Kam letí nebe
Ivan Wernisch
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11522/bmid_kam-leti-nebe-mI3-11522.png
4
33
6
„Prvotina, kterou započala autorská cesta Ivana Wernische. Nabídla poezii záměrné jednoduchosti, „poezii dětských očí“. Ale svět bezpečně a důvěrně známých věcí, svět ne nepodobný obrazům naivistických malířů, Ivan Wernisch postupně opouští a zavádí nás do prostoru zcela odlišného.“ (Pavel Kotrla)
Přidat komentář
Básnická sbírka je rozdělená na dvě části: Louka, veliká mokrá louka a Kam letí nebe. Obsahuje několik básní o běžných věcech, např. o rozbitém talíři, skládání uhlí o zahradě atd.
„Není možné připojit se očima na kurs jednoho racka.
Ani nevíš, jak a kdy si vyměnil směr s jiným rackem
a ztratil se, nedbaje toho, že už má jméno,
žes ho sledoval,
ztratil se, a teď si představ,
po světě létá racek, má jméno a neví o něm.“
(Chvála rackům)
Ivan Wernisch byl pro mě neznámým básníkem, krátké a trefné básnické postřehy "dětských očí" z jeho prvotiny mě zaujaly hned „na první dobrou“, prostě mě chytly od první stránky :-). Až teprve po dočtení jsem zjistila, že dnes už je laureátem mezinárodní literární Ceny Franze Kafky pro rok 2018.
Wernischovy básničky sice vypadají na první, druhý i třetí pohled jako básničky, ale vnímala jsem je spíš jako krátké texty psané veršem. On sám o nich říká, že to jsou spíš poetické anekdoty, což docela přesně vystihuje prožitek, který si z těchto stránek odnesete, … čtete totiž poetická slova, která do sebe krásně zapadají, lahodí do posledního písmenka, a teprve po závěrečné tečce „vám to dojde“ :-) … dostaví se význam sdělení. Až do poslední chvíle jste totiž vnímali právě jen krásu poetických slov, v případě téhle sbírky, viděnou "nedospělýma očima" (jak je napsáno v komentáři níže od Tyyynab: "prosté okouzlení věcmi"), najednou totiž zjistíte, že vám ta slova taky něco sdělují, že je to vlastně taková básníkova hra se slovy, která svůj význam sdělí teprve na úplném závěru … vnímavému čtenáři.
"Lampa se pouze polorozsvítí,
aby tvář muže za stolem
zůstala utajena.
Přesto však je třeba,
aby muž byl skutečný,
nevoskový, nesádrový,
nedřevěný muž.
Aby se prokázal
nějakým nečekaně silným
a krásným úmyslem.
Tak se chytají můry."
(Tak se chytají můry)
Autorovy další knížky
| 1965 |  Zimohrádek |
| 1992 |  Doupě latinářů |
| 1990 | Čím drží svět pohromadě |
| 1961 | Kam letí nebe |
| 1985 | Beránci vlci aneb Marcipán a pumprnikl |
Kniha Kam letí nebe je v
| Přečtených | 41x |
| Čtenářské výzvě | 12x |
| Knihotéce | 4x |
| Chystám se číst | 12x |
| Chci si koupit | 7x |
Některé básně se mi líbí opravdu moc, mají velmi příjemnou náladu, jiné jsou mírně ponuré, tesklivé, ty mě oslovily méně. Nejvíc mi sedly básně v první části - Wernischovy vzpomínky na dětství, obrázky, které v něm utkvěly z doby, kdy byl dítě, vykreslení rodinných příslušníků, venkova. V básních se Wernisch hodně vrací do minulosti, někdy nechává minulost a přítomnost se prolnout, zachycuje křehkost a pomíjivost okamžiku, často používá motiv dopisu jako mostu mezi minulým a současným. Celkově se mi Wernischova něžná poetika líbí moc.