Juliánka

14.03.2023

(SPOILER) Juliánčin příběh se odehrává v Polsku ve 2. polovině 19. století. Byla odloženým novorozencem, kterého našla jednoho rána stará žebračka před branou do velkého dvora, kde se nacházel starý, oprýskaný a napůl zbořený dům. V něm nacházeli útočiště ti nejchudší a nejubožejší lidé z města. Holčičku tito chudí lidé přijali jako nalezence, o kterého budou střídavě jednotlivé rodiny pečovat. Jejich ochota k tomu však byla pramalá, navíc sami měli málo, aby své vlastní početné děti uživili.
Juliánka prožila kruté a neradostné dětství, od dětí byla šikanována. Přesto se v tomto nehostinném polozbořeném domě našlo během let pár lidí, kteří si k ní našli těsnější pouto. Jednoho dne přišla do domu bydlet chudá soukromá učitelka, která v Juliánce poznala svou dcerku, kterou před sedmi lety zde zanechala
Příběh je moc smutný, smutně začal a smutně pokračuje. Spisovatelka chtěla ukázat na těžké životní podmínky prostých lidí a dětí. Docházka do škol byla nepovinná, lidé negramotní, přišla hospodářská krize, vysoká nezaměstnanost, nebylo co jíst, práce byla často nedostupná i pro ty, kteří chtěli poctivě pracovat, aby se uživili.
Kniha byla dojemná, ráda jsem si příběh této malé holčičky přečetla, i když často byly pročítané řádky k pláči. Nejvíc mne na konci knihy zklamalo, že příběh byl nedokončený. Skončil v době, když už trochu větší Juliánka opustila dům a dvůr svého dětství, žila na ulici, žebrala, navštěvovala domy boháčů a zámožné paničky a jejich služky jí vždy daly něco k jídlu. Ve starém domě, kam se dřív občas vracela, se už moc dlouho neobjevila. A právě v tu dobu se vrátila ona nešťastná a zlomená žena, která byla její matkou, což úzkostlivě tajila. Ale nikdo jí už nedokázal říct, kde by Juliánku našla, byla naprosto nezvěstná.