Jak to bylo doopravdy mezi Čechy a Němci
Otto Peschka
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/129196/bmid_jak-to-bylo-doopravdy-mezi-cechy-a-nemci-129196.jpg
3
10
10
O Češích, Němcích a jiných tématech na pozadí memoárů člena smíšené rodiny, který pochází ze Sudet. Životní příběh těsně spjatý s dějinami naší republiky (téměř) od jejího vzniku až do dnešní doby. Chlapec, který prožíval šílenství různých vlastenectví před druhou světovou válkou, během ní i po ní, muž, jehož životní cesta vedla z panoptika jednoho totalitního režimu do druhého. Z tohoto díla k nám promlouvají nejen osobní dějiny - jsou v něm obsaženy i dějiny celého našeho státu a jeho propojení s německými lidmi, kteří zde po staletí žili, pracovali a tvořili, aby se nakonec stali oběťmi počešťování, provázejícího vznik našeho státu, a odněmčování, které bylo rozpoutáno po druhé světové válce. Otto Peschka, narozen v Děčíně, prožíval tyto dějinné útrapy velmi bezprostředně, jsa ze tří čtvrtin Čechem a z jedné čtvrtiny Němcem. Nevypráví však životní příběh z hlediska češství nebo němectví, nýbrž z hlediska lidství. „…i my Češi jsme zřídili koncentráky. Dokonce bez války, a jen k vraždění, mučení a ponižování svých vlastních, slušných spoluobčanů. Takto vzato bychom tedy nebyli o nic lepší. Jenomže také víme, že toto jsme nezpůsobili my Češi jako národ, nýbrž komunismus. Bylo by proto stejně korektní, neobviňovat ani Němce jako národ za zločinný nacismus.“... celý text
Přidat komentář
Dobrý příklad toho, jak upřednostnit vlastní nahlížení. Vlastní skutky se zveličí či umenší podle potřeby, u druhých se to udělá přesně naopak. Jenom pro příklad: Hned před samotným textem autor vypočítává, co vše se prý nemělo stát: šovinismus v čele s Palackým, úsilí čs. vlády o asimilaci, charakter a chyby E. Beneše atd. O šovinismu Němců ani ťuk, o snaze o asimilaci Čechů ani ťuk. Nebo stačí jen porovnat názvy 2 podkapitol: Návrat Čechů do vnitrozemí 1938 vs. Zabíjení a vyhnání Němců.
Nicméně právě z tohoto důvodu stojí za přečtení tyto velmi subjektivní vzpomínky, zejména když jde o dětství, na které se vždycky díváme zkresleně, s určitou nostalgií. A každý se díváme na sebe a dění kolem nás zkresleně a subjektivně. Takže nakonec nám stejně nezbývá jiná volba než nějak spolu vyjít.
Otázka zůstává: co se stane s dnešními Němci? A co s námi?
Vynikající kniha. Doporučuji pro všechny Děčíňáky a pro ty, kdo se zajímají o stýkání a potýkání mezi českým a německým živlem před, během a po 2. sv. válce. Vydržte první kapitolu a pak je to zajímavé, příjemné a poučné čtení, které předběhlo dobu.
V tom původně jejich obchodě jsem v 60. letech párkrát taky byl něco nakupovat a nevěděl jsem, proč zrovna tam mi pokaždé bylo nějak divně nepříjemně, jako by mi něco dávalo najevo, že nezván a nežádoucí vstupuji do něčí zóny..., že se tam stalo něco zlého...
Kniha, která to nemá a nebude mít jednoduché. Myslím v Čechách, samozřejmě. Přesto, nebo spíš právě proto, určitě stojí za přečtení.
Tahle knížka se ták těžko hodnotí. Autor předkládá spoustu jistě logických a v rámci jeho životních zkušeností pochopitelných závěrů, ale často takovým stylem, že prostě při nejlepší vůli není možné se proti nim neohrazovat. Přesto, když překousnete první kapitolu, alespoň s tím, že všechno zde řečené hned neodmítnete a knihu nezaklapnete jednou pro vždy, dočkáte se odměny v leckdy poetickém a velmi zajímavém vyprávění o autorově dětství, rodině, přátelích a životě v těžkých dobách válečných i poválečných. Určitě to za to stojí, i když si, dle mého názoru, autor zbytečně odradí mnoho čtenářů svým přístupem, kdy své úvahy a závěry pokládá za ty jistě správné a považuje za nutné servírovat je čtenáři tímto stylem. Přesto, jeho kniha přinejmenším nutí k zamyšlení a utváření vlastních názorů na věc. Takže... nenechte se odradit.
Jak to bylo doopravdy mezi Čechy a Němci
(SPOILER) knihu jsem dostal, téma mě velmi zajímá, snažím se být objektivní a proto nemám předsudky vůči alternativnímu pohledu na věc, zároveň si nemyslím, že chyba byla jen čistě u Němců, ALE. Autor mě tady odradil hned ze začátku když ve svém SUBJEKTIVNÍM hodnocení a náhledu na každé stránce nadává na Beneše tím nejhorším způsobem. Některé věci nejsou pravda, někdy si i odporuje, proto jsem knížku po pár stránkách bral s rezervou, ale poté co na straně 141 napsal, že Beneš byl spolu se Stalinem jediní kdo si na Německu vzali územní kořist (v našem případě "anexí Sudet"), jsem ho už vyloženě přestal brát vážně. Těch korekcí hranic jen na Německu bylo mnohem víc a jeho snaha dát Beneše na úroveň Stalina ukazuje zaslepenost a nenávist. Snad nejde nevidět ten rozdíl, že Rusáci jen jak je jejich zvykem pouze kradli území, kdežto my jsme si jen brali co bylo před válkou naše. Stejně tak si Francouzi vzali zpět Alsasko, Polsko (do druhé světové války svobodné město pod správou Polska) Gdaňsk a Jugoslávie Slovinsko, které bylo během války rozděleno mezi Německo (např. Maribor byl anektován Německem), Maďarsko a Itálii, dále bylo obnoveno Rakousko. Já chápu, že autor to vztáhnul pouze na Německo (i tak fakticky nemá pravdu), ale když to vztáhnu na satelity Německa, tak říká autorovi něco termín Velká Albánie? Ví třeba, že Jugoslávii po válce připadla část Itálie - Istrie, Zadar, Rijeka? Itálie musela odstoupit malé části území Francii nebo Řecku, atd. atd. zkrátka těch korekcí hranic po 2. světové válce bylo v Evropě hodně a dávat do rovnítka Stalina a Beneše je chucpe.
A ještě jedna poznámka: Na straně 101 píše o tom, že mu zaměstnankyně z Veltrus říkala, že v Kralupech měla být hned vedle tratě restaurace v duté soše slona. Já jsem kralupák a tohle jsem nikdy neslyšel. Ptal jsem se pamětníků, kteří tu žijí desítky let a ze dvou zdrojů mám informaci, že to nebylo v Kralupech, ale v Sedlci, což je asi o 20 km dál (dokonce existuje odkaz https://historiesuchdola.cz/restaurace-u-slona/). Jenže tohle je právě ono, je to sice detail, ale taky ukázka jak dokážou být takové vzpomínky zrádné a po letech zkreslené. A proto tahle kniha pro mě nemá tu výpovědní hodnotu, kterou jsem očekával a osobně si myslím, že se autor reálných důvodů problémů, natož příčin problémů soužití Čechů s Němci ani nedotkl. Beru to spíše jako vzpomínky na dětství a mládí, přičemž zajímavé mi přijde vyprávění o poválečném životě autora a jeho blízkých.