Kapka kámen vyhloubí
Hana Kulasová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464278/bmid_kapka-kamen-vyhloubi-V5A-464278.jpg
5
51
12
„Stálá kapka i kámen vyhloubí. Toto přísloví se stalo mým životním heslem, neboť je to nejpřiléhavější charakteristika mé práce,“ zapsala si na konci srpna roku 1962 do svého deníku Hana Kulasová, maminka šestiletého Jirky a o rok mladšího Vaška. Pokusila se tak popsat především výchovu svých synů. Staršímu byl diagnostikován autismus, mladší byl nadprůměrně inteligentní a pěkně neposedný. Jak se „obyčejná žena v domácnosti“ v šedesátých letech 20. století dovedla poprat s úkoly, které trápí spoustu rodičů i dnes? Hana se nezalekla žádné překážky, vymýšlela metody, jak staršího syna vzdělávat doma, neúnavně s ním obcházela lékaře a oběma svým dětem věnovala svou duši, srdce a čas. Pečlivé zápisky, které si Hana vedla od své svatby do roku 1973, tak poskytují nejen neobyčejné svědectví o životě s autismem ve 20. století, ale především z nich skládáme portrét výjimečné ženy.... celý text
Přidat komentář
Deníkové zápisky zachycující bezmála dvě desetiletí jedné rodiny, která se musela od padesátých let poprat s výzvou, která ani v dnešních podmínkách není snadná a samozřejmě překonávaná. Starší syn Jiří se narodil s poruchou autistického spektra a již brzy dostal na čelo razítko NEVZDĚLATELNÝ. Maminka Hana však svůj boj nevzdává, odmítne jakékoliv náznaky, že má syna Jiřího umístit do ústavní péče a každý den bojuje o jeho schopnosti i samostatnost. Bez opory úřadů, lékařů, škol a s minimem informací skládá sama vzdělávací plán a zkouší různé metody, jak Jiřímu pomoci. A úspěchy, mnohdy dílčí, jindy velké, se dostavují. Její boj vnější i vnitřní zachycuje malá a designově velmi povedená knížka, která nabízí mnohá zamyšlení i naději, že nic není nemožné a že každý má dostat svou šanci. Těm zdánlivě silnějším navzdory.
Než jsem knihu začala číst, tak jsem se bála, že pro mě bude hrozně depresivní. A opravdu mě potěšilo, že to tak není (nebo alespoň ve většině knihy). Kniha je naopak o neskutečné síle, víře a vytrvalosti jedné (ne)obyčejné mámy, která se rozhodla to se svým synem nevzdat, i když to muselo být neskutečně náročné. Vůbec si neumím představit, jak zoufalá musela v některých situacích být (především když vlastně neměla žádnou odbornou podporu a neměla se kde poradit, protože nikdo neměl zájem jí něco radit nebo s ní cokoli konzultovat; ale třeba i tehdy, když nemohla pro domácí vzdělávání sehnat obyčejné tužky či sešity). Obdivuji i to, že ještě brala sílu na to, aby s rodinou podnikaly o víkendech a dalších volnech různé výlety a aktivity. Je škoda, že se nikde v těchto zápiscích moc nezmiňuje o tom, jaký měl vlastně na její přístup názor manžel, jestli ji v tom nějak podporoval či nikoli, ale chápu, že tyto zápisky byly primárně o výchově synů a ne o vztahu s manželem. Ke konci knihy už byla cítit větší skepse, čemuž se není co divit, ale je skvělé, že i přesto tam stále bylo cítit další odhodlání (a také trochu povinnost vůči dítěti, které přivedla na svět).
Nejednoduchá doba s nejednoduchým osudem. Kdo nebyl "normální" mazal do ústavu, jiné řešení pro tyto lidi nebylo a pokud se někdo snažil vzít osud do svých rukou, tak se na něj všichni vykašlali. Lékaři psali jen sedativa, učitelé nepomohli s domácím vzděláním a pokud byl někdo tak hodný a poslal léky ze zahraničí, celnící je ukradli. Tu paní obdivuju, že si zachovala chladnou hlavu a dokázala rodině věnovat co mohla.
Kniha se mi moc dobře četla a velmi mne chytla za srdce. Člověk si říká jak to se svými dětmi ve finále má jednoduché a nedokáže jim věnovat tolik pozornosti co tato maminka. Obdiv jí... Za její sílu a odhodlání . Neměla to lehké a přitom dala dítěti víc než mnozí rodiče dnes i když mají více možností a informací.
Jedna z knížek z poslední doby, které jsem zhltla skoro na posezení (jak jen se s akčním batoletem dá). Pro mě fascinující sonda do života matky dvou dětí v době socialismu. V době, kdy každý kdo vybočuje z normy, musí být co nejvíc tlačen, aby normě přiblížil, byť je to třeba nemožné. Obdivuju houževnatost a odhodlání matky vzdělávat autistického syna sama doma, a to sebezapření, díky kterému tomu mohla dát celé svoje srdce a celý svůj život. Inspirativní a silná žena. Jsem vděčná, že si vedla poctivé a podrobné zápisky, díky kterým to dnes můžeme číst a obdivovat. Mimo jiné byly zajímavé i všechny poznatky o druhém synovi, který byl nadprůměrně inteligentní.
Fantastická kniha! Musela som si šetriť strany, aby som ju nemala rýchlo prečítanú. Viac takýchto, ale určite určite nie je pre každého, skôr asi pre ľudí, ktorí si niečím podobným prešli/prechádzajú. Dala by som aj desať hviezd.
