Interhelpo
Jaromír Marek
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431053/bmid_interhelpo-tragicky-pribeh-ceskoslo-K01-431053.jpg
4
48
48
Tragický příběh československých osadníků v Sovětském svazu. Sovětský svaz byl v roce 1921 kvůli válce a divoké kolektivizaci ekonomicky v koncích. Přišel proto se záchrannými opatřeními: kromě uvolnění přísně řízeného hospodářství požádal komunisty celého světa o pomoc. A to nejen finanční — každý soudruh mohl přijet, budovat zemědělství, průmyslové podniky a s nimi i socialistický sen. V březnu 1925 tak odjíždí i první z několika výprav československého družstva Interhelpo. Povětšinou to jsou sedláci a drobní řemeslníci (ale třeba i malý Alexander Dubček) a jedou do Kyrgýzie, kterou jim komunističtí agitátoři líčili jako zemi zaslíbenou. O to větší je jejich překvapení, když dorazí do polopouště, kde končí koleje. Tím však jejich tragický příběh pouze začíná. Vybudovat podniky a továrny se sice podařilo, ale jen málokterý z osadníků, kteří byli nakonec vyhnáni a perzekvováni, by to označil za splněný sen…... celý text
Přidat komentář
Tak tohle je hodně zajímava kniha a velmi dobře napsaná.
Je to příběh nejen lidské tragédie, ale především lidské šikovnosti,naděje a odhodlanosti.Z ničeho vybudovali dílny,továrny a obydlí.A jejich stopa je patrná i po sto letech.
Moc pěkně se to četlo.
Jen mimochodem,zajímalo by mě zda ti komunističtí agitátoři nebyli financováni ze strany SSSR.
Je až dojemně smutné, jak některé ideje dovedou člověka oblbnout a některé -ismy společnost zmanipulovat. Bohužel i zde platí, že zkušenosti jsou nepřenositelné a dějiny si musí každý prožít sám.
“V r. 1965, kdy se blížilo 40. výročí odjezdu Interhelpa do Kyrgyzstánu, se vypravil přímo do sovětského Frunze štáb brněnského studia ČT. Bohužel tehdejší autorský přístup sázel spíše na ideologicky správný komentář než na autentické výpovědi pamětníků a tak se o skutečném životě příslušníků komuny Interhelpo opět mnoho nedozvíme.”
Já jsem se ale, díky této knize a jejímu autorovi, příjemnou a srozumitelnou formou seznámila s dalším smutným příběhem o zrůdnosti totalitního režimu. Bohužel Sověti, Rusové…jak kdo chce…zůstávají pořád stejní. Je třeba to stále připomínat!
(SPOILER) Pojem Interhelpo jsem před pár dny slyšela poprvé. A pokud se do knihy začtete, či zaposloucháte (velmi povedené na ČRo), zjistíte proč. Podvodnou agitací byli lidé zvábeni k budování socialismu v Sovětském svazu v nehostinnné oblasti Kyrgýzie. Noví osadníci očekávali ráj na zemi a čekala na ně jen nehostinná krajina, která jako by se propadla o několik století zpět. Ti, co zůstali, se dokázali odrazit ode dna a vybudovat relativně prosperující družstvo. Dokonce ho navštívil i komunisty oblíbený novinář Julius Fučík, aby o jejich úspěších napsal tendenční reportáž. A pak začal úřadovat Stalin. A v komunistické historii najednou Interhelpo neexistovalo. Už se nebylo čím chlubit a osud většiny z nich skončil tragicky na příkaz Stalina. Dovedu si představit, že ve dvacátých letech se lidé nechali zlákat vidinou majetku a půdy v zemi sovětům zaslíbené, ale nedovedu pochopit, když se někteří po všech útrapách co v SSSR zažili, vrátili v šedesátých letech (s velkými problémy) do ČSSR, tak i nadále zůstali platnými členy KSČ a okupační vojska vítali. Stockholmský syndrom? No, každopádně mě to utvrdilo v názoru na komunismus, komunisty a Rusáky. A není publikovatelný.
O projektu Interhelpo jsem nikdy neslyšela a velmi mě překvapilo jeho čtení na pokračování na stránkách Českého rozhlasu. Poslouchala jsem ho vždy při odpoledním běhu - při devátém díle jsem si zaběhla svůj osobáček, neb některé věci pro mě byly absolutně nepochopitelné.
Za mě velmi zdařile zpracované téma. Čteno velmi příjemným hlasem pana Martina Siničáka. Odkazy na poslech jsem poslala všem o kom jsem si myslela, že by ho čtení zaujalo. A kniha už mi leží doma na poličce!
Neuvěřitelné, kolik lidské energie bylo prachsprostě zbytečně utraceno. Sověti/RuSSové se chovají stále stejně. A stejně jako tenkrát ani teď pro ně jedinec nic neznamená.
