Japonské jaro

12.04.2017

Na knize, stejně jako na ostatích z této cesty, je dost znát, že Václav Novák v zemi dlouhodobě nepobýval, ale potřeboval jen získat materiál pro své další cestovatelské přednášky a proto si naplánoval několikaměsíční cestu, během které procestuje comožná nejvíc zemí. V japonsku se sice zdržel nejdéle, ale ani tak mu nijak neporozumněl, a jen objížděl profláknuté turistické cíle a přespával systematicky v ubytovacích zařízeních, poskytujících i jiné služby, aby se neustále nad tím pozastavoval a zdůrazňoval, že jich ctnostně nevyužil.
Je důležité si uvědomit, že sám se považoval za cestovatele a autora erotických povídek. Cílem jeho cesty tedy bylo hlavně ofotografovat co nejvíc známých památek, aby měl co promítat na svých přednáškách a místo toho, aby se snažil místním porozumět má tendenci je vykreslovat jako co největší exoty, aby to mělo šťávu. A má tendenci prezentovat každý pohled či úsměv ženy jako vyzývavý a žádostivý, což je zcela mimo realitu.

Asi nejlépe ilustuje totální nepochopení autora příhoda z knihy, kdy autor po týdnech přespávání v různých podnicích poskytujících i společnice na noc, označované v nich jako "onesan" (tj. dcera/starší sestra/mladá dívka - prostě děvče) zavítá do velkého tokijského obchodního domu, kde stejné zcela nevinné označení používají pro označení prodavaček, a autor zcela vážně dochází k závěru, že všechny tyto pracovnice jsou bývalé prostitutky, které se napravily.

Z hlediska pochopení japonska je kniha totálním ignorantstvím a existuje nespočet lepší dobové literatury, a to i české. Na druhou stranu stále není úplně špatné si ji přečíst, protože zachycuje, co autor viděl, byť to velmi často zcela špatně interpretuje, což lze ale ignorovat, a v knize je celá řada fotografií, nicméně značně uměle strojených a pohlednicových.