě ta pohádka o Bonifácovi, která tam (z hlediska logiky) nepatří, vybočuje - Bonifác byl líný a vyhovovalo mu to a změnil se, až když svou leností ublížil. Podobnou „nekompatibilnost“ vidím i ve volbě názvu celé knížky, který s celkovým motivem nesouvisí. Spíš mi to přijde, že autorka měla spoustu (dobrých!) nápadů, ale vystřílela si je na jednom místě. Škoda!
Nejsilnějším plusem celé knížky jsou ilustrace Lenky Němcové, které mi vzdáleně evokují obrázky Radka Pilaře. A i děti (6 + 4 roky), kterým jsem knížku předčítala, je ocenily více než text.
Moc pěkná knížka pro děti o tom, že se člověk nemusí trápit tím, že není nejhezčí, že má hodně pih anebo je moc velký či malý... pěkné příběhy plné ponaučení s krásnými ilustracemi.
Ilustrace jsou mile a vesele. Pribehy jsem detem (2 a 4) bohuzel nedocetla neb jeste ani nevi, ze vubec muze byt nekdo "jiny", natoz aby se mu nekdo smal. A verim, ze kdybychom tuto knihu precetli, tento pohled na ostatni deti by temito pribehy zacal a to bych opravdu nechtela.
Knihu bych tedy doporucila spise starsim detem, ktere treba jiz celi podobnym situacim, jako jsou v pribehu.