Kabinet milostných dopisů
Alyson Richman
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/259241/bmid_kabinet-milostnych-dopisu-CJ2-259241.jpg
4
272
81
Píše se rok 1943 a v Itálii jsou u moci fašisté. Elodie, která se dosud věnovala pouze milované hudbě a své mimořádné nadání uplatnila jako nadějná violoncellistka, se po otcově smrti zapojí do italského hnutí odporu. Poznává zde svou první velkou lásku, ale když Němci obsadí severní Itálii, musí z rodné Verony uprchnout. Vydává se na pouť, která jí pomůže nalézt nejen bezpečí, ale i nový smysl života.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Knižní klubOriginální název:
The Garden of Letters , 2014
více info...
Přidat komentář
Příběh malířky ve Ztracené manželce mi přirostl k srdci a kniha je jedna z mých nej. Kabinet jsem četla ze zvědavosti, zda dokáže spisovatelka tak neuvěřitelně znovu zaujmout. Mrzí mě ten český název knihy (originální překlad by bolel míň), zní to jak od Steelové, kterou ze zásady nečtu. Nejdříve jsem se do čtení nutila, ale od půlky začal být příběh strhující, což ovšem zase rozbil ten klišé konec. Ve finále mě však kniha bavila a opět ta umělecká vložka byla na úrovni a působila vznešeně.
Ztracená manželka možná krapet lepší..., možná autentičtější... . Ale já myslím, že válka versus láska, člověku přijde vždy tak trochu patetická..., sladkobolná, protože je to prostě ohromný kontrast. Za mě ještě plus za ten příběh hudby, který se tam odvíjel. Navíc jsem milovníkem violoncella.
Možná trochu červená knihovna, ale zároveň příběh na pozadí válečných let, italského odboje a nádherného světa vážné hudby.
Kabinet milostných dopisů, krásné dílo. Moc se mi tahle knížečka líbila. Mám ráda děje, které se týkají druhé světové války, Hitlera.
Zde se vypráví dva příběhy, které se vzájemně propletou.
První příběh vypráví o Eloidii, která žije se svojí matkou a otcem ve Veroně v Itálii. Je nadanou violoncelistkou a navíc má výbornou paměť. Dokáže si něco přečíst a hned to umí nazpameť. Píše se rok 1943 a u moci jsou fašisté. Obsazují severní Itálii.
Po úmrtí jejího otce , se Eloidie rozhodne přidat k odbojové skupině proti fašistům. Zde pozná svou první lásku. Co vše se bude dál odehrávat neprozradím. Jinak by jste to nemuseli číst.
Druhý příběh se odehrává v ten samý rok v Portofinu v Itálii. Angelo, lékař se jednoho dne zamiluje do dívky, kterou potkal náhodně ve městě, jak na trhu prodávala košík čerstvých citronů. Po svatbě však musí odejít na dva roky na frontu do Habeše východní Afriky. Opouští tedy svou ženu a nenarozené dítě.
Z fronty se musí předčasně vrátit, kvůli nečekaným událostem, které nastaly s jeho manželkou a dítětem. Co vše se dal bude odehrávat si také musíte přečíst.
Obě hlavní postav jak Eloidie, tak Angelo přijdou o své milované.
Jejich příběhy se propletou v jeden. Eloidie utekla z Verony do Benátek a pak do Portofina. Při nečekané kontrole ji zachrání právě Angelo a ubytuje ji u sebe v domku, kde předtím žil se svou ženou. Jak se bude dál vyvíjet jejich život se dočtete v příběhu .
Kniha byla krásná, rychle se četla, místy jsem uronila slzičku, jindy jsem se pousmála. Ale jinak se mi příběh neskutečně líbil. Krásné dílo. Můžu jen doporučit.
Červená knihovna není můj šálek čaje, ale tuto knihu mi půjčila kamarádka s tím, že jí nadchla. Dlouho jsem jí odkládala a to byla chyba! Musím se přiznat, že jsem jí přečetla jedním dechem a byla jednoduše skvělá! Mohu jí jen doporučit!
příjemné a rychlé čtení, podle obálky i popisu jsem očekávala větší slaďárnu, takhle mi to ale vyhovovalo víc :) líbí se mi způsob vyprávění - kapitoly se odehrávají v různých letech a postupně se navzájem doplňují
Opět jedna z nenápadných knih, která Vás nakonec nějakým zvláštním způsobem dostane. Je zajímavé číst některé komentáře, a nejen u této knihy, které mě svým pojetím naštvou a pak ty, co naprosto odráží to jak příběh vnímám já. Ale asi to tak má být. Za mě se tato kniha řadí do zástupu těch výjimečných, kdy Vám před očima plyne filmové plátno a za zvuků melodie od Ennia Morriconeho se odehrává úžasný příběh obyčejných lidí co neváhají v nejhorší možné době bojovat a umírat za vše v co věří. Konec je drobátko useknutý, ale zase nám dává možnost ho snít dál jak je psáno : "To nejdůležitější je neviditelné".
Téma zajímavé, příběh pěkný, ale obsahově bych uvítala tak o 100 stránek víc. Celé mi to přišlo takové zjednodušené, málo podrobné a předvídatelné. Nemohu si pomoci, ale Elodie a její kamarádka působily svým zapojením do odboje a nasazením naivně a braly to spíše jako hru, kterou vyplňovaly své volno a u které nedomýšlely, co všechno by je mohlo potkat.
Nádherně poeticky napsaný příběh lásky a přátelství, odehrávající se během II. světové války. Autorka nezklamala ani tentokrát, doufám, že si od ní budu moct ještě něco přečíst.