Velmi mne zaujala obálka i celková grafika knihy. A obsah? Příběh neuvěřitelně silné ženy, matky, který vypráví sama prostým slohem ve svých denících z let 1955 -1973. Nemoc dítěte a starost o něj musí být pro mámu velkou bolestí v jakékoli době. Připočteme-li k tomu ještě dobu, kdy medicína tápala, byl nedostatek léků a společnost se vymezovala vůči jakékoli „jinakosti“ , sleduje člověk s obdivem, jak jediný člověk nese na bedrech tolik trápení. Jednou z hlavních Hlavní starostí paní Hany bylo, aby jí jejího psychicky nemocného syna neodebrali a neumístili do ústavu, což bylo v té době zcela běžné. Ačkoli nezná diagnózu (že se jedná o poruchu autistického spektra se dozvěděla až v synových 12 letech) ani to, jaký bude vývoj synovy psychiky statečně a neúnavně se pouští do synova vzdělávání – navzdory skeptickým lékařům a lhostejnému školství. Jako ta kapka vody, která neúnavně hloubí stopu v kameni. Příznačnější název by kniha nemohla mít. Neví, co vše bude Jiřík schopen se naučit, ale stále zkouší nové metody a cesty, jak syna naučit alespoň základním vědomostem. Bez podpory, bez znalostí, bez možnosti s kýmkoli se poradit… Stále začíná znova. Na jedné straně podpora rodičů na straně druhé mladší syn Vašík, který se také potýká s mnoha problémy s chováním (myslím, že dnes by to bylo dítko s diagnózou ADHD) a možná také s celkovou atmosférou v rodině. Co jsem trošku v příběhu postrádala, byl vztah s otcem dětí a jeho podíl na výchově. Mihne se jen sem tam v zápiscích, většinou pouze jako účastník nějakého rodinného výletu. Možná, že se paní Hana chtěla zaměřit jen na popis výchovy dětí, možná že rozepisovat toto téma by bylo příliš bolestné. Život celé rodiny byl jistě Jirkovou nemocí hodně poznamenán. Doporučuji všem – mámám nemocných dětí jako podporu a nám ostatním, abychom si více dokázali vážit prostých věcí – našich dětí a rodiny. To je totiž nejvíc .
Naprosto fantastická kniha o jedné neobyčejné ženě s nekonečnou vnitřní sílou. Celou dobu čtení jsem žasla nad tím, jak byla Hana Kulasová silná a statečná, že to s Jiřím nevzdala, že pořád pokračovala v učení, hledala nové cesty, a to navzdory režimu a přístupu tehdejšího školského systému. Do pozadí se dostává mladší syn Váša, na kterém je ale vidět, jak klasický školní systém postavený na škatulkování, přesných osnovách a direktivním přístupu nefunguje ani u dětí, které mají nějaké znevýhodnění, tak ani u dětí, které jsou v některém ohledu talentované. Pro mě pak bylo velkým překvapením, když se závěr knihy dostal k posudku, který Váša dostal na konci základní školy. Takovou objektivitu bych od tehdejších učitelů vůbec nečekala. Velmi mile mě to překvapilo. Jinak knihu rozhodně doporučuji ke čtení. Je opravdu úžasná.
Čtení mě naprosto dostalo. Paní Kulasová byla milující a obětavá máma, která s autismem svého staršího syna bojovala naprosto neuvěřitelným způsobem. Obdivuhodné v době, kdy se postižené děti umísťovaly do ústavů. A správně si uvědomovala, že ho musí vychovat tak, aby nebyl v budoucnu zátěží pro svého bratra, se kterým to také neměla jednoduché - a i jemu se snažila pomáhat a podporovat ho ze všech sil. Název knihy nemohl být výmluvnější - a i v obálce je ztvárnění zajímavým způsobem. Myslím, že si na tohle životní heslo paní Kulasové v září ve škole často vzpomenu.
Vynikající, nadčasové, dojemné. Paní Kulasová byla neobyčejná žena /ona by s tím zřejmě nesouhlasila, pro ni bylo to, co pro syna dělala, samozřejmé/. Dostalo mě to.
Jsem z městečka, kde žila i paní Kulasová se svou rodinou. Vždy jsem ji obdivovala a moc mě zahřálo, když vyšla tato kniha o výchově jejího autistického syna. Už její obal je originální a velmi poutavý. Vychovávala syna v době, kdy se handicapované děti umísťovaly do ústavů. Ona to nedopustila a sama ho učila. Byla to velmi silná žena s obrovským srdcem. Publikované záznamy jejich deníků se čtou jedním dechem a určitě stojí za přečtení. Ona sama by z knihy určitě měla obrovskou radost.
Štítky knihy
autismus paměti, memoáry 20. století vzpomínky matky a synové osudy žen domácí vzdělávání
Kapka kámen vyhloubíKniha Kapka kámen vyhloubí je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 63x |
| Čtenářské výzvě | 11x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 44x |
| Chystám se číst | 76x |
| Chci si koupit | 17x |
| dalších seznamech | 4x |
Neuvěřitelná žena, která i v takové těžké době, kdy se o autismu vědělo velmi málo nebo spíš nic, dokázala své dítě naučit nejen běžné věci do života, ale ještě svou píli i vzdělávat.. Před paní smekám.