Kdyby pan Mareček zorganizoval podobné družstvo přímo v Československu, o kolik by bylo méně utrpení.
Opravdu velmi odborně a zcela profesionálně napsaná dokumentární kniha, kterou oživovalo množství skutečných svědectví původních či rodinných příslušníků dané komuny. Nedokáži se vžít do jejich nadšení odjet začátkem 20.let někam do naprostého neznáma budovat lepší zítřky a rozhodně by mne to ani nenapadlo. Je ovšem naprosto obdivuhodné, jak dokázali fakticky z ničeho vybudovat velmi dobře prosperující průmysl a zázemí, které se nicméně stejně podobalo tomu, co měli doma. A téměř všichni na to doplatili.
Cením si nezaujatosti autora.
Na konci knihy se mi zalíbilo porovnávání názorů lidí, kteří ve skupině byli a realitě. Někteří jsou stále urputně zaujatí a nesnesou sebemenší odluku od skutečnosti.
Smutný příběh oddanosti jedné ideologii..
Zajímavá kniha k tématu, o kterém jsem téměř nic nevěděl. Je to vlastně celkem typický příběh o počátečních iluzích, a jejich postupném pádu. Pokud si odmyslíme ahistorický přístup, který vše hodnotí jen z dnešního pohledu, a pokusíme se vžít do tehdejších lidí, tak se nemůžeme jejich víře v naději pocházející z "Prvního státu dělníků a rolníků" divit. Do SSSR se stěhovali dělníci z celého světa (vč. USA), a ani Češi nebyli vyjímkou. Jejich osud kopíroval osudy ostatních, a stejně tak tedy byli se zhoršováním mezinárodní situace a utužování sovětského režimu nakonec spolknuti bolševickou mašinérií. Oceňuji, že kniha se snaží popsat dění objektivně, a zbytečně nemoralizuje. Je patrné, že autor si dal práci s výzkumem, a věnoval mu značnou dobu. Na to, že nejde o profesionálního historika jde o povedené dílo.
Co bych vyzdvihl je to, že jde nikoli o tragédii, ale naopak o příběh naděje. Ano, slyšel jsem recenze typu "tohle se stane, když se zapletete s komunisty". No, já to vidím jinak. Tohle je příběh o statečnosti, o víře v lepší život, a úžasné vůli překonat překážky, a vybudovat moderní ideál uprostřet stepy. Že ideje byly hezčí než realita, a že dějiny nakonec jejich projekt převálcovaly? Ano, tak to je. Ale tito lidé zanechali po sobě úžasnou stopu. A kdo dnes mluví o jejich víře jako o naivní a jejich snaze se vysmívá, nemá ani za mák historického citu.
Autor "kápl" na skvělou a málo probádanou (resp. zcela překroucenou) kapitolu dějin. Podnikl historický výzkum, sešel se s poslednímu pamětníky (i potomky pamětníků), nahlédl do literatury i do archivů. Je radost vidět, jak poctivě kus po kusu před čtenářem skládá střípky neuvěřitelného projektu. Je to plastické publicistické líčení celého vývoje československých komun v SSSR, které mnohé skutečně překvapí (viz příběh A. Dubčeka). Nezapomíná na žádnou vrstvu budování, soužití i zkázy, daří se mu vyvracet některé přikrášlené interpretace z minulosti.
Měl bych dvě výhrady: 1. V závěru autor píše, že "kniha záměrně nehodnotí, jen se snaží popisovat děje...". To samozřejmě není pravda, když podtitul knihy zní: "Tragický příběh..." Celý přístup autora, který nedokáže od sebe odehnat je, že příběh, který vypráví, je tragický. Je to stranné a trochu podbízivě laciné. Když je to z historie SSSR, navíc v době stalinských čistek, tak to holt musí být tragické. Ano, jednotlivé příběhy tragické jsou, a to příšerně, protože s většinou zatočil nejtvrdší stalinismus. Ale příběh Interhelpa tragický není. To, že nakonec zaniklo, po té, co vplulo do sovětské ekonomiky a pod komunistické ideologické područí, je tak není tragické, ale logické. Navíc osadníci přijeli pomáhat budovat socialismus, navíc postupně sami a rádi Interhelpo postupně odevzdávali sovětské moci. A že byl tento projekt trnem v oku pětiletkám, a ve vztahu k cizincům apod., je taky logické. Tedy shrnuji - tragika je v osudu jednotlivců, nikoliv projektu jako celku.
2. Na mnoha místech se autor vrací k týmž lidem a týmž situacím, což bohužel čtení poněkud znepřehledňuje. V půlce knihy díky tomu čtenářský tah ztrácí, ale ke konci ho zase nabírá. A prostředek je zajímavý díky různým tematickým řezům.
