Jak číst literaturu jako profesor

22.08.2022

Podozvedal som sa zas niečo nové, nad čím som sa doteraz príliš nezamýšľal, čo je na škodu veci, asi, ako dlhoročný vášnivý čitateľ musím priznať. Pán profesor mi ukázal, ako si všímať a nachádzať miesta s výskytom literárnych húb.

05.05.2021

Podobné hodnocení jako "Číst romány jako profesor". Navíc jde trochu do obecnosti.

Psaní není soptění okamžitých nápadů. Psaní je řemeslo.

23.11.2020

Jak už zde bylo řečeno, Foster v této knize pracuje většinou s americkou literaturou (s několika vyjímkami, významné místo přenechává např. antice). V tom nespatřuji větší problém, protože americká literární historie je dostatečně obsáhlá, a autor zde zmiňuje z velké části u nás zavedené autory, a ti, které by čtenář nemusel znát, jsou mu představeni. Vůbec nejčastěji hovoří o modernistech, které známe: Joyce, Eliot, Woolf(ová). Je ovšem i určitý důvod, proč mluví právě o nich. Krom toho, že k nim Foster očividně chová vřelý vztah, také nejlépe vyhovují jeho úmyslům. Foster totiž vykládá literární díla stále jedním způsobem: hledá v nich symboly a další figurace. Když mluví o Joycovy či Eliotovy, vychází mu to, protože právě tito autoři se symboly pracovali. Jenže to je jen jeden z možných způsobů, jak dílo interpretovat. A protože tomuto způsobu se meze nekladou, jelikož pracuje s intertextualitou a má neomezené zdroje, Fosterovy závěry působí někdy prostě směšně, například když na straně 249 mluví o zranění Jakea z Hemingwayovy Fiesty.
Na druhou stranu zde autor svým čtenářům velmi efektivně ukazuje, jak pozorovat vývoj postavy uvnitř literárního díla a chápat či si zdůvodňovat, proč se určitý příběh odehrává tak, jak se odehrává.
Fosterova kniha na mne udělala dojem velmi čtivého průvodce po čtení, který ocení především laici, kteří se teprve seznamují s literární teorií. Obsah knihy je omezený, rozhodně se nezabývá větším množstvím teorií četby a literatury, nicméně chápu, že to ani nebyl záměr. Psát v ní třeba o strukturalismu by nejspíš moc smyslu nedávalo.
Ještě jedna poznámka na závěr: čtenáři, nenechte se odradit autorovou zbytečně dlouhou předmluvou a úvodem, který připomíná spíše upoutávku a nejvíce v něm Foster hovoří o to, že středoškolští učitelé v americe jsou super, protože studentům dávají přečíst jeho knihu. Po tomto úvodu se všechno jen zlepší.

12.02.2020

Nevěřila bych, že se naučná kniha dá napsat tak čtivě, svěže, vtipně, s nadhledem. Ke konci už jsem sice byla zahlcena množstvím symbolů a literárních děl, o kterých autor v knize mluví, ale zároveň mi byl ten chlápek čím dál sympatičtější... způsob, jímž komunikuje se čtenářem, se mi vážně líbil. Mít nějaký kurz u nás, neváhám a přihlásím se. A myslím, že ač píše převážně o dílech z Británie a USA, způsob čtení, který doporučuje, využiju i já, která čtu převážně česká díla.

16.07.2017

Jak řečeno už níže, je to zábavný průvodce především anglosaskou literaturou, což je zřejmé při pohledu na odkazovaná díla, ale i v dovětku, mezi sedmdesátkou doporučených autorů (prozaiků, pár básníků) v komentovaném seznamu, včetně jejich vybraných děl, je přesně čtveřice těch, kdo nevládli angličtinou jako rodilí mluvčí: Homér a Sofokles, Kafka a Nabokov. Zajímavý je také úzký výběr (přesně čtyř) "mistrovských děl", ke kterým musí čtenář klopotně dozrát: Nadějné vyhlídky, Odysseus (Joyceův), Sto roků samoty a Šalamounův čas.
Takže s ohledem na byť široký absolutně, vlastně úzký umělecky, analyzovaný literární svět je to pro nás doma vážně dost ochuzené. Ale obecně platné postřehy tam samozřejmě jsou (mj. všude v literatuře se opakují myšlenky z bible, Shakespeara a pohádek), krom toho si čtenář připomene synopse třeba antických děl, která běžně nečte.