Dostaly mě pasáže o hudbě - nádherně popsané, jak muzikant vnímá hudbu, obdivuju to. Pěkná kniha, je dobré přečíst slovo autorky na závěr, protože tam píše o skutečných postavách, které ji k napsání příběhu inspirovaly.
Americká autorka umně poskládala mozaiku příběhů. Potěšil mě epilog. Alison Richmanová zaslouží respekt za píli a nápady.
Moc se mi líbil motiv hudby. V první polovině románu jsem si užíval každé přirovnání. Navíc mi přišel i nápaditý způsob šifry.
Na druhou stranu množství různých příběhů působí trochu překombinovaně a nepřesvědčivě. Především chování Elodie/Anny po změně identity – cesta do Mantovy mi připadala zbytečná, i když tam objevila cennou listinu.
Motiv Malého prince je sice zajímavý, ale spíš jde asi o autorčino vyznání a poselství. Ale třeba opravdu Italové v létě 1943 znali knížku, která vyšla v dubnu 1943. Koneckonců si autorka pomohla tím, že Luka byl knihkupec.
Opakovaný motiv vztahu ke knížkám je osvěžující: „Žena, která miluje knihy, umí snít a každý příběh, který přečetla, tvoří útek její duše.“ (s. 243)
Richmanová vzdává hold obyčejným ženám: „Jeho matka patřila k ženám, které sundají zástěru teprve tehdy, když jdou spát. Domov jeho dětství byl prosycen vůněmi, které miloval: pečený česnek, čerstvá bazalka, olivový olej. Stejně jako v případě ostatních vesnických žen se matčina láska k rodině projevovala tím, kolikrát vtiskla prsty do těsta, které každé ráno hnětla, aby pro své nebližší připravila chutné jídlo.“ (s.79)
Příběh Vážky lze vnímat nejen jako sladkobolnou romanci (závěr je odhadnutelný), ale i jako protiválečné poselství.
„Leť,myšlenko, na zlatých křídlech, usaď se na svazích a pahorcích. (s. 259)
Nejsyrovější jsou dvě stránky, které zachycují zpečetění osudu Leny. Symfonie, které tam zní, doslova bolí.
Lenino jméno mě na druhou stranu trochu pobavilo částečnou homonymií. V pasáži, kde se píše o Mussolinim, se najednou Elodie ptá: „A je stejně nebezpečný jako Lenin?“ (s. 113) Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, že nesrovnává fašismus s komunismem :-)
V překladu mi vadilo pouze nadužívání příslovce „nazítří“. A nepochopil jsem časovou rovinu při Vanniných úvahy o mateřství: „(…) uběhlo patnáct let od chvíle, kdy se jí narodilo první dítě. A v té době byla svědkem toho, jak se její bratr vrátil z Habeše (…).“ (s. 249) V Habeši byl Angelo v r. 1935, takže časově vzpomínka nedává smysl.
Příjemná knížka, jen podle názvu jsem čekala něco jiného než (převážně) dobrodružný příběh mladých lidí uprostřed války. Čtení bylo celkem oddechové, jen jsem raději přeskočila několik pasáží o brutálních praktikách nacistů.
To bylo tak krásné. Už dlouho mě žádná kniha neoslovila jako takhle. Každou stránku jsem hltala a měla jsem hodně velký problém knížku odkládat.
Nemám žádné výtky. Jelikož miluji Itálii věděla jsem že je to přesně pro mně. Postavy byly úžasně vykreslené a reálné. Obě linie příběhu (Angelo i Elodie) byly naprosto okouzlující.
Určitě DOPORUČUJI :3
Dojímavá kniha...v popredí talianskeho odboja počas druhej sv. vojny sa v pozadí odohrávajú love stories.....a aj keď sa mi autorkina Ztracená manželka páčila viac, doporučujem! Mám iba jednu výhradu - k obalu knihy-resp. k ilustrácii....
Opět jeden ze čtenářských skvostů. I když z prostředí války, spisovatelka píše krásně, překlad je proveden také velmi citlivě, že z knihy cítíte obrovskou laskavost, slyšíte hudbu... Měla jsem s touto knihou jediný problém a to přeložený název.
Určitě nejeden čtenář bude mít chuť si po přečtení knihy na chvíli pustit kousek vážné hudby a to možná takové, o které se dočetl právě v knize.
Kniha byla moc pěkná, zajímavý příběh, četlo se to pěkně. Že bych si z toho ale sedla uplně na zadek se říct nedá, asi jsem čekala o malinko víc. Ale určitě nezklame
Příjemné počtení, stránky mi ubíhaly rychlostí blesku. První autorčina kniha měla ještě zajímavější zápletku, ale i tuto knihu můžu hodnotit jako podařenou. Je pravda, že místy bych ocenila méně hudebních pasáží.
Tak nějak nevim co napsat, čekala jsem knihu podobnou Ztracené manželce a té jsem se nedočkala, pořád jsem čekala na nějaký nenadálý zvrat a ten se nekonal. Nicméně je to krásné odpočinkové čtení, ve kterém se hodně popisuje vnitřní vnímání hudby umělcem.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) tajemství Itálie Benátky protifašistický odboj
Knížku jsem si vybrala podle obálky, která je fakt povedená. Pak jsem zjistila, že je od autorky Ztracené manželky a zaváhala jsem. Tu jsem hodnotila průměrně, viz komentář. No ale nakonec se konalo příjemné překvapení a hodnotím rozhodně lépe než Ztracenou manželku, protože pro mě byla prostě o hodně lepší. Hodně čtivá, líbila se mi moc exkurze do uměleckého světa hudebníků a příběh Angela mě vzal za srdce. Konec se možná zdá být takový tuctový, ale dovedu si představit, že by to tak mohlo být, často se v životě stává, že si dva ranění lidé na sebe jaksi zbydou.