Přes tyto dvě poznámky je to skvělá kniha, v jemném poznámkovém aparátu přibližující i současným mladým lidem základní historické souvislosti. Dávám si ji do knihovny vedle knihy Kameny na prérii o vystěhovalcích z Čech a Moravy v Texasu. Výborně!
Pečlivě, čtivě a nestranně zpracovaná mimořádně zajímavá a málo známá epizoda z dob nadšeného budování socialismu v SSSR. Naivita, víra těch lidí a neotřesitelnost této víry i po srážce s realitou je zarážející a nutí čtenáře o této době a lidech, kteří ji tvořili a zároveň jí byli ničeni, více přemýšlet. Osobně bych dal přednost odborné historické monografii, ale možná, že autorův publicistický přístup má větší schopnost přitáhnout čtenáře k až osobní účasti na osudech těch nešťastných lidí.
Štítky knihy
Češi a Slováci Sovětský svaz 20. léta 20. století Interhelpo
Interhelpo
„Pro dělníky zhypnotizované komunistickou propagandou však nebylo žádné varování dost důrazné. Výstrahám nevěřili. Pro ně to byly jen lži třídního nepřítele, který se snažil pošpinit Sovětský svaz. Často však stačilo jen pár měsíců života v komuně, a lidé stáli přede dveřmi zatracovaných československých úřadů a prosili o pomoc. Prozření však muselo teprve přijít.“
Kniha se věnuje méně známému příběhu Českých, respektive Československých dějin, vysídleneckým projektům do tehdejšího Sovětského svazu. Jakkoliv migrace Čechů / Čechoslováků směřovala většinově na západ, našlo se několik stovek / tisícovek jedinců, kteří se rozhodli migrovat na východ, do tehdejšího „komunistického“ ráje, do Sovětského svazu, v rámci soudružské pomoci v budování socialismu a komunismu. Kniha se věnuje primárně komuně Interhelpo, okrajově jsou však zmíněny i další vystěhovalecké projekty. Historie je to nesmírně zajímavá.
Příběh začíná v roce 1924, v počátcích formování komun v Čechách, autor jmenuje důležité jedince, hlavní organizátory vystěhovaleckého hnutí, pokouší se odhalovat / odhadovat jejich motivace, napojení na tehdejší SSSR a mezinárodní komunismus, roli tehdy čerstvě zformované KSČ. Dále popisuje organizaci prvních komun, boje s Československými státními úřady, první hromadné transporty do zahraničí a s tím spojené útrapy, dojezd do cíle – v případě komuny Interhelpo předaleký a zaostalý Kyrgyzstán, město Pišpek, později Frunze, dnes hlavní město Biškek. Dále se čtenář v detailu dozvídá o budování komuny, o nepopiratelných úspěších a prvenstvích, stejně tak o nevyhnutelných nezdarech. Dále jakási konsolidace komuny, jakýsi vrchol, a později nevyhnutelný úpadek, rozpad a zánik v důsledku inherentně nepřejícího a nepřátelského prostředí období stalinismu.
Příběh je to tragický a tragédie se prohlubuje zejména v průběhu třicátých let, v období stalinismu, v době velkého teroru – ježovštiny, v období všeobecné nedůvěry vůči cizincům. Represe se nevyhýbají ani Interhelpu. Nejde pouze o to, že komuny jsou v podstatě zestátněny, zatýkáno je množství komunardů – nechvalně známý článek 58, z nichž mnozí jsou popraveni, další byli odesláni do gulagu. Ti, kteří nevyužili možnost se včas vrátit do tehdejšího Československa, toho později často litovali.
Nelze si nevytvořit dojem obrovské naivity, až hlouposti, a ideologické zaslepenosti na straně komunardů, která stála v počátku toho všeho. Pravda, byly hromadně oklamáni organizátory, komunistickými agitátory a komunistickou stranou. Ať je to jakkoliv, úsudek byl neoddiskutovatelně chybný. A Sovětský svaz se opět ukázal jako gangsterský stát, kterým byl po celou svou historii a je jím dodnes. Přesto, ta rétorika, to fanatické odmítání oficiálních varování tehdejších státních úředníků mi připomíná dnešní dobu a totální zaslepenost současných fanoušků Ruska. Mnohým to obhajování vystěhovaleckého projektu a budování socialismu zůstalo až do konce, soudě alespoň dle rozhovorů s pamětníky a jejich potomky a dalších střípků, které autor dokázal sesbírat.
Text je v každém případě čtivý, autor nijak nehodnotí, nemoralizuje, nesoudí, uvádí historická fakta – alespoň v té míře, v jaké se mu je povedlo dohledat, události popisuje s maximální snahou o objektivitu, hodnocení nechává na čtenáři. Kniha čtenářům zpřístupňuje zajímavou kapitolu Českých / Československých dějin s mnoha souvislostmi a s přesahem do dějin komunismu a Sovětského svazu. Zájemcům o historii doporučuji.