Julie v červnu, Romeo na konci listopadu
Oliver Burian
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285869/bmid_julie-v-cervnu-romeo-na-konci-listo-omj-285869.jpg
2
17
8
"Příběh je situován do nedaleké budoucnosti a začíná u lože umírajícího starce. Jeho schovanka se od něj dozvídá tajemství svého života a Romeo jí předává knihu, kterou pro ni napsal s prosbou, aby mu z ní v jeho posledních dnech četla. Prosí ji, ať jej soudí až po jejím dočtení. Při předčítání se Claudie vrací do doby před jejím narozením a dočítá se o kouzlech a úskalích vztahu mezi starším mužem a mladou ženou od seznámení až po rozchod a rozvod. Zároveň je kniha i sondou do způsobu života generace Juliiných rodičů; života, který díky masivnímu technologickému pokroku již prakticky zmizel. Jsme svědky paralelně se vyvíjejících příběhů Juliiny první lásky a nově nacházeného vztahu s otcem. Daří se jim k sobě najít cestu a užívat si vzájemnou přítomnost, ale nemilosrdná ruka osudu vše změní.... celý text
Přidat komentář
Tak tohle byl pro mě jeden velký omyl. Romeo je namyšlený arogantní šovinista a jeho přístup k životu mi lezl na nervy. Jeho postoj názorně charakterizuje věta: "Vždyť je to jen ženská. Má právo bejt někdy debilní."
Zpočátku jsem měla podle jeho vyjadřování a chování pocit, že jde o puberťáka. Sprostými slovy se nešetří nejen v dialozích, ale i ve vyprávění samém.
"Lovestory" s Julií nepřinesla příběhu žádnou vzpruhu, žádný náboj. Poslední třetina knihy byla stravitelnější, ale i tak jsem byla ráda, že je konec. A konkrétně epilog opravdu tedy stál za to, neskutečně patetický výblitek.
Některé slovní obraty a rádobyvtipná slovní spojení mě dováděly k šílenství. Namátkou "nos měla malý, ale temperamentní" (jak může být nos temperamentní?), měl "povahu recyklovaného teenagera", "běžela po pláži a kejvaly se jí tam ty její hrozny hněvu", "máš to nejsvěžejší body", večeře mu "začaly zbytňovat břicho", sociální pracovnice Zorka Horká, stýská se mu po Praze, "tý děvce stověžatý", prsa jak "kilový perly" atd atd
Dál mi dost vadily opakované pravopisné chyby typu "podpadky", koupili "v Ikeji"...
Za mě tedy opravdu bída.
Velice zvláštní kniha, probíhající ve dvou časových rovinách, to se mi moc líbilo, také blízká budoucnost jedné z časových rovin byla zajímavá a tak trochu odlehčovala napínavý děj. Přečetla jsem ji vcelku rychle, nemohla jsem se od ní odtrhnout, chtěla jsem vědět, jak to dopadne. Co se mi nelíbilo a kazilo dojem - příliš mnoho vulgarit (? zbytečně), v jedné chvíli až příliš neskutečná zamilovanost párů v obou časových rovinách (až mi to lezlo na nervy) a pak mě zklamal konec, Romeova smrt nakonec nebyla vyústěním jeho nemoci.... nevím, představovala jsem si konec prostě jinak. Ale doporučuji k přečtení, není to vůbec špatné.
Knížka mě ze začátku moc nebavila, dokonce jsem ji i na chvíli odložila, ale hloubala ve mě zvědavost. Chtěla jsem vědět, jak to vlastně s Julii a Romeem dopado. Postupně jsem se do knížky začetla tak, že jsem se od ní nemohla odtrhnou. A teď po dočtení jsem moc ráda, že jsem to nezabalila, bavilo mě to.
Zajímavý námět o umírajícím starci a jeho schovance, která mu na pokračování při návštěvách předčítá z jeho deníku, zahrnujícího hlavně vztah s celoživotní láskou. Toto retrospektivní čtení mi připadalo zdlouhavé, bezobsažné a pokazilo mi dojem z celkového pojetí knihy. Dějová osa je situována do nedaleké budoucnosti a i když si dovedu představit převratné novinky v technickém pokroku, tak ten popisovaný pokrok v nemocnici z pohledu budoucích cca dvaceti let mi připadá spíše jako sci-fi.
Kniha se docela dobře četla a líbily se mi dvě časové roviny vyprávění. Ale Romeo mi byl dost nesympatický, měl ve všem pravdu, byl ve všem nejlepší a všechno dělal správně a ostatní mu nesahali ani po kotníky. Moc jsem Julii nechápala, co na něm vidí.
Knihu jsem dočetla jen proto, že jsem proseděla den v čekárnách u doktora a neměla s sebou nic jiného na čtení, jinak bych to vzdala mnohem dřív. Ze 420 stran je tak 350 vata, rozhovory o ničem, běžné denní události, totéž stále dokola. Způsob vyprávění nezajímavý, jazyk obyčejný jen s neobyčejnou mírou vulgarit (skromný odhad minimálně dvě na jednu stranu). Příběh Romea a Julie je zajímavý snad jen věkovým rozdílem zúčastněných. Závěr je tak trapně patetický, že už to horší být nemůže. Jediné zajímavé na knize je popis technických vymožeností (komunikace, doprava, oblečení, zábava, léčení...) v blízké budoucnosti, to jsem si nostalgicky vzpomněla na Neználka ve Slunečním městě.
Knížka se velmi dobře čte a byla jsem opravdu překvapena. Líbilo se mi přebíhání z přítomnosti do minulosti. Nejsympatičtejší mi byl již nemocný Romeo a jeho životní nadhled - vše už tu bylo.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Povídky toaletní |
| 2016 | Julie v červnu, Romeo na konci listopadu |
| 2016 | Padesátka |
| 2015 | Úsvit - Soumrak nosičů 1 |
Otřes ... Počátek o tom že si šestnáctka konečně vrzla, jak s radostí češe zbytek chlupů dědka a pláče mu věčně na hrudi protože co jinýho by puboška dělala žejo...
Čekala jsem že to budou 20.- 40. léta z Itálie plný slunce a vína a ne Praha roku 2009 až 2033..
Je to prostě přehnaný... vidí ji podruhé ale už ji má rád...ona pošle SMS že píchačka nebude a pak se mu sama záhy nabídne...v takový době virtual reality ještě SMS jo??...jinak aby na sobě dva nazí leželi a pouze si povídali na druhé schůzce o svatbě a "jestli chceš vážně děti" tak jako fakt trapas ..by hlavně chlapi měli myšlenky jinde.
Miluje ji osudově ale nazývá ji pí.ou...